Moji zachránci ze Shutoku (KnB)

Kapitola 30

Už jsem čekala v obýváku, takže jsem velmi pomalu došla ke dveřím a otevřela je. Prohlédla jsem si našeho návštěvníka od hlavy až k patě. Uznale jsem pískla. „Teda, sekne ti to!" Yuya se zašklebil, aby skryl trochu rozpaky. Vlasy měl trochu nagelované a vyčesané nahoru, sportovní bundu, černé odřené džíny. Fakt mu to slušelo. Nervózně si prohrábl nenápadné bodlinky na vlasech. „Tobě to taky sluší. Hodně."Usmála jsem se na něj. „No, samozřejmě, že sluší. Upravila jsem se jen kvůli vaší velikosti, excelence." Odpověděla jsem pobaveně. „Zip u kalhot máš dneska v pořádku?" Dobírala jsem si ho. Yuya se na mě varovně podíval. „Jestli si mě takhle chystáš dobírat celý večer, otočím se rovnou teď na podpatkua půjdu domů!" Rozesmála jsem se a zvedla obě ruce. „Vzdávám se. Nebudu, slibuju." Rozloučila jsem se s rodiči, popadla kabát a vyšla do zimy za Yuyou. „Tak kde se dneska chystáme zakotvit?" Zeptal se hned před brankou. „Přístav klubuVision." Odpověděla jsem hned a vykročila s Yuyou po boku.„Pěkný." Pochválil mě za výběr. Přikývla jsem. „Slíbila jsem kamarádce, že se přijdu podívat na jejich vystoupení. Aspoň mám konečně i důvod se podívat do tak skvělého klubu." Šla jsem pomalu a opatrně jsem našlapovala na nohu. Yuya na chvilku stočil hlavu ke mně. „Jsi v pořádku? Nejsi unavená?"„Promiň, asi se dneska potáhnu jako šnek. Bolí mě noha. Možná, kdybys mi nabídl rámě jako správné dámě, tak to půjde rychleji." Zvedla jsem na něj obočí. Yuya si odfrkl. „Jak je libo, slečinko." Zavěsila jsem se do něj. Opravdu mi na nohu odlehčilo. Hromadnou dopravou jsme byli na místě za půl hodiny.Málem mi spadla čelist na podlahu, když jsem viděla tu dlouhou frontu před vchodem. „Tak to, abych nám koupil někde drink na čekání ne?" Pronesl ironicky Yuya. „Tak hrozný jsem to nečekala. Vím, že je to jeden z nejlepších klubů v Tokyu, má několik pater a vejde se tam kolem 1500 lidí, ale ta fronta je skoro nekonečná." No, nic. Slíbila jsem to, slíbila. Takže jsem si stoupla na konec fronty a čekala, až na nás přijde řada. Yuya mezitím odběhl do nějakého stánku pro horké saké na zahřátí. Vděčně jsem přijala kelímek do zmrzlých rukou. Fronta se kupodivu posouvala docela rychle. Asi za čtvrt hodiny jsme si kupovali lístky a vešli do toho hudebního města ve městě. Všude byli hromady lidí. „Tak kam teď?" Zeptal se Yuya.„Odložíme si tu v šatně věci a vyrazíme do patra hip-hopu a popu. Tam by měly být holky." Tak jsme taky udělali. Yuya si odložil bundu a odhalil černé tričko s červenočernou kostkovanou košilí navrch s dlouhým rukávem. Ten si hned vyhrnul skoro k loktům. Na krku se mu něco zalesklo. Přistoupila jsem k němu a zpod trička vytáhla řetízek.„Nevěděla jsem, že nosíš řetízek." Zkonstatovala jsem. „Ve škole ho mám pořád schovaný,  jinak si ho často sundávám. Vypadá to blbě?" Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. Vypadá to dost dobře. Holky se z tebe zblázní. Hlavně nezapomeň, se kterou jsi dnes přišel." Zazubila jsem se na něj. Opětoval mi úsměv a vyrazili jsme do jiného patra. Zaslechla jsem zremixovanou písničku od Rihanny. Jo, už se blížíme. V naší místnosti to bylo snad ještě nacpanější než v patře se vchodem. Sotva jsme se dostali k baru. Noha mě začínala trochu bolet.Jemně jsem si ji promnula. Ještě, že už jsme na místě. Objednala jsem nám panáka tequily. Hodili jsme to do sebe a oklepali se. „Aaaaa... Takže, budeme tady?" Přikývla jsem.„Určitě je to správné patro, ale máme jiný problém."Ukázala jsem k pódiu. „Musíme se dostat co nejblíže k pódiu." Yuya si prohlédl tu hromadu lidí. „Mise přijata!"Pustil panáka z ruky a nabídl mi ji. Automaticky jsem se ho chytila. V tom mumraji bych ho ztratila jako nic. Táhl mě opatrně za sebou. Někdo do mě párkrát strčil, takže jsem se namáčkla zezadu na Yuyu. Moji omluvu ale ani nemohl přes hlasitou hudbu slyšet. Prostě pokračoval dál. Dokonce jsem měla chvilku pocit, že mi sahá někdo na zadek, ale když jsem se otočila, nikdo tam nebyl. Šmejdi jedni drzí! Cesta k pódiu byla nekonečná, ale přece jen jsme to nějak zvládli, i když ne úplně k němu. Ale bylo to dostatečně blízko. Holky měly za chvilku začít. Zaposlouchala jsem se do hudby a trochu se zakroutila... a znova. Yuya se na mě podíval a já na něj zvedla obočí. Chytila jsem jeho druhou ruku a snažila se ho trochu přimět tancovat. Ze začátku se netvářil nijak nadšeně, ale za chvilku se mnou točil jak profesionál. Hodně jsme se nasmáli a při tanci dělali různé kravinky. Pak ohlásili Yukiko a její skupinu. Do té doby jsem si vůbec nevšimla tří tyčí na pódiu. Yuya vyvalil oči. Vůbec netušil, co za vystoupení to bude. Musela jsem se zlomyslně usmát. Podíval se na mě. „Tohle je to vystoupení, o kterém jsi mluvila?" Přikývla jsem. Holky nastoupily na pódium. Měly na sobě lesklé sportovní podprsenky a legíny. Ukázala jsem na Yukiko. „To je moje kolegyně z práce. Z knihkupectví." A pozorovala jsem jeho udivený pohled. Všechna světla zhasly. Přede mnou stál zrovna nějaký hromotluk. Yuya mě posunul před sebe. Poděkovala jsem mu a čekala. Tyče osvítily světla. O každou z nich se opírala jedna dívka s rukama založenýma na prsou a nohou pokrčenou, aby se chodidlem dotýkaly tyče. Hudba začala hrát. Hned jsem tu skladbu poznala. Byla to Rockabye od Clean Bandit, jen trochu zremixovaná.(https://www.youtube.com/watch?v=mIUKGKwBRk8)Holky se odlepily od tyčí a začaly tancovat před ní. Byly výborné tanečnice, jako z gumy. Začala hlavní část, otočily se k tyči a roztočily se na ní. Publikum křičelo a povzbuzovalo. Vylezly trochu výš, jako na tělocviku. Otočily se hlavou dolů a v mžiku byly zase dole. Trochu mi to připomnělo gymnastiku. Bylo to úžasný. Něco takového bych nikdy nezvládla. Holka přede mnou skákala jako šílená, až do mě narazila. Udělala jsem krok dozadu a zapřela se vzadu rukama, abych nespadla. Kolem pasu mě chytily Yuyovi ruce. Svoje jsem měla na jeho