Moji zachránci ze Shutoku (KnB)

Kapitola 18

Ráno jsem se poprvé vzbudila ve své posteli vedle nějakého kluka. Byl to zvláštní pocit. Tak nějak povědomý. Midorima mě zezadu objímal kolem pasu, cítila jsem jeho dech ve svých vlasech na temeni hlavy. Znervózněla jsem. Chtěla jsem se trochu šoupnout na svou půlku postele, ale Midorima při prvním mém pohybu posunul svou ruku přes můj hrudník výš a doslova mě přimáčkl k sobě. Něco ze spaní zamručel a oddechoval dál. Och bože! Nejen, že mi neúmyslně skoro sahá na prsa, ale ještě cítím jeho vzrušení na zadku. Co se mu to sakra zdá?! Polilo mě horko. Představa, že ani jeden pod pyžamem nemáme spodní prádlo, vzrušovala i mě. Stačilo jen sáhnout pod jednu vrstvu oblečení a dotýkáte se holé kůže toho druhého. Těžce jsem polkla. Položila jsem si levou ruku na čelo. Ježíši, co budu dělat celou tu dobu, co tu se mnou bude? Je tu teprve jednu noc a já se sotva ovládám! Dýchej zhluboka. Midorima se svým klínem ke mně přitiskl ještě víc. Ajajajajajaj... To je špatný, co mám dělat???!!! Nestačila jsem moc myslet. Jeho ruka se mi posunula zpátky dolů na poodhalené bříško a sáhla pod pyžamo. Pokračovala zpátky nahoru. Na krku mě ovanul jeho dech. Naskočila mi husí kůže. Pak jsem na krku ucítila jeho ústa. Ten zmetek mi dělá další cucflek! Vyvlékla jsem se z té změti rukou a nohou, sedla si od něj daleko na postel a přitáhla si deku až ke bradě. Ukázala jsem na něj prstem. "Co...co...co si myslíš, že děláš?!" Koktala jsem na něj. Midorima se protáhl na posteli. Pohlédl na mě jedním okem. "Evo, nekřič, ještě napůl spím." A přetočil se na břicho. Ruce strčil pod polštář z obou stran a dál ležel. "Opovaž se to svádět na náměsíčnost nebo něco podobného!" Nadávala jsem na něj. "Hm. Na nic to nesvádím." Řekl úplně v klidu. Musela jsem rychle zmizet z jeho blízkosti. Vstala jsem z postele a letěla ke dveřím. "U.. Udělám nám snídani." Sešla jsem dolů do koupelny, umyla se a upravila, abych vypadala aspoň trochu slušně. V pyžamu jsem přešla do kuchyně. Zapnula jsem kávovar a poslední kousky toustového chleba hodila do toustovače. V lednici jsem vytáhla všechno možné a naskládala to na stůl. Nevím, jestli Midorima pije kávu. Položila jsem na stůl dva šálky a doprostřed konvičku s kávou. Uslyšela jsem zavrzání schodů. Midorima vešel do koupelny. Mohla bych se dojít převléknout. Vyšla jsem na chodbu kolem koupelny. Akorát před dveřmi jsem uslyšela Midorimův vzdech. A po chvilce další. Přesně ten samý jako tenkrát pod stolem. Ruce jsem si přitiskla k obličeji a vyběhla nahoru do svého pokoje. Rychle jsem na sebe hodila spodní prádlo, černé legíny, barevné tílko a tričko s holými rameny. Ustala jsem postel. Zkontrolovala jsem se v zrcadle nad stolem. Byla jsem rudá jako rak. Trochu jsem se přepudrovala, nanesla řasenku a rtěnku a pomalu vyrazila dolů. V kuchyni ležel lísteček se vzkazem. "Šel jsem si domů pro věci a nakoupit. Brzy se vrátím. Shintaro." Sedla jsem si na jednu ze židlí a zírala na lísteček. Shintaro. Podepsal se křestním. To mě překvapilo. Natáhla jsem se po hrnečku a nalila si kávu. Druhý hrneček byl použitý a zmizel jeden opečený toast. Aspoň něco si vzal.Teď určitě pospíchá po ulici s toastem v puse a narazí do nějaké hezké školačky jako v nějakém pitomém anime. Zamilují se do sebe na první pohled a Midorima už se nevrátí. Potřásla jsem hlavou. Kousla jsem si do toastu a došel mi další problém, který