Moji zachránci ze Shutoku (KnB)

Kapitola 70 - PŘEDNÁŠKA V BOSTONU

To nemohli myslet vážně, že ne? Musela jsem se určitě přeslechnout. Ze všech míst na světě se mezinárodní konference musela konat v Bostonu? V tom Bostonu? Náhoda nebo osud?

„Určitě si nespletli místo?" Ptala jsem se na sekretariátu antropologie své kolegyně.

„Je to tu jasně černé na bílém. Přepošlu vám to ještě na email, Watanabe-san."

„Dobře, děkuji." Vděčně jsem přikývla a odešla ze sekretariátu na chodbu. Minula jsem nespočet skupinek studentů, zabočila doprava, pak dlouhou chodbou rovně až ke svému kabinetu. Odemkla jsem, vešla dovnitř a zabouchla za sebou. Chvíli jsem se nepřítomně opírala o dveře, pak jsem se několikrát plácla do tváří, abych se probudila a usadila se ke svému pracovnímu stolu. Už uběhlo devět let. Devět dlouhých let, co jsem nechala Shintara odletět. Naprázdno jsem klepala do klávesnice. Je to už tak dlouhá doba, tak proč mě to tolik rozhodilo? Spustila jsem si na počítači svůj rozvrh. Musela jsem se připravit na svou hodinu. Teď nebyl na snění a vzpomínání čas.

Ten den jsem přišla domů úplně vyčerpaná. Zula jsem se a došourala se do prostorného obývacího pokoje. Uprostřed trůnila velká pohovka do písmene L, na které seděl zrovna Gin a prohlížel si letáčky ke své blížící se výstavě.

„Ahoj, zlato."Pozdravila jsem ho. Stoupla jsem si za něj, sehnula se a objala ho zezadu kolem krku.

„Ahoj." Usmál se na mě nadšeně Gin. Evidentně měl dneska lepší den než já. Takhle energického jsem ho viděla málokdy.

„Ty letáky se jim moc povedly, nemyslíš?" Zeptal se mě hned a poplácal mě po ruce. Souhlasně jsem přikývla a dala mu pusu na tvář.

„Vypadají skvěle. Pozval si na tu výstavu kromě Harua ještě někoho jiného?" Gin se celý rozzářil.

„Mám v hlavě ještě pár jmen. Můžeme to potom probrat společně."

„Dobře. Dám si sprchu. Dáme si víno?"

„Rozhodně. Naliju nám." Odešla jsem do ložnice a zaplula do sprchy. Byla jsem zvědavá, co Gin řekne na ten Boston. O Shintarovi a mně věděl úplně všechno. Nenechala jsem na našem vztahu téměř nit suchou. Tak to dopadá, když si s někým rozumíte až moc. Převlékla jsem se do pyžama a vrátila se do obývacího pokoje. Na stole už na mě čekala sklenička s vínem.

„Díky. Jsi poklad." Vzala jsem si skleničku a jednou si lokla.

„Chci ti něco říct." Začala jsem. Gin se na mě pootočil a pozvedl obočí.

„Ano?"

„Ta konference, o které jsem včera mluvila..."

„Hm?"

„Koná se v Bostonu." Dokončila jsem větu. Ginovi se zastavila ruka se skleničkou.

„Aha." Řekl jen a vážně se na mě podíval. Povzdechla jsem si.

„Jo..."

--------------------------------------------------------------

Za týden jsem si do kufru sbalila vše nejnutnější, co bych na konferenci mohla potřebovat. Gin mě vyprovodil ke dveřím s ustaraným výrazem.

„Netvař se tak, prosím." Promluvila jsem na něj, když jsem se obouvala.

„A jak jinak bych se měl tvářit? Slib mi, prosím, že budeš rozumná a dáš na sebe pozor, ano?" Poučoval mě. Pousmála jsem se na něj.

„Slibuji." Gin ke mně přistoupil a objal mě. Tak vzhůru do Bostonu.

-------------------------------------------------------------