Moji zachránci ze Shutoku (KnB)

Kapitola 33

Na sobotu jsem neměla žádný jiný plán než Yukičin trénink. Ráno mě mamka poprosila, jestli bych nezašla do obchodu koupit zeleninu a pár dalších věcí. Popadla jsem látkovou tašku, kterou jsem nosila speciálně jen na nákupy, peněženku, klíče a vyrazila. Dnes bylo venku nádherně. Svítilo slunce a pálilo mě krásně do zad. Člověk se cítí hned plný energie a vůbec šťastnější. Kdyby už tak pustili taťku z nemocnice a kdyby Ryuu na mě úplně zapomněl. To bych byla nejšťastnější člověk na světě. Vešla jsem do našeho oblíbeného obchodu s čerstvými surovinami. Zrovna jsem prohrabovala papriky, když mě oslovil známý hlas. „Dobré ráno, Watanabe-san." Otočila jsem se na majitele toho hlasu a usmála se na něj. „Ahoj, Tetsuyo. Taky tě rodiče vyslali na nákup?" Kuroko přikývl. Podíval se mi na nohu. „Už je tvoje noha v pořádku?"Přehrabovala jsem se dál v paprikách. „Jako nová. Po jizvě není skoro památky. Hezky to srostlo." Kuroko si stoupl vedle mě a prohlížel si rajčátka. Chvilku jsem ho pozorovala a nemohla přijít na to, na co se ho vlastně zeptat. Moc jsem o něm nevěděla. Jen, že je starostlivý a hodný. „Mimochodem, ještě jednou díky za tu náplast a pomoc. Slibuju, že ti koupím krabičkutěch nejkrásnějších náplastí." Řekla jsem pobaveně.„Nemusíš si s tím dělat starosti, Watanabe-san." Aha. Takže Kuroko asi moc nevtipkuje. Poklepala jsem si několikrát palcem po rtech a přemýšlela. „Jestlipak ti Taiga vyprávěl o minulém víkendu?" Zeptala jsem se ho a snažila se v něm vyvolat nějaký zájem. Kuroko se zastavil a podíval se na mě svýma světloučkýma nevinnýma očima. Trefa. „Minulém víkendu?" Rázně jsem přikývla. „Minulý víkend jsme u něj měli takovou párty. Taiga se pěkně opil a celé ráno zvracel. Byl tam i Daiki." Kurokovi vyletělo obočí nahoru. Cha. „Tomu se těžko věří." Řekl ale neutrálně. Evidentně tu párty chtěl zažít a vidět. Procházeli jsme spolu regály a já mu vyprávěla o tom, co se stalo. Kuroko potichu naslouchal. Byla to kupodivu příjemná změna. Žádná nabručená reakce jako u Yuyi nebo stručná a jasná jako od Midorimy. U pokladny se na mě otočil. „Měla bys na sebe dávat větší pozor. Midorima-kun není člověk, který by jednoduše odpouštěl." Řekl klidně. Trochu mě tím zaskočil. Byla jsem si ale jistá, že mi to nevyčítá, spíš se o mě bál. Prohrábla jsem mu vlasy. „Budu."Oba jsme zaplatili a následně se rozloučili. Když jsem došla domů, mamka za mnou na chodbu přiběhla a oznámila mi, že volal taťka, že ho do týdne pustí. Bůh mě evidentně chtěl udělat šťastnější.

Odpoledne jsem si masírovala nohu a trochu se protahovala. Jen tak pro jistotu, kdyby mojí hloupou hlavičku napadlo, že si chci zkusit zadovádět na tyči. Yukiko mi kupodivu napsala zprávu, že se pro mě staví. Doprovod jsem tedy naštěstí nemusela řešit. V půl páté se ozval zvonek. Vyběhla jsem na chodbu a otevřela jí. Oblečená jsem byla. Řekla jsem našim, že jdu ven a vrátím se za dvě až tři hodiny. Do tělocvičny jsme přišly úplně přesně na čas. Yukiko mě představila svým kamarádkám. Sedla jsem si na zem do tureckého sedu. Stěny byly všechny obložené zrcadly. Uprostřed malé tělocvičny bylo několik tyčí dál od sebe. Holky se k nim postavily a začaly se nejprve protahovat. Provazy, rozštěpy a tak dále. To bych možná ještě zvládla. Na aerobiku jsme je dělaly dennodenně. Holky se zahřívaly asi 15-20 minut. Pak jedna z nich, asi kapitánka týmu, odběhla k věži a vložila do ní CDčko. Všechny zaujaly své pozice u tyče. Na sobě měly sportovní podprsenky a kraťasy na tělo nebo legíny. Jinak byly bosé. Začala hrát hudba.

Byla spíš pomalá, ale docela sexy. Každopádně holky začaly pomalejším tempem, naopak se ale maximálně soustředily na synchronizaci jedna s druhou. Být klukem někde v klubu, tak jsem z nich asi úplně hotová. Byly dokonalé. Otáčely se jedna jako druhá, povlávaly vlasy. Taky bych chtěla tak vypadat. Většinu písniček jsem jinak vůbec neznala. Rozpoznala jsem jednu od Rihanny. Tu jsem sem tam poslouchala.