Moji zachránci ze Shutoku (KnB)

Kapitola 22

Snažila jsem se nasadit nevinný úsměv. „Cože? Nevím, o..."„Ale no ták!" Utnul mě brácha. „Moc dobře vím, že jsi tams někým byla. Nevrátili jste totiž moje kondomy na správnýmísto." Plácla jsem se do čela. Oh shit! „Jojo, přesně."Přitakal brácha jako bych to řekla nahlas. Opřela jsem se lokty ostůl a hlavu založila do dlaní. „Ehm... no... spal tu Midorima."Koukla jsem na něj a rychle pokračovala. „Ale s těmikondomy si to domýšlíš úplně špatně!... Nechtěl, abychv domě spala sama a nabídl se, že tu se mnou bude. A já muchtěla ustlat u tebe a najednou se to všechno rozsypalo popodlaze." Byla jsem rudá až za ušima. „Tak jsme to sesbíralia dali je na stůl. Ale žádný z nich jsme nepoužili! Nictakového se mezi námi nestalo! Spali jsme sice spolu v posteli,ale nespali jsme spolu! Ooooo, bože!" Prohrabala jsem se zuřivěve vlasech. „Chodíte spolu?" Ozvalo se od bráchy. „Jo,chodíme." Čekala jsem, co on na to. Většinou jsme partnery tohodruhého moc neuznávali. Tentokrát mi ale hodně záleželo nabráchy názoru. „Myslel jsem si to. " Překvapeně jsem se naněj podívala. Pokrčil rameny. „Už když tu byl poprvé, taknaznačil, že mezi Vámi něco je. Vůbec ho můj názor nezajímal.Prostě mi to oznámil." Teď už jsem spíš zírala. „Myslíš,když jsem vyšla nahoru a než přišli naši?" Přikývl. „Ehm.Řekl jsem mu, že jestli si chce s tebou zahrávat, tak budemít se mnou problém. Jeho to vůbec nevyvedlo z míry a jasněmi řekl, že všechno myslí naprosto vážně. A že se o tebepostará." V té době jsem byla z našeho „nevztahu"dost zmatená. Nevěděla jsem, co si myslí. Netušila jsem, že nadnámi uvažoval jako o budoucím páru. Zakřenila jsem se jakpuberťačka. Brácha si povzdychl. „Tak abych šel. Vaše hříchyjsou odpuštěny. Příště ať spí Midorima u tebe." Mrkl na měa zamířil pryč. „Počkej!" Vstala jsem ze židle a opřela sebohem o stůl. Zdeněk se na mě otočil. „Neřekneš to našimviď? Chci jim to časem říct. Vím, že mají Midorimu rádi, alei tak nevím, jak by zareagovali." Prosila jsem ho. „Jasně,neboj. Jsme přeci brácha se ségrou a ti by měli držet spolu!"Zvedl palec směrem ke mně a zazubil se. Doufám, že nebuduv budoucnu muset schovávat bráchovu holku ve skříni!Poděkovala jsem mu a brácha odešel. Dobře, tak to dopadlo lípnež bych čekala. V trochu lepší náladě jsem se šlavysprchovat a pak rovnou do hajan.