stehnech. Yuya začal přešlapovat ze strany na stranu a pořád mě držel. Usmála jsem se na něj a přidala se do rytmu. Oba dva jsme zvedli pravačky a začali spolu mávat jako dva největší fanoušci. Holky skončily s tancem. Publikum řvalo a pískalo. Evidentně se to všem líbilo. Yukiko mě zmerčila a zamávala mi. Ukázala jsem jí palec nahoru a ona se na mě usmála. Sean Paul se evidentně líbil všem.Hned hráli remix se Siou – Cheap Thrills. Už jsem byla v tančící náladě, takže jsem nenechala Yuyu vydechnout. Jsem si skoro jistá, že Midorimovi by se moc nelíbilo, jak jsem se kolem Yuyy kroutila a držela ho kolem krku, zatímco on mě kolem pasu, ale bylo to čistě o tom pocitu svobody, nepřekročili jsme žádnou hranici. Ta hudba k doteku úplně vybízela. Za chvilku jsme byli oba vyřízení a zpocení. Vydali jsme se k baru a dali si dalšího panáka. Noha mě pálila jako čert. Musela jsem na sebe dávat bacha. Na baru jsme „odpočívali" hodnou dobu. Když se mi noha uklidnila, dali jsme si další trsací kolečko. A tuhle kombinaci jsme opakovali do pozdní noci. Bar, tanec, bar, tanec, bar, tanec. Bar...Postel... Ale ne ta moje.... Kluk... Ale, ne Midorima.

Otevřela jsem oči. Hlava mě třeštila. Rozhlédla jsem se po neznámém pokoji a zděsila se. Kde to sakra jsem? Ležela jsem na posteli, podélně, nohy mi z ní visely dolů. A vlasy taky. Pohnula jsem rukou a do někoho narazila. Ozvalo se mužské zabručení. Zavřela jsem oči. Prosím, ať se mi to jenom zdá. Otevřela jsem je. Žádná změna. Pomalu jsem otáčela hlavu a podívala se na spáče vedle mě. WTF? Kagami? Kde ten se tady vzal? Zvedl se mi žaludek. Přitiskla jsem si ruku na pusu a slezla v rychlosti z postele. Namířila jsem si to ke dveřím a málem se zabila o dalšího člověka na zemi. Ještě větší WTF!„Ksakru, koukej se, kam si ten míč hodil, ty červená opice!"Nadával Aomine ze spánku. Vykulila jsem oči a utíkala na chodbu. Druhé dveře mě zachránily a já sotva stihla doběhnout k záchodové míse. Po tom, co jsem vydávila snad celý bar klubu, jsem spláchla a otočila se k umyvadlu. V tu chvíli jsme se tak lekla, až jsem vyjekla. Ve vaně ležela Yukiko,...s Yuyou. U vany ležela láhev vodky. No fuj. Ta ho musela zřídit. Zařehtala jsem se. To jsem ale neměla dělat. Opět se mi zvedl žaludek. U záchodu jsem strávila asi další půlhodinu.S těma dvěma to absolutně nehnulo. Když jsem vyšla z koupelny, narazila jsem do zívající postavy. Polkla jsem.„Dobré ráno, Miyaji-senpai." Starší bratr Yuyy se na mě zamračil. „Coo? Miyaji-senpai? Včera to bylo samé Kiyoshi sem, Kiyoshi tam, tak ne, že se k senpaiovi vrátíš. Včera, vlastně dneska, jsi mi to pěkně nandala. A twister už nechci v životě vidět. Ještě nikdy jsem se nelepil na tolik kluků naráz." Promnula jsem si obličej. „Twister? Nandala? Ooooo....Bože." Co se to včera dělo? Kiyoshi vypadal docela v pohodě.