musím vyřešit. Co sakra uvařím k obědu? Prohrabala jsem všechny skříňky, ale nenašla jsem nic, co by se dalo zkombinovat. Napsala jsem Midorimovi SMS, jestli by nemohl dokoupit ještě pár věcí. Na těstovinách se naštěstí nedá nic zkazit. Potvrdil mi, že vše nakoupí a kolem poledne dorazí. Vrhla jsem se na úklid. Záda mě po něm bolely tak, že jsem si myslela, že jsem zralá do důchodu. Akorát jsem utírala prach v obýváku, když zazvonil domovní zvonek. Přešla jsem k hlavním dveřím. Mám otevřít rovnou? Co když je to Ryuu? Kdybychom tam měli aspoň kukátko. "Kdo je tam?" Zeptala jsem se. Nic chytřejšího mě nenapadlo. "To jsem já, Evo." Ozval se Midorima a já otevřela dveře. Naše oči se setkaly. Pousmál se na mě a řekl: "Jsem rád, že jsi opatrná." Ukročila jsem stranou, aby mohl vejít dovnitř. Měl sebou sportovní tašku a několik nákupních tašek. "Proboha, kolik jsi toho nakoupil?" Kulila jsem na něj oči. "Vše potřebné na několik dní." Zul se a svlékl si kabát a s první várkou tašek vykročil do kuchyně. Vzala jsem další dvě a následovala ho. Jídlo jsme vytáhli a uklidili do jednotlivých skříněk a lednice. "Tak já udělám rovnou oběd. Doufám, že máš rád těstoviny?" Zeptala jsem se ho. "Mám. Odnesu si mezitím věci nahoru." Vrátil se pro sportovní tašku na chodbě a vykročil nahoru. Dala jsem vařit osolenou vodu do hrnce a na pánvi připravila směs ze zeleniny a masa. Uvařené špagety jsem hodila do pánve a dochutila. Midorima se mezitím vrátil, motal se kolem mě v kuchyni a házel na mě obdivné pohledy. Pro někoho, kdo neumí absolutně nic uvařit, jsou i těstoviny mistrovským uměním. Nandala jsem nám jídlo na stůl a pustili jsme se do toho. Povedlo se mi to. Midorimovi očividně taky chutnalo, snědl vše, co jsem mu nandala. Až při jídle jsem si všimla, že na stole stojí šachová figurka. Dáma. Vzala jsem jí do ruky. "Kde se to tu vzalo?" Zkoumala jsem ji. Myslím, že my doma máme trochu jiné. "To je můj dnešní šťastný předmět. Jsem rád, že je to něco, co doma mívám normálně." Musela jsem se usmát. On ty horoskopy opravdu strašně žere. Pak mě něco napadlo. "Umíš hrát šachy?" Když je mají doma, tak by snad mohl umět ne? "Samozřejmě. Hraji je stejně dobře jako Shogi." Zavrtěla jsem se na židli. "Co kdybychom si zahráli? Myslím, že tu máme obojí, ale Shogi upřímně moc neumím. Jednou jsem sledovala rodiče, ale už je to dlouho." Midorimovi se zalesklo v očích. Jeho sportovní duch se probudil. Prohrabala jsem skříně a opravdu našla i šachy i shogi. Sedli jsme si zpět k jídelnímu stolu a pustili se jako první na šachy. Celé odpoledne jsme strávili hraním. Šachy Midorima většinou vyhrál. Zase tak dobrý hráč jsem nebyla. Pak přišlo na řadu Shogi. Tam jsem neměla absolutní šanci. Midorima mi vyprávěl o svém kamarádovi Akashim, se kterým hrával o přestávky na nižší střední a nikdy nad ním nevyhrál. Nevím, jestli by mě hraní s někým takovým vůbec bavilo. Neustále prohrávat a vědět, že příště to dopadne pravděpodobně stejně. Asi jsem ale nebyla tak sportovně založená jako on. Každopádně jsem zažila drtivou porážku. Celí polámaní jsme se navečeřeli a vykoupali. Před dveřmi do mého pokoje jsme si popřáli dobrou noc a já raději nechala zase pootevřené dveře. Zaplula jsem do své postele a Midorima do bratrova pokoje. Už když jsem si do postele lehala, mi došlo, jak mi Midorima chybí. Chtěla jsem zase cítit jeho paže kolem svého těla. I přesto jsem zavřela oči a usnula.

