Kapitola 67 - NÁŠ POSLEDNÍ MĚSÍC II.

298 10 0
                                    


Vzbudila jsem se do teplé náruče. Do Shintarovy náruče. Ležela jsem na posteli v našem pokoji. Chtěla jsem se od něho odsunout a posadit se, ale nedovolil mi to. Držel mě kolem ramen a nepustil.

„Neodcházej, prosím." Zašeptal potichu. Držel mi hlavu u svého hrudníku, takže jsem se mu nemohla podívat ani do očí. Mlčela jsem, ale nevydržela jsem to moc dlouho.

„Co jsi řekl včera večer mě hodně bolelo, Shintaro." Řekla jsem s nakřáplým hlasem. Shintaro mě k sobě ještě víc přimáčkl.

„Já vím. Moc mě to mrzí. Nebyl jsem sám sebou... Promiň." Omlouval se.

„Už nikdy mi neříkej, že tě dostatečně nemiluju!" Zvýšila jsem hlas. Z oka mi skápla slza.

„Už nikdy." Souhlasil.

„Nikdy... Nikdy jsem nepomyslela na nikoho jiného... než na tebe!" Pokračovala jsem dál, sevřela v ruce jeho tričko a rozplakala se. Shintaro mě pohladil po hlavě.

„Neplakej, prosím." Chlácholil mě a dál mě hladil po vlasech.

„Choval jsem se jako idiot. Už se to nikdy nestane. Moc... tě miluju."

„Taky tě miluju." Vzlykala jsem. Shintaro se trochu odklonil a setřel mi slzy z tváře. Pak se přese mě převalil a opřel se o lokty. Něžně mi přejížděl palcem po tváři a zastrčil mi pramínek vlasů za ucho. Sklonil se a políbil mě na čelo.

„Neplakej. Ničí měto." Na chvilku zaváhal a rty se dotkl každého oka, aby slíbal slzy, které se mi z nich linuly. Prsty mi jemně nadzvedl bradu a přitiskl svá ústa na má, i když jen na malý okamžik. Jakmile přerušil polibek, podíval se na mě a čekal na mou reakci. Pootevřela jsem ústa a Shintaro se znovu sklonil k lehkému polibku. Rukama mě laskal po tváři a po zádech. To ráno mě Shintaro miloval tak láskyplně a něžně jako nikdy předtím. Ale ani to nás nedonutilo úplně zapomenout. Zapomenout na to, že Shintaro odjede a já tu zůstanu. Zapomenout na to, že nám zbývají už jen dva společné týdny. Celý poslední den v Okinawě jsme se rozhodli strávit u moře.Fujiwara dohodl s místními šnorchlování u blízkých korálových útesů a jeskyň. Nejprve jsem se toho docela bála. Shina na něj vůbec nešetřila nadávkami, ale nakonec se taky nasoukala do neoprenu a Shintaro mi dnes asi chtěl vyjít ve všem vstříc, protože ani neprotestoval. Na lodi nás doprovázeli ještě dva další páry a pak 3 průvodci. Vypustili nás jako smečku vlků v lese a všichni jsme hupsli do vody. Trvalo mi než jsem si na šnorchl zvykla, ale pak jsem úplně zapomněla, že ho mám v puse. Útesy byly nádherné. Tolik druhů sasanek, korálů a barevných ryb jsem v životě neviděla. Moře bylo průzračné, krásně jsme viděli až na dno. Ani netuším, jak dlouho jsme se ve vodě plácali. Zničehonic nás vyrušili naši průvodci, že se brzy budeme vracet. Neochotně jsem doplavala k lodi a posadila se na schod, abych si sundala ploutve. Shintaro byl hned za mnou, za ním nastoupila Shina. Fujiwarovi se ven z vody vůbec nechtělo. Dopluli jsme k pláži, kde jsme vystoupili a stoupli si před kabinky u půjčovny. Jedna se uvolnila. Se Shintarem jsme oba vykročili. Všimli jsme si toho druhého a zastavili se.

„Bože můj, vždyť spolu spíte, běžte tam oba, ať nemusíme tak dlouho čekat." Vrhnul se na nás Fujiwara.

„Díky za připomenutí, Keiji."Odpověděla jsem mu. Shintaro mě vzal za ruku a vlezli jsme si do kabinky. Bylo v ní opravdu minimum místa. Stoupli jsme si čelem k sobě. Popadla jsem zip na krku a rozepla ho přes prsa k břichu. Všimla jsem si, že se Shintaro nesvléká. Zvedla jsem k němu pohled a zjistila, že mě pozoruje. Chvíli jsme se na sebe mlčky dívali. Nechápala jsem, co se děje, chtěla jsem se ho na to zeptat, pak mě ale přimáčkl na stěnu a sklonil se ke mně. Přitiskl své rty na mé a vklouzl do nich jazykem. Jeho ruka mě zalechtala na žebrech a přejela mi přes bradavku. Dál putovala k rameni a stáhla mi z něj neoprenové plavky. To samé udělal s druhým ramenem a plavky mi stáhl až ke kyčli. Sklouzl rukou po mokré pokožce a zajel mi mezi nohy. Opřela jsem se hlavou o stěnu a sevřela Shintarovy vlasy. Osvobodil moje rty a přisál se mi k bradavce. Spolkla jsem vzdychnutí a vyklenula hruď k němu. Pootevřenými rty mi sjel po hrudní kosti až k pupíku. Klekl si na kolena a chytil mi plavky na bocích. Vyrušilo nás zaklepání na dveře kabinky.

Moji zachránci ze Shutoku (KnB)Kde žijí příběhy. Začni objevovat