Moji zachránci ze Shutoku (KnB)

Kapitola 47

V úterý jsme po škole začali okamžitě zkoušet. Vystačili jsme si s naší třídou. Většina holek začala přemýšlet nad kulisami a kostýmy. Předseda třídy s nejchytřejší holkou ze třídy sestavovali scénář a já je všechny z povzdáli pozorovala. Neměla jsem nejmenší chuť řešit tyhle blbosti. Hraní se ale nevyhnu. Na druhou stranu jsem byla ráda, že mě nenapadla Popelka nebo Sněhurka. Jako Růženka si většinu hry prospím. Jako druhého prince třída zvolila Kurosakiho Gina, druhého nejhezčího kluka ve třídě, jak jinak (samozřejmě po Fujiwarovi). Gin byl o trošku vyšší než já, vlasy měl černé jako úhel, neposedné pramínky zastrčené za uchem. Každopádně byl i moc hodný a chybělo mu sebevědomí na typického Lamače dívčích srdcí. I pohled měl jako štěně. Myslím, že chodil do nějakého uměleckého kroužku, ale nebyla jsem si tím jistá. O lidech ze třídy jsem si moc informací nezjišťovala. Gin právě teď naproti mně seděl na lavici a já přemýšlela, jak s tímhle stydlínem zapříst rozhovor. Přece jen spolu budeme zkoušet několik hodin týdně. Seděla jsem na lavici naproti němu a podložila jsem si hlavu rukou. „Nevadí ti, že mi budeš hrát prince, Gine?" Kluk se trochu začervenal, protože nebyl zvyklý, aby ho dívka oslovovala křestním jménem. „Ne, nevadí mi to. Chci říct, těší mě to. Teda, je mi ctí." Musela jsem se hlasitě zasmát. Vůbec neuměl volit správná slova. Byl roztomilý, asi jako malý bráška, ale tenhle byl stejně starý jako já. „Jo. Taky jsem ráda, že jsme spolu ve dvojici." Přiznala jsem se mu. Kdokoliv by byl lepší než Fujiwara. Gin si položil ruce na stehna a otřel se do nich. Byl hodně nervózní, a to s dívkou jen mluvil. Nedokázala jsem si představit, jak by se choval na rande. Asi by dostal infarkt při první příležitosti. „Neboj Gine, spolu to zvládneme." Snažila jsem se ho utěšit. „Hai." Přitakal a mlčel. Očima jsem proletěla celou třídu a všimla si Fujiwary, který se opíral o zeď čelem k nám. Druhá Růženka do něho něco hustila, ani si nevšimla jeho nezaujatého výrazu a nezúčastněného pohledu, který směřoval spíš naším směrem. Máš, co jsi chtěl, hochu. V obdobném duchu proběhl celý týden. Upravovali jsme scénář, zkoušeli první jednání, připravovali kulisy.

V pátek na mě Midorima musel počkat, protože se nám zkouška protáhla. Midorimova třída si zvolila na kulturní festival kavárnu, takže jediné, co museli řešit, byl jídelní lístek a výzdoba. Šel tedy na trénink jako obvykle. Mrzelo mě, že jsem ho neviděla hrát. Fujiwara ale musel tréninky vynechávat, když měl hlavní roli. Nedokázal se ale soustředit na text. Evidentně byl na basketu stejně závislý jako Midorima. Můj přítel na mě čekal u schodů. Podle jeho výrazu jsem nikdy nebyla schopná určit, jestli na mě čeká dlouho nebo teprve chvíli. Po cestě jsem mu vyprávěla o Ginovi, který se mi dneska omlouval asi 10krat za to, že popletl text. Naštěstí proti Ginovi nic neměl. Zmínila jsem se i o Fujiwarovi, který byl úplně mimo, ale když jsem zahlédla, jak se Midorima začíná mračit, okamžitě jsem s ním přestala. On o přípravách na kulturní festival nemluvil skoro vůbec. Ale nevadilo mi to. Věděla jsem, že Midorima nikdy nemluví o zbytečnostech. „Shintaro?" Oslovila jsem ho během naší procházky váhavě. Midorima na mě krátce pohlédl. „Ano?" „Zítra máme s holkama trénink. Budeš mít večer čas na malou procházku?" „Samozřejmě. Dej mi vědět chvilku předtím, než skončíte." Popsala jsem mu cestu ke studiu. Přes den mě čekala brigáda, takže se zase moc neuvidíme. Navíc v neděli Midorima neměl čas. Večer jsem zavolala Aominemu. Opět měl ten nabručený tón, ostatně jako vždycky. V neděli měl v plánu si jít zatrénovat na venkovní hřiště, ale souhlasil, že můžu jít s ním. Aspoň nějak se zabavím. Podle předpovědi mělo být krásně a já nechtěla trčet doma. A Midorima to bude muset překousnout.

