Moji zachránci ze Shutoku (KnB)

Kapitola 51

Netušila jsem, že se převlékání tak zvrtne. Nejen, že jsem si musela obléknout ty lepivé kožené kalhoty, ale Yukiko rovnou dostala „skvělý" nápad – převléct se do kožených hadříků. Ten blázen Maya s tím souhlasila, protože je taky pro každou špatnost, takže jsme vypadaly jako tři černé sudičky, co preferují sado-maso. No dobře, zase tak hrozné to nebylo. Po cestě do klubu Vision jsme se stavily u Yukiko, která byla zásobena takovými věcmi. Já skončila s koženými kalhotami, černým tílkem, Maya si od Yukiko půjčila černé kožené minišaty s širokými ramínky a kulatým vyzývavým výstřihem a Yukiko si vzala koženou minisukni a černé tričko. Namalovaly jsme si kouřové stíny, každá si vybrala nějakou rtěnku, Maya rudou, já přírodní a Yukiko černou, jak jinak. A v neposlední řadě nám nesměly chybět kožené bundy. Tak hurá na maškarní...

----------------------------------------------------------------------

„Bože, slibte mi, že ke mně nepustíte na krok žádného kluka! Ne, že bych Shitara byla schopná podvést, ale vždycky, když se napiju, tak se něco podělá, a to většinou s nějakým klukem a nikdy to není Shintaro! Musím si dávat sakra bacha, na to, co dělám!" Mluvila jsem spíš sama se sebou než s holkama. Ani jedna mi na to neodpověděla.

„Kanpai!!!" Zakřičela skrz hudbu Maya. Yukiko ji hned následovala s panákem v ruce a očima mi přikázala, ať se laskavě okamžitě chopím toho svého. Vzala jsem tedy panáka do ruky a vyklopila ho do sebe. V kalhotech mi bylo vedro, přesně, jak jsem si myslela a nehorázně jsem se v nich potila... Přesně, jak jsem si myslela. Obě dvě své společnice jsem momentálně proklínala. V současné chvíli bych dala cokoli za sukni, kterou obvykle moc často nenosím.

„Je mi horko." Postěžovala jsem si.

„A bude ti ještě větší!" Zakřičela Yukiko a mrkla na mě.

„Snad si nemyslíš, že jsem tohle patro vybrala náhodou? Jdeme k podiu, je akorát čas." Dodala. Čekala jsem, jestli nám to nevysvětlí, ale neměla se k tomu. Maya do sebe kopla dalšího panáka. Yukiko nás z každé své strany chytila za ruce a táhla nás dopředu. Jak jsme procházely davem lidí, všimla jsem si, že většinou, ne, skoro všechno byly dívky. Co se tu sakra bude dít? Stouply jsme si blízko podia.

„Yukiko, nechceš nám říct, na co se máme připravit?" Zeptala jsem se jí.

„Jo, taky bych to ráda věděla." Podpořila mě Maya.

Yukiko se chystala odpovědět. Na podium ale už dorazilo několik tmavých postav. Zamrzly na místě. Spustila hudba a podium ozářilo světlo. Maya vypískla vzrušením. Vykulila jsem oči.

„To si děláš srandu?" Řekla jsem spíš sama pro sebe. Yukiko se zakřenila a olízla si rty.

„Mrkněte na ně, holky. No, nejsou k sežrání?" Maya nebyla schopná odpovědi, jak rentgenovala postavy na podiu. Slova jsem se tedy ujala já.

„Ne, to nejsou! Chlapský stryptýz není nikdy dobrý!" Chlapi odhodili bundy a odhalili tak svoje břišáky.

„Ne, beru to zpátky. Rozhodně jsou!" Okamžitě jsem zareagovala a zapískala na nejbližšího z nich.

---------------------------------------------------------------------------

...

„Ježíši!" Zakrývala jsem si oči rukama, abych neviděla, co se odehrává přede mnou. Napravo od sebe jsem uslyšela smát se Mayu. Yukiko nalevo ode mě právě pleskla přes zadek svého tanečníka a mrkla na něj. Všechny tři jsme seděly spolu s dalšími třemi holkami na židlích. Na židlích na podiu. A každá jsme dostávala sexy taneček. Znovu jsem holky proklínala za výběr oblečení, díky kterému si nás tanečníci hned všimli. A taky díky Yukiko, která křičela, že chce rozhodně na podium. A červená a blonďatá hlava se nedaly přehlédnout, takže musely jít taky. Namakaný Japonec kroutil přede mnou svým kulatým zadkem a já se modlila, ať už je konec. Potřebovala jsem se napít.