„Vypadáš dobře. Kde ses tu vzal? A kde to vůbec jsme?"Kiyoshi se usmál. „Jsme u Kagamiho doma. V noci mi volal brácha, úplně pod obraz, že mi ukradl můj nejoblíbenější basketbalový míč, a že jestli nechci, aby mi ho hned propíchnul, tak ať sem koukám přijít. A tady to už v tu chvíli bylo pěkně zkažený. A já blbec se k vám přidal." Chytil se na chvilku za hlavu. Tak asi taky něco vybumbal. Odešel do kuchyně a já na chvilku stála na chodbě. Kolem mě se kolébal Aomine a vůbec nevnímal. Oči měl skoro zavřený. Vlezl do koupelny, ani za sebou nezavřel. Podle zvuků šel rozhodně na malou. Opřela jsem se zády o zeď. Můj chvilkový klid vyrušil výkřik z koupelny, holčičí... a pak další, klučičí. Odlepila jsem se a doběhla ke dveřím. Z vany na mě třeštila oči Yukiko. Když mě zahlédla, tak si hluboce oddechla. Evidentně se jí ulevilo, že poznává aspoň jednu tvář. U dveří seděl na zemi Aomine a zapínal si poklopec. „Daiki, přestaň nám vystavovat na odiv svojí chloubu. A když jdeš na záchod, měl bys zavírat dveře!" Nadávala jsem mu. „Jak jsem asi mohl vědět, že si někdo ustele ve vaně?" Reagoval na Yukiko a Yuyu a ukazoval na ně. Plácla jsem se do čela. U dveří se objevil Kagami, v obličeji úplně zelený. Dřepl si k míse a následoval mého příkladu před půl hodinou. Aomine se mu začal smát, že nic nevydrží. Vstal ze země. Jen co udělal jeden krok, mu podklouzly nohy na dlaždičkách. Ve vzduchu mě chytil za šaty a stáhl mě sebou. Vykřikla jsem. Pozdě.Nestačila jsem to zachránit. Dopadli jsme na zem. Naštěstí mě od pádu do tvrdého uchránila ta živá svalnatá matrace pode mnou. Aomine hekl. Chvilku jsem se vzpamatovávala. Pak jsem uslyšela pod sebou zachechtání a došlo mi, proč je Aomine tak spokojený. Trochu jsem se zvedla, takže jsem mu seděla na hrudníku. Jeho ruce stále držel na mých prsou. „Přestaň mi sahat na kozy!" A vrazila mu takovou facku, že se hned chytil za tvář a úsměv mu okamžitě zmizel. Teď se zase přiblble smál Kagami od mísy. Aomine na mě stočil zpět pohled. „Sorry, nemohl jsem odolat."Napřáhla jsem ruku, že mu vrazím ještě jednu facku. Z vany zakňoural Yuya. Otevřel oči a podíval se na Yukiko. „Čau zlato." A přitáhl si ji do náruče. Čelist mi spadla na Aomineho. Yukiko vypískla a začala se bránit, ale Yuya ji držel ocelovým stiskem. Když ucítila pod sebou všechny ty jeho svaly a prohlédla si jeho pěknou tvářičku, přestala vzdorovat. Spokojeně se usmála. Já zakroutila očima a pokusila se zvednout z Aomineho. Sykla jsem bolestí a chytla se za stehno. Aomine se zvedl na lokty. „Jsi v pohodě? Bolí tě to?" Tvářil se ustaraně. „Po tom včerejší nakrucování a twisteru se ani nedivím." Mluvil Kagami od mísy. Aomine přikývl. „Jo, bylo to dost divoký." Bolest ustala. Pomalu jsem se zvedla a upravila si šaty. Všichni jsme byli oblečení, naštěstí. Jen Kagami měl rozepnutou košili a nic pod ní. To byla veškerá nahota v této místnosti. Dost se mi ulevilo. „Jsem ráda, že se to nijak nezvrhlo." Řekla jsem nahlas. Z nějakého mně neznámého důvodu se všichni podívali na Aomineho. Ten se jen ušklíbl. Ukázala jsem na něj. „Daiki! Vyklop to, hned!"