Moji zachránci ze Shutoku (KnB)

Kapitola 56

Zbytek večera jsem uklízela s ostatními spolužáky tělocvičnu. Fujiwara se už neukázal a ani Shinu jsem nezahlédla, ale na tu obvykle nenarazím ani ve škole. Midorima měl také plné ruce práce, ale skončil dříve než já. Poslal mi zprávu, že na mě počká v knihovně, kam jsem nakonec do hodiny dorazila i já. Midorima seděl u jednoho ze stolů a plně se soustředil na knihu před sebou. Opřela jsem se hlavou a ramenem o regál opodál a sledovala ho. Měl na sobě tmavé kalhoty, pruhované bílo-černé tričko a rozepnutou šedou košili s kapsami a vyhrnutými rukávy. Na stole ležel meloun. Má smysl se ho na to vůbec ptát?

„Jak dlouho na mě ještě budeš zírat?" Zeptal se a ani nezvedl pohled od knihy.

„Až se vynadívám." Odpověděla jsem mu pobaveně a stále se opírala.

„A to bude kdy?"Nedal se odbýt.

„Nikdy." Zazubila jsem se. Midorima se konečně odtrhl od knihy... biologie? a zavřel ji. Zkontroloval čas na svých hodinkách a protáhl si ruce nad hlavou. Kývla jsem směrem k melounu.

„Dostal jsi chuť na meloun?"

„Ne."

„Aha. Takže dnešní šťastný předmět?" Zeptala jsem se a Midorima si poupravil brýle.

„Samozřejmě." Řekl tónem, jakoby žádná jiná možnost nepřipadala v úvahu. Odkašlala jsem si.

„V tom případě dnes zase tak skvěle nefungoval." Rýpla jsem si do něj trochu.

„Fungoval, ale dnešní horoskop s některými konkrétními znameními byl katastrofální." Přešla jsem k němu a opřela se zadkem o stůl.

„A jak jsme na tom dneska my?"

„Průměrně."

„Hm. Takže tak trochu jako na horské dráze. Aspoň se nenudíme." Usmála jsemse na něj.

„Některých starostí bych byl rád ušetřen." Konstatoval a zvedl se ze židle. Popadl školní tašku, a přehodil si ji přes rameno.

„Starostem se nevyhneš. A už vůbec ne, když s někým jsi."

„Proto mám na mysli jen některé."

„Jako třeba?"Zeptala jsem se ho. Midorima si stoupl přede mě, v ruce už prodiskutovaný meloun.

„Jako třeba sex a starosti s ním spjaté." Koutek úst mi neúmyslně vyskočil nahoru.

„Shintaro, to by měla být právě ta druhá skupina starostí, ta, která by se řešit měla."

„Možná měla, ale ne chtěla." Odporoval. Povzdechla jsem si.

„Vždyť to nemusíme řešit, když nechceš. Já tě do toho nenutím." Začínala jsem se cítit trochu nervózně. Vážně jsme ve školní knihovně a řešíme sex?

„Nemusíme, ale já chci vědět... jestli..." Čekala jsem, jestli větu dořekne, ale nastalo trapné ticho.

„Jestli co?" Pobídla jsem ho tišeji, abychom svým rozhovorem nikoho nerušili, ikdyž tady byli asi jen tři lidi a dva z nich jsme byli já a Midorima.

„Jestli... jestli bereš léky." Překvapeně jsem povytáhla obočí.

„Neberu léky, nejsem nemocná." Odpověděla jsem. Tak nějak jsem ale podvědomě tušila, na co naráží. Midorima na chvilku sklopil pohled.

„Nemyslím léky na nemoc..." Promnul si oči a upravil si brýle.

„Myslíš antikoncepci, Shintaro. Klidně to řekni nahlas, není to sprosté slovo." Povzbudila jsem ho.