Moji zachránci ze Shutoku (KnB)

Kapitola 36

„Tohle by se nemělo říkat jen tak pro nic za nic, Shintaro." Řekla jsem mu potichu. Midorima překvapeně zamrkal. „Samozřejmě, že to neříkám jen tak zbůhdarma. Říkám to, protože to tak opravdu cítím a ty víš, že takovými slovy zrovna neplýtvám. Je to hloupé a dětinské." Můj starý suchárek se ozval. Pousmála jsem se na něj. „V tom případě ti budu muset věřit." Obtočila jsem mu ruce kolem krku a přitáhla si ho k sobě k lehkému polibku. Leželi jsme na sebe nalepení, nebo si Midorima ležel nalepený na mně a ani jednomu z nás se nechtělo jít dolů. „Měli bychom jít." Řekla jsem nakonec já. Midorima se nade mnou zvedl, jen tak, aby na mě viděl a zakroutil hlavou. „Ne, chci pokračovat." Ucítila jsem na břiše ruku, která mi vytahovala šaty skoro přes prsa. Plácla jsem ho po ní. „Zbláznil ses?" Midorima si povzdechl. Zvedl se a sedl si na okraj postele. Rukou si přejel přes čelo a zajel s ní do vlasů. Vypadal trochu zoufale. Také jsem se posadila, klekla jsem si za něj a zezadu ho objala kolem krku. To, že jsem se na něj pořádně namáčkla prsama snad ani nemusím poznamenávat. „Co se děje, Shintaro?" Zašeptala jsem mu do ucha a dívala se zblízka na jeho profil. Měl tak čistou pleť... a dlouhé řasy. A ty rty... Polkla jsem. „To jen... Přijde mi, že to utneš vždycky v tom nejlepším... Že vlastně ani nechceš, abychom pokračovali dál." Povzdechla jsem si. „Tohle už jsme přece probírali. Chci všechno zažívat postupně. Navíc, si potřebuju navykat na tvoje doteky,... tam dole. Nevím, jestli mi to bude příjemný potom, co se Ryuu choval ke mně tak hrubě." Snažila jsem se mu vysvětlit. Netušila jsem, že by zrovna Midorima mohl mít problém s tím, že spolu budeme spát až za nějaký čas. Ti kluci jsou opravdu hrozně sexuálně chtiví. „Ale dneska se ti to líbilo, ne?" Zeptal se mě Midorima, jako by zapomněl na moje sténání před necelou půl hodinou. Přiblížila jsem se ještě blíž k jeho uchu. „Hrozně moc se mi to líbilo."Zašeptala jsem. Zahlédla jsem, jak mu na krku vyskočila husí kůže. Bezděky jsem se zasmála. „Jestli se na mě nepřestaneš takhle tisknout, tak za sebe neručím." Řekl mi naprosto vážně. Zase jsem se zasmála. Měla jsem z jeho neklidu srandu. „A co uděláš? Naplácáš mi?" Provokovala jsem ho. Netuším jak, ale popadl mě rychle za ruku, přetočil mě kolem sebe a položil na postel. Překvapením jsem vyjekla. Otočil mě na břicho. On mi fakt naplácá? „Koleduješ si o výprask." Řekl naprosto vážně Midorima. Podívala jsem se za sebe dozadu. Klečel vedle mě a pozoroval mě. Chytil šaty na obou stranách a vyhrnul mi je nad pas. Ne, ne, tenhle pohled se mi nelíbí. Začala jsem se třást. V téhle poloze jsem byla, když Ryuu... Sevřela jsem pevně prostěradlo a zavřela oči. „Počkej!" Vyšlo ze mě nakonec. Okamžitě se zastavil. Hlas se mi trochu chvěl. Možná to poznal. Nastalo hrobové ticho. Pak se postel trochu prohnula. Midorima mě pohladil po vlasech. „Evo, víš, že jsem to já! A já bych ti nikdy neublížil." Z Midorimova hlasu zazněla trochu panika. „Já vím." Ujistila jsem ho. Pustila jsem prostěradlo a otočila jsem se na něj. Dolezla jsem k němu a sedla si mu do klína. „Tuhle polohu zatím prosím nepoužívej, dobře?" Midorima se na nic neptal. „Dobře." A já ho políbila, aby věděl, že jsem v pořádku. Upravila jsem mu trochu kravatu a vlasy, přitom ho pohladila po tváři. „Kde máš brýle?" „Odletěly na konec světa z té facky, co jsi mi dala." „Hej, tak velká zase nebyla!" Bránila jsem se. Přejela jsem podlahu pohledem a našla je kousek od skříně. Naštěstí s nimi nic nebylo. Podala jsem je Midorimovi, který si je opatrně nasadil. Kalhoty měl už zapnutý, svetr oblečený. Poupravila jsem si šaty a zkontrolovala, jestli na nich nemám někde skvrnu. Uf, nic, dobrý.Přistoupila jsem k zrcadlu nad stolem a sedla si k němu.Popadla jsem kartáč, ale Midorima mi si ho převzal. „Můžu?"Zeptal se mě. Chvilku