V úterý jsem se ráno zase potkala s Takaem a Midorimouna cestě do školy. „To je skoro zázrak potkat vás takhle dvadny za sebou." Takao se usmál. „To není žádný zázrak. TadyMidorima chtěl..." „Mlč Takao. Říkáš zbytečně víc, nežje třeba." Přerušil ho Midorima a posunul si nervózně brýle.Takao sklapl čelist a dál mlčel. Bylo vidět, že mu to ale děláproblémy. Tentokrát jsem šla mezi nimi. Strčila jsem loktem doTakaa a mrkla na něj, že rozumím, co mi chtěl říct. Takaa toevidentně potěšilo a celou cestu si vesele pískal. Přemýšlelajsem, jak zavést řeč na tu jejich spolužačku, co se včeralepila na Midorimu, ale nevěděla jsem jak. Na chodbě jsme sepřezuli. „Přijdeš zase dneska k nám do třídy,Eva-senpai?" Zeptal se mě Takao. Podívala jsem se na Midorimu ačekala, jestli nějak zareaguje. „Jestli chceš, tak přijď.Nepotřebuješ přece můj souhlas." Tvářil se trochu nejistě. Usmála jsem se tedy na Takaa a slíbila mu, že přijdu. Žádnéstisknutí ruky ani pohlazení se nekonalo. Tušila jsem, žeMidorima bude ten typ, co nerad dává najevo své city, ale i takjsem toužila aspoň po letmém doteku nebo polibku. Však mu to opřestávku vynahradím. Nebo teda spíš sobě. Nebo že by se mědotýkat ani nechtěl? Třeba ho už tolik nepřitahuju, když mě májistou. Neměla bych zkusit něco v něm vyvolat? Třeba hovyprovokovat k žárlivosti? Hm... asi ne. Ale i tak by mězajímalo, jestli by byl schopný žárlit na jiného kluka, kdybycho něho projevila sebemenší zájem. Ach jo. Tohle chození je fakttěžký. Makoto mi pořád říkal, co cítí a co má rád, i kdyžvětšina nejspíš byla lež. Midorima neřekne nic. Pořád jsemnad námi dumala a nakonec nastala obědová přestávka. Bože,pomalu ani nevím, co jsem měla za předměty! Asi si budumuset půjčit od někoho zápisky. Nad tím se ale zamyslímpozději. Vyhrabala jsem z tašky oběd a vyrazila zaklukama dolů. Midorima s Takaem už na mě čekali a dokonce mipřipravili židli. Rozhlédla jsem se po třídě a hledala tukrasotinku. Našla jsem ji v hloučku holek v zadním rohutřídy. Něco si šeptaly a všechny se dívaly na nás. Krasotinkamě obzvlášť propalovala pohledem. Vypadala trochu jako Hiyoriz anime Noragami. Válka nejspíš začala, ty... ty...„Tak sedneš si nebo tu budeš celou dobu stát?" Uslyšela jsemMidorimu. Kluci už měli rozbalené jídlo. Sedla jsem si k nima pustila se do toho svého. Bavili se o dnešním tréninku azkoušení nějaké nové techniky či co. „Ehm... Kluci, co je toza holku v tom hloučku uprostřed? Zdá se mi to, nebo se jíúplně nezamlouvám?" Zkusila jsem se zeptat na krasotinku. Takaoa Midorima se podívali směrem, který jsem nenápadně naznačila.„To je Uchida Nanase. Předsedkyně třídy." Odpověděl mineutrálně Midorima. Schválně jsem si ho při tom pořádněprohlédla, jestli neuvidím nějaký záchvěv zájmu. „Hodněholek si ji bere za vzor a záleží jim na jejím názoru. Taky jeto nejhezčí holka ve třídě." Takao chvilku vypadal, že serozteče. „Taky je hodně chytrá." „Chápu, prostě dokonalá."Uzavřela jsem za Takaa. Shit. Přestávka utekla rychleji, než jsemčekala. Když jsme dojedli, vstala jsem a rozloučila se s nimi.Udělala jsem pár kroků a v tom jsem zahlédla, že krasaviceopustila své stádo a nejspíš si to chtěla vykročit k Midorimovia Takaovi. Tak to ne! Otočila jsem se zpátky a zastavila se předMidorimou. Překvapeně na mě pohlédl. „Zapomněla jsem sepořádně rozloučit." Řekla jsem na vysvětlenou a vecpala jsemse mu z boku na klín. Ruce jsem mu položila kolem krku.Midorima asi tušil, na co se chystám. „Evo..." Varoval mě.