Moji zachránci ze Shutoku (KnB)

Kapitola 17

Jak mám před ním hlídat svoje chování celých 24 hodin denně? Už teď mi bylo jasné, že se celou tu dobu, co tu bude, pořádně nevyspím! „To přece po tobě nikdo nechce. Budu ráda, když tu se mnou zůstaneš dnes, ale nechci tě tu zdržovat několik dní." Potřebovala jsem se uklidnit. Popadla jsem čaj a napila se. Málem jsem ten hnus vyprskla zpátky do šálku. S odporem jsem polkla. „Blé." Postěžovala jsem si. „Promiň, nejsem moc dobrý v kuchyni. Vlastně vaření obecně mi nejde." Omlouval se hned. Jo, vlastně mu asi nejde ani uvaření vody a zalití několika lístků. „Nic se neděje." Položila jsem šálek zpět na stůl. Toho už se dneska rozhodně nedotknu. „A vím, že mě nenutíš tu zůstat. Rozhodovat se umím sám." Dobře, takže to byla jasná věc. Midorima u mě přespí, a to několik dní. Budu mu muset půjčit bráchovo oblečení na spaní. To asi nebude žádný problém, vždyť jsou vlastně skoro stejně vysocí. A ručník na umytí. „Tak já skočím k bráchovi do pokoje a přinesu ti něco na spaní. A taky ručník. Myslím, že nebude problém, když budeš spát u něj v pokoji." Rychle jsem vstala z pohovky, protože jinak nevím, jak dlouho bych vedle něj byla v klidu a vyšla nahoru k bráchovu pokoji. Dlouho jsem tam nebyla. Cítila jsem se trošku divně a nezvaně. Otevřela jsem dveře a vkročila dovnitř. Kupodivu tu nebyl takový nepořádek, jaký jsem očekávala. Pár plakátů s AC/DC a jinými kapelami, v rohu na stojanu kytara. Přistoupila jsem k vysoké skříni a otevřela ji. Dobře, tak ten nahotinkovej plakát na dvířkách jsem evidentně vidět neměla. Ale co. Je to kluk a o skoro 2 roky starší jak já. Bylo by asi divný, kdyby někde neměl schovaný aspoň jeden časopis. Prohlížela jsem si kupičky oblečení a vytáhla jedny kostkované pyžamové kalhoty a tílko k tomu. Ano, v tomhle ho chci rozhodně vidět. Bratr měl i klasická pyžama s dlouhými rukávy a podobně, ale proč bych trochu nevyužila situace? Moment, ale nebude mu v tom zima? Blbost. Když jsem spala já u něj, tak měl na sobě jen kalhoty a jinak byl nahý. Uff, ovanula jsem se rukou. Pyžamo máme. Vyšla jsem na chodbu a ze skříňky vytáhla čisté povlečení. Hodila jsem je na postel. Sešla jsem dolů a rovnou zamířila do koupelny. Vytáhla čistou osušku a zamířila zpět k Midorimovi do obýváku. Seděl pořád na pohovce a v ruce držel jednu z knih z naší knihovničky. Zrovna Hry o trůny. „Tady to máš. Můžeš zatím skočit do sprchy, jestli chceš. Já ti mezitím převleču postel u bráchy." Řekla jsem mu a pozorovala ho, jak listuje knihou. „Dobře, děkuju. Můžeš mi říct, o čem ta kniha je? Zaujala mě ta tloušťka a myslel jsem si, že se jedná o nějakou knihu o historii, kterou jsem ještě nečetl." Usmála jsem se. „To je vůbec jedna z nejlepších fantasy sérií, která byla