jsem si ho překvapeně měřila. Nakonec jsem přikývla. Vzal do ruky pramen mých vlasů a opatrně ho pročesával. Zavřela jsem oči a zaklonila víc hlavu. Pokračoval v česání, až ke kořínkům. Spokojeně jsem zamručela. Miluju, když si někdo hraje s mými vlasy. Na rtech jsem ucítila jeho sametové rty. Jednou rukou jsem si ho přichytila kolem krku, abych polibek aspoň trochu prodloužila. Naše rty se oddělily a oči se setkaly. „Připravena do jámy lvové?"Přikývla jsem. Vstala jsem ze židle a ruku v ruce jsme prošli přes chodbu, po schodech až do obýváku za našimi rodiči, kteří se náramně bavili nějakou stolní hrou a vínečkem v ruce.„Už jste zpátky?" Zeptala se nás Midorimova matka a dívala se na mě způsobem, jako by mi viděla až do krku. Ovanulo mě teplo a začervenala jsem se. Ty blbko, okřikla jsem se. Jakoby jí už tak nebylo jasné, že se nahoře něco stalo. Nakonec odpověděl Midorima svým typickým jednoduchým „Ano." Jeho matka se pousmála. „Jsem ráda, že jste si vše vyříkali a je vše v pořádku." Přiskočila ke mně mamka a chytila mě za volnou ruku. „Proč si nám neřekla, že se Shintarem spolu chodíte?!" Vyčítala mi. Povzdechla jsem si. „Měla jsem to v plánu... Brzy." Řekla jsem potichu a po očku mrkla na Midorimu, který mě držel stále za ruku a byl absolutně v klidu. Pohladila mě po tváři, spokojeně, jako bych vyhrála medaili na olympijských hrách. Mamka pak přikročila k Midorimovi a chytila jeho tváře do svých dlaní. Midorima překvapeně vykulil oči. „Jsi tu vždycky vítán. Rádi tě tu uvidíme." A dala mu tu typickou maminkovskou mlaskavou pusu. Midorima se začervenal, což mě hodně překvapilo. Mamka poodešla a on z ní nespouštěl oči. Zatahala jsem ho za ruku. „Hej,... co to mělo být? To se ti jako moje máma líbí nebo co?" Zeptala jsem se ho. Ani se na mě nepodíval, jen mamku sledoval dál. „Líbí." Stála jsem přišpendlená na místě, nevěda, co mám na to říct. Midorima z mamky nespouštěl oči a pověděl: „Vidím v ní tebe za 25 let, stále tak krásnou jako teď." Panebože,... nebude trapný, když ho zatáhnu zpátky do svého pokoje a znásilním ho tam, že ne? „Bože, Shintaro, kdyby tu naši teď nebyli, tak ti za tenhle kompliment dám snad hned teď na kuchyňské lince." Šeptala jsem potichu vedle něj. Midorima mi silně stiskl ruku a provrtal mě pohledem. „Víš, že někdy máš pěkně nevymáchanou pusu?" Přikývla jsem. „A taky vím, že tě to vzrušuje." Midorimovi zasvítily oči. „Asi budu muset požádat rodiče, aby nám dali nahoře ještě chvilku." Otočil se k rodičům a otevřel pusu. Přikryla jsem mu jí okamžitě rukou. Všichni se na nás překvapeně otočili a já se usmála jako blbka. Ucítila jsem, jak se Midorima pod mou rukou uchechtl a probodla jsem ho pohledem. Midorima mi chytil ruku, kterou jsem měla na jeho ústech, políbil mě na jejím hřbetě a sundal. Rodiče si spokojeně zamručeli a hráli dál tu svojí hru. „Pojď, dáme si čaj." Řekl nakonec Midorima a já ho následovala do kuchyně. Čaj jsem samozřejmě dělala já, protože Midorima byl v kuchyni absolutně nepoužitelný. Jak jsem sledovala jeho rodiče, nechápala jsem, po kom je tak nespolečenský. Nedalo mi to a přímo jsem se ho na to zeptala. Moc ho ta otázka nepotěšila. „Oba mí rodiče se chovají jako děti. Ale v domácnosti musí být aspoň někdo dospělý a rozumný, takže tahle úloha nakonec padla na mě. Sestra je taky taková. Nejdou nám zrovna příkladem." S tím se otočil na své rozdivočelé rodiče, kteří už něco popili, a povzdechl si. Blížilo se pozdní odpoledne a já si uvědomila, že musím na trénink. Netušila jsem ale, jak se vymluvit. Zdálo se mi nevychované prostě jen tak odejít. Moje starosti se ale vyřešil Midorima, když vstal z křesla a oznámil, že je nejvyšší čas jít. Jeho rodiče chvilku otáleli, ale nakonec je logickými argumenty uchlácholil. Rozloučili jsme se s nimi a všem nám spadl kámen ze srdce, že se návštěva vydařila mnohem lépe, než jsme čekali. Ani jsem Midorimu nepolíbila na rozloučenou. Cítila jsem se před jeho rodiči trapně. Jen jsem ho pohladila po ruce, když kolem mě procházel ven a mrkla na něj. Jen, co odešli, jsem si zaběhla do pokoje pro sportovní věci, naházela vše potřebné do tašky a vylítla z baráku, abych trénink stihla včas.Mamka bude muset úklid zvládnout sama. Měla jsem to jen taktak. Ve dveřích do tělocvičny už mě vyhlížela Yukiko. „Kde jsi holka? Už jsem myslela, že nepřijdeš!" Hlasitě jsem zasténala.