Ráno jsem se cítila svěží a v dobré náladě. Prošla jsem kolem bratrova pokoje a zamířila si to do koupelny. Dokonce jsem se vzbudila dříve než obvykle. Vtrhla jsem do koupelny jako vichřice a prudce do něčeho narazila. Ne něčeho, někoho. A ten někdo měl jen obtočený krátký ručník kolem pasu a jinak byl nahý. Zrentgenovala jsem to tělo od pasu přes hrudník a ramena až k zeleným očím. Oba jsme na sebe překvapeně zírali. „Promiň! Myslela jsem, že tu nikdo není a že ještě spíš!" Prudce jsem zavřela oči, i když bych se klidně i dál kochala, ale přišlo mi to neslušné. „Byl jsem běhat." Přikývla jsem poslepu. „Jasně, přijdu potom!" Rychle jsem se otočila a doufala, že mířím správně ven. Podlaha ale byla pěkně kluzká a já ztratila rovnováhu. Vypískla jsem a rozmáchla se rukou, abych vyrovnala balanc, ale už jsem cítila, že padám. Midorima ke mně stačil přiskočit, chytit kolem ramen a přitáhnout si mě k sobě. Vážně, ten kluk má neskutečný reflexy! Opřela jsem se mu zády o hruď. „Fuj, to bylo o chlup. Mohla jsem zadkem pěkně vytřít podlahu!" Zamračila jsem se na zem a všimla si mokrého ručníku. Okamžitě jsem zrudla. Midorima měl stále své ruce kolem mého těla. Odkašlala jsem si. „Ehm, Midorimo? Neříkej mi, že ten ručník, co je na zemi..." Nedořekla jsem to. Přešlápla jsem na místě. Midorima si asi myslel, že se chci na něj otočit a levou rukou mi zakryl oči. „Nedívám se." Ujistila jsem ho a musela jsem se tomu zasmát. Uličnicky jsem se zašklebila. „Neříkej mi, že by se Midorima Shintaro styděl nahý před holkou?"Zařehtala jsem se jako puberťačka. Midorima se sehnul k mému pravému uchu. Hlavu si opřel o můj spánek. Zašeptal: „Věř mi. To by byl ten poslední důvod, proč bych to dělal." Svými ústy se téměř dotýkal mého ucha. „Nechci tě uvést do rozpaků, nebo tě vyděsit." A políbil mě na ucho. Projel mnou elektrický výboj. Zachvěla jsem se. „Ach bože." Zasténala jsem česky. Ucítila jsem na zádech Midorimovu ruku. Tlačil mě ke dveřím. Až když jsem uslyšela bouchnout dveře, opovážila jsem se otevřít jedno oko. Vzduch byl čistý. Vypustila jsem ze sebe vzduch. Takhle to nepůjde. Jestli s ním budu nadále o samotě, bůh ví, co by se mohlo stát. Vyběhla jsem do pokoje a vytočila na telefonu pár čísel...

Po vyřízení pár telefonátů jsem se v kuchyni nasnídala. Tentokrát jsem měla chuť hřešit a udělala jsem si míchaná vajíčka. Midorimovi, už oblečenému v teplácích a tričku, jsem udělala toasty a ohřála k pití ten jeho fazolový hnus. Hodila jsem prádlo do pračky a pověsila. Mrkla jsem na hodinky. Na oběd bylo ještě docela brzo. Využila jsem volného času a uvelebila se na pohovku s knížkou v ruce. Tentokrát s detektivkou. Midorima si seděl zrovna v křesle a sledoval v televizi ten svůj oblíbený kanál s věštěním a horoskopy. Odtrhla jsem oči od knížky a chvilku ho sledovala. Úplně ten kanál hltal. Usmála jsem se sama pro sebe. „Ehm... takže, jaký máš na dnešek horoskop?" Zeptala jsem se ho zvědavě. Midorima se na mě otočil a velmi vážně mi řekl: „Dneska mám 6.nejlepší horoskop, takže nic moc. Budu si muset dávat dneska pozor. Prý zažiji neplánované setkání a budu se muset podělit o něco, co je mi drahé, což se mi ani trochu nelíbí. Nerad půjčuji cizím svoje věci. Mým dnešním předmětem štěstí je jahoda. To je problém. V zimě žádné nerostou a v obchodech nejsou." Mnul si bradu a úporně přemýšlel. Stále jsem se pousmívala. „Tak jahůdka říkáš...." Zvedla jsem se z pohovky a vykročila do svého pokoje. Otevřela jsem malou taštičku na svém stolku. Našla jsem, co jsem hledala. Seběhla jsem celá nadšená dolů do obýváku a stoupla jsem si přímo před Midorimu, který na mě nedůvěřivě hleděl. Rukou jsem mu hrábla do vlasů a trochu je upravila na stranu. Scvakla jsem sponku ozdobenou jahůdkou a potěšeně pokývla nad svým výtvorem. Midorima s jahůdkou ve vlasech, kouzelný! Zasmála jsem se. Midorima zamračeně vstal a stoupl si v chodbě před zrcadlo. „Hm. To bude muset stačit." Bylo vše, co řekl. Mise byla splněna. Měl svůj šťastný předmět, víc ho nezajímalo. Chvilku jsem si ještě četla, ale pak už byl nejvyšší čas připravit oběd. Jelikož čekám víc lidí, rozhodla jsem se pro hot pot – shabushabu. Je to jeden velký hrnec s vývarem plný masa a zeleniny a vlastně všeho, co si v tom člověk uvaří. Vytáhla jsem z ledničky zeleninu, houby, tofu a maso. Vše omyla a nakrájela. Na jídelní stůl jsem připravila jednoduchý vařič s velkým hrncem a okolo něj poskládala talířky se všemi ingrediencemi. Akorát zazvonil domovní zvonek. Midorima se na mě z obýváku překvapeně podíval. Usmála jsem se na něj a běžela otevřít dveře. Za nimi čekalo 5 hladových a promrzlých kluků.