„Mlč, Shintaro. Tohle je mezi námi děvčaty." V jehopohledu jsem poznala, jak se mu líbí, když mu říkám křestním.V té chvilce spokojenosti ani nestihl okomentovat ten zbytek.Uvelebila jsem se na jeho klíně tak, abych se na krasavici mohlaspokojeně ušklíbnout. Midorima je můj, tak zalez! Dalajsem jí jasně najevo svým pohledem. Pravou ruku jsem posunula přesjeho tvář k bradě a pootevřela mu rty. Do nevinného polibkuto upřímně mělo hodně daleko, ale přesně takhle jsem tochtěla. Bylo to vášnivé a drsné. Jazyk jsem mu vklínila do ústa celého si ho přivlastnila. Takhle bude líbat jen mě a nikohojiného. Chtěla jsem, aby nevnímal absolutně nic jiného než mě.Vzdychl mi slastně do úst. Ucítila jsem na své tváři jeho dlaň.Palcem mi přejel po lícní kosti. Když už polibek trvaldostatečně dlouho, tak jsem se od Shintara odtrhla a políbila hoznovu, tentokrát lehce, opravdu na rozloučenou. „Shintaro, jsiv tom lepší a lepší. Co si s tebou příště počnu?"Zašeptala jsem mu provokativně do ucha. Zvedla jsem se conejladněji z jeho klína a s mnoha lačnými a na měsoustředěnými klučičími pohledy odešla ze třídy. „Shin-chan,jsi rudý jako rak!" Zaslechla jsem ještě Takaa, jak siz Midorimy dělá srandu. „Zmlkni, Takao!" Na cestě do svétřídy jsem se usmívala jako blbeček. Úkol splněn. Během dnejsem si povšimla, jak mě pár prváků nejistě pozoruje a potichusi šeptají, jaký je Midorima klikař. Chlapečci, nechte si zdát!Nikdo z Vás nesahá Midorimovi ani po kotníky. Ale dost už.Zbytek dne docela utekl. Po úklidu začínaly klubové aktivity.Zeptala jsem se Yuyi, jestli mu nevadí, že se přijdu podívat najejich trénink, ale jemu to očividně bylo jedno. Prý by se žádnýsprávný sportovec neměl nechat ničím rozhodit. Vzali jsme sivěci a vyrazili do tělocvičny. Přemýšlela jsem, jestli mě tamMidorima opravdu chce mít. Nerada bych mu narušovala jeho osobníprostor. Je mi jasné, že někdy člověk potřebuje mít klid odtoho druhého. Doufala jsem ale, že kdyby s tím měl problém,tak by mi to řekl. Přešli jsme s Yuyou přes nádvořík tělocvičně. Cestou jsme se bavili o blížících setestech. V tělocvičně zatím nikdo nebyl. Asi jsme bylis úklidem moc rychlí. „To jsem si mohl myslet, že sevšichni ti flákači objeví na poslední chvíli." Byl ve svéráži Yuya. Kapitán v něm se probudil. „Nasolím jim hned20 koleček navíc." A spokojeně se ušklíbl. „Chudáci, asijim dáváš pěkně do těla." Litovala jsem se. „Ts. Jsem na něhodnější než brácha." Ukázal mi na jednu z laviček naboku tělocvičny. „Můžeš si zatím sednout, jdu sepřevléknout." Yuya poodešel do šatny a já si sedla a čekala.Ani jsem se pořádně neuvelebila a zaslechla jsem Yuyu klít anadávat. Lekla jsem se, že se mi něco stalo a přiběhla jsem došatny. Bez zaklepání jsem otevřela dveře. „Co se stalo?!"Yuya stál u své skříňky a láteřil jako dlaždič. Do pasu bylnahý a ruce měl na rozkroku. Když mě zaregistroval, tak sebouleknutím cukl. Zakryla jsem si rychle oči. „Co to sakra děláš?"Tiskla jsem víčka k sobě a snažila se zahnat obrazpolonahého vypracovaného těla, ale jiného kluka, než se kterýmchodím. „Co ty tu sakra děláš?" Křičel už i na mě nejenna svůj rozkrok. „Slyšela jsem tě nadávat, tak jsem přišla napomoc a nekřič na mě, ty pitomče!" Vrátila jsem mu to. „Achbože! To ten debilní zip u kalhot! Skřípnul jsem si tam trenky!"S rukama stále na očích jsem se zeptala: „Děláš sisrandu?! To si neumíš ani rozepnout poklopec?!" „Samozřejmě,že si umím rozepnout poklopec, ale tyhle tyhle pitomé školníkalhoty se mi pořád zadrhávají a teď tohle! Už se mi to staloněkolikrát, ale tentokrát mi to nejde ani silou!" Sundala jsemsi ruce z očí a pomalu je otevřela. „Nemůžeš to rvátsilou, ještě víc si to skřípneš." Dělala jsem chytrou. „Takkdyž si tak chytrá, tak mi s tím pomoz!" „Haha, hrozněvtipný!" Řekla jsem ironicky. Yuyovi ale evidentně docházelysíly a nápady. Začínal vypadat bezradně. Otočil ke mněprosebně oči. „Yuyo, jestli nás někdo načape, jak ti tu klečímmezi nohama, tak tě zabiju!" Yuya mrkl na hodinky. Trénink začínáza 15 minut. Většina z kluků chodí na poslední chvíli.Rychle jsem přikročila k Yuyovi, ať to máme co nejrychlejiza sebou. Klekla jsem na zem před ním. „Bože, to je tak trapný..."Kňourala jsem při tom. „To bych měl říkat já." Držel seYuya za čelo. Měl rudé i uši. Klepajícíma se rukama jsemuchopila zip od jeho kalhot. Yuya sebou nevědomky cukl. „Yuyo!Uklidni se!" Vrhla jsem na něj varovný pohled. „Sorry, mocčasto se mi nestává, že by mi holka klečela u mého rozkroku arozepínala mi zip kalhot!" Oba jsme byli napjatí k prasknutí.Pomalu jsem posouvala se zipem, co to šlo nahoru a dolu, dokud seneuráčil osvobodit Yuyovi trenky. Pak jsem si všimla vzoru nanich. „Ty máš trenky s Ichigem z Bleache! Hustý!" Vyjeklajsem nahlas. Yuya ale neodpověděl, tak jsem zvedla svůj zrak,abych se na něj podívala. Čelist mu div nespadla na zem a zíralněkam pryč. Otočila jsem se jeho směrem. O dveře se opíralMidorima a vedle něho stál Takao bledý jako stěna. OstatněYuyova barva byla skoro stejná. „Už jsi skončila s kontrolouMiyajiho trenek nebo vám máme dát ještě chvilku na pokračování?"Ozval se jedovatě Midorima a zabíjel mě pohledem. Nebo spíš měa Yuyu. Vstala jsem ze země. „Shintaro, není to tak, jak tovypadá." Ujistila jsem ho klidně. „Vážně? A jak to teda je?Z mého pohledu to totiž vypadá, že moje holka se chystá naněco, co by měla dělat jen se svým přítelem!" Uf, Midorimanebyl v klidu ani omylem. „Uklidni se. Seděla jsemv tělocvičně na lavičce a uslyšela jsem, jak Yuya nadáváa běžela jsem mu ..." „Jo, běžela jsi mu vypustit ptákaz klece!" Zakřičel na mě Midorima. Nenechal mě to anivysvětlit. Udělala jsem několik kroků k němu a vrazila mufacku, až se mu otočila hlava o 90°. Jeho vyjeveného výrazu jsemsi nevšímala. Během několika vteřin se mu vytvořil na tvářirudý otisk mé ruky. „Tohle jsi přehnal. MIDORIMO!" Prorazilajsem si skrz ně cestu, minula jsem několik dalších kluků, kteříasi něco málo vyslechli, ale mně to bylo fuk a plačky jsemvyrazila domů.