„Neuvěříš, co se stalo. Je to ale na dlouhé povídání." „Dobře, řekneš mi to při rozcvičce." Přikývla jsem a šla se do šatny rychle převléknout do úboru. Vzala jsem si takové tílko s kraťásky dohromady. Vešla jsem do tělocvičny, všechny pozdravila a připravila si karimatku a sedla si na ní.Kapitánka si sedla naproti nám a my se začaly podle ní protahovat. „Tak povídej!" Povzbuzovala mě netrpělivě Yukiko, která si ustlala vedle mě. Odkašlala jsem si. „Dneska ráno mi mamka oznámila, že k nám táta pozval svého známého s rodinou. Z jejich syna se vyklubal potencionální ženich a z oběda byla seznamovací party." „No páni! To je od nich teda pěkně hnusný. Nesnáším takový rodiče, co ti strkají každého nezadaného mládence, jen proto, že se třeba zamlouvá jim." Souhlasně jsem přikývla. „Přesně! Předtím jsem byla s Makotem, takže jsem tomu utekla, ale jen jsem chvíli sama, už mi někoho shánějí. No... každopádně. Ta nejlepší část teprve začíná. Ukázalo se, že můj vybraný partner je Midorima a taťky kamarád je jeho otec. Takže na mě na chodbě čekala celá jejich rodinka kromě dcery." Yukiko pískla. Roztáhli jsme vsedě nohy a přitáhli se k jednomu z chodidel. Zasténala jsem. „To víš, že jsem mu to nedarovala. Představ si, že ani nevěděl, kam jdou! Tak jsem jeho rodičům řekla, že jsem sama." Stěžovala jsem si. Yukiko se uchechtla. „O co on na to?" Trochu jsem zrudla a přitáhla hlavu k druhému koleni. „Utekla jsem do pokoje a on za mnou přišel. Chvilku jsme se hádali, ale pak..." Hlas se mi trochu zadrhl. Yukiko se na mě od země podívala. „Co pak?"„Pak jsme se udobřili." Shrnula jsem to. Zatím jsme nebyly zase až takové kamarádky, abych jí do detailů popisovala, jak jsme se s Midorimou navzájem přivedli k orgasmu. Ale asi jí to trochu došlo. „Hm. Usmiřování je nejlepší. Včera byl u nás večer Yuya a taky jsme se několik hodin usmiřovali." Zrudla jsem ještě víc. Zvedla jsem ruku jejím směrem. „Promiň, nejsem si jistá, jestli to chci slyšet." Yukiko se zasmála. „To si piš, že to chceš slyšet. Bože, ty basketbalisty by za jejich těla měli zavírat do vězení. Když jsem uviděla Yuyu nahého, odmítala jsem se pak svléknout." Dobře, tak tohle máme rozhodně společné. „Přesně! Ty jejich břišňáky, svaly všude, žádný tuk... a tam dole." Yukiko přikývla. „Jo,... hotový ráj. A když tím začne rejdit ve mně..." „Dobře! Už mlč, proboha!"Okřikla jsem jí. Holky zaprotestovaly. Ani jsem si nevšimla, že jsme se přestaly rozcvičovat. Yukiko se zachechtala. „Nějak si nám zrudla... Tak nám pověz, jaké to bylo s Midorimou, hm? Je dobrý v posteli?" Nasucho jsem polkla a mlčela. Yukiko zvedla překvapeně obočí. „Neříkej mi, že jste spolu ještě nespali?" Žádná reakce z mé strany. „A co ty řeči o usmiřování?" Na chvilku jsem zaváhala. „No... usmiřovali jsme se... rukou." Yukiko se plácla do čela. „Holka, jak to zvládáš? A co on?" „No, já to zvládám těžko... a on asi taky." „Proboha, na co čekáš? Já bych ho přivázala k posteli a skákala na něm, dokud bych nepadla vyčerpáním!" Byla jsem rudá jako rak. Právě při takové konverzaci bylo znát, že je Yukiko mnohem starší než já. Vlastně jsem tu ze všech holek nejmladší, došlo mi až teď. Yukiko už měla přes 20, to jsem věděla s jistotou. O sexu mluvila zcela otevřeně, což mě uvádělo trochu do rozpaků. V jedné věci ale měla pravdu. Já i Midorima to oba chceme. Proč čekat, až mu bude 17?Protože je to blíž 18? Blbost. „Máš pravdu, Yukiko. Už asi není, na co čekat."