Brigáda mi utekla opravdu rychle, za což mohla hlavně Yukiko, která měla povídací náladu a pro změnu mě nijak neprovokovala. Vyprávěla mi, jak je Yuya poslední týden na zabití a nelíbí se mu, že většina kluků kvůli festivalu nechodí na trénink. Poslouchala jsem ji tak na půl ucha. Už jsem se viděla na tréninku a nemohla jsem se ho dočkat. S Yukikou jsme vyrazily do studia společně. Na tréninku jsme ze sebe vydaly všechno a já po jeho skončení okamžitě vyběhla ven za Midorimou. Ruce i nohy mě bolely, ale endorfiny mě držely ve skvělé náladě. Před vstupem do budovy ale Midorima nebyl. Zkontrolovala jsem si telefon, jestli nemám nepřijatý hovor. Nic. Našla jsem jen zprávu, že je na cestě, a to bylo před 20 minutami. Rozhlédla jsem se po pasáži. Tahle ulice byla docela frekventovaná, takže najít na ní někoho konkrétního, byl skoro nadlidský úkol. Udělala jsem pár kroků doprava a... spatřila ho. Ale nebyl sám. Byl tam s dívkou.

Stáli na schodech do obchodního domu. Dívka si vybrala vyšší schod, aby se výškou Midorimovi aspoň trochu vyrovnala. Zvedla ruku a pohodila vlasy a v tu chvíli jsem jí poznala. Před mým přítelem nestál nikdo jiný než jeho předsedkyně třídy, Uchida Nanase. O něčem si povídali. Midorima se letmo podíval na hodinky. Ano, zlato, už jsi měl dávno být před studiem. Něco předsedkyni odpověděl a zakroutil hlavou. Uchidě zmizel úsměv, naklonila se k němu a políbila ho. A Midorima se nebránil. Zareagovala jsem okamžitě. Nevnímala jsem absolutně nic kromě té dvojice přede mnou. Došla jsem k nim akorát ve chvíli, kdy se Uchida od Midorimy odtrhla. Podívala jsem se na každého z nich a rozpřáhla se. Ozvalo se plesknutí a mě z té rány zamravenčila ruka.

Příjemce na mě šokovaně hleděl, ruku přiloženou na tváři. „Evo." Třeštil na mě Midorima překvapeně oči. Na něj jsem se ale nesoustředila. Zírala jsem na dívku přede mnou. „Copak? Myslela sis, že tu facku schytá Shintaro?" Dívka stále mlčela. Nahnula jsem se k ní blíž. „Ještě jednou zkusíš na Shintara vztáhnout rukua přísahám, že ti ji zlomím." Zahrozila jsem jí a snažila se působit co nejvíc drsně. Evidentně jsem ji vyvedla z míry. Slzy měla na krajíčku. Otočila se na podpatku a rozběhla se pryč. Chytila jsem Midorimu za ruku a táhla ho za sebou. Stále jsem byla naštvaná, i na něj, že ji neodstrčil. „Evo, kam jdeme?Já... se moc omlouvám." Lezlo z něho jako z chlupaté deky. Zabočila jsem do vedlejší tmavé uličky a nijak jsem na jeho omluvu nereagovala. Zastavila jsem ve výklenku, kam nebylo moc vidět. Midorima vypadal nešťastně a zřejmě čekal na mou reakci. „Promiň. Byl jsem..." Strčila jsem do něj, až se zády opřel o zeď. Popadla jsem opasek jeho kalhot a začala ho rozepínat. Midorima pozoroval moje ruce neschopen slova. Dívala jsem se na jeho obličej, dokud ke mně nevzhlédl. Opasek následoval knoflík a zip. „Evo, co to děláš?" Zeptal se mě zastřeným hlasem a projel si rukou vlasy. Ruce se mi hněvem klepaly. Chytila jsem na bocích Midorimovy kalhoty a trochu je stáhla. „Chci ti ukázat, nad kterými rty máš přemýšlet. Čí pusa ti udělá dobře tak, jako žádná jiná." Midorima mě pohladil po tváři a naklonil se ke mně k polibku. Vytrhla jsem se mu. „Na pusu tě líbat nehodlám." Řekla jsem naštvaně. Sáhla jsem mu pod kalhoty a nahmatala bouli, přes kterou jsem mu přejela prsty. Midorima zadržel dech. Na nic jsem nečekala. Sjela jsem mu rukou pod boxerky a vzala ho do ruky. Párkrát jsem zapumpovala nahoru a dolů. Stáhla jsem mu trochu boxerky, ať se k němu dostanu lépe. Klekla jsem si na jedno koleno a přejela jazykem penis po celé délce. Midorima hlasitě zasténal a přiložil si ruku na čelo. Druhou se musel opřít o zeď za sebou. Oblízla jsem špičku penisu, rozevřela ústa a pohltila ho jen zčásti. S jeho velikostí jsem měla trochu problém. Rozhodně jsem na nic takového nebyla zvyklá. Snažila jsem se ignorovat dávivý reflex a začala sát. Rukou jsem uchopila penis až u kořene a zakroutila zápěstím. Ústy i rukou jsem mu rytmicky klouzala nahoru a dolů, dokud jsem neslyšela jeho pravidelné sténání. Přejela jsem po penisu jazykem, zatímco jsem ho sála a dávala si pozor, abych se ho nedotkla zuby. Vytáhla jsem ho z úst a políbila ho na špičku. Midorima těžce oddechoval. Hruď se mu zdýmala. Dál jsem ho laskala rukou a zvedla přitom pohled do jeho očí. Ani jsem si nevšimla, že mě drží za vlasy. „Tak o jaká ústa stojíš, Shintaro?" Pobídla jsem ho a znovu oblízla špičku penisu. Cítila jsem, že už dlouho nevydrží. Pozvedla jsem na něj obočí. „O t... t...e." Vyšlo z něho trhaně. „Neslyším tě." Zašeptala jsem a uchopila jeho penis pevněji. „O ta... tvoje." Pousmála jsem se. Sklonila jsem se a znovu ho vzala do úst. Stačilo pár temp a Midorima ztuhl. Penis jsem si v ústech posunula trochu hlouběji. Vzadu na jazyku mě zašimrala teplá tekutina, kterou jsem okamžitě spolkla. Nikdy dřív jsem to neudělala, ale u něj jsem chtěla. Byl to Shintaro. Chtěla jsem ho uspokojit se vším všudy. Midorima dlouze zasténal. Naposledy jsem ochutnala jeho penis a postavila se na nohy. Zvedla jsem ruku a zaváhala. Trochu se třásl. „Tak si to zapamatuj pro příště, miláčku."Přejela jsem mu palcem po rtech, které měl pootevřené, jak hluboce oddechoval, otočila jsem se a vyrazila pryč. „Evo... počkej." Zavolal za mnou, ale já šla dál a ignorovala pohled na svého přítele, který se pomalu po zdi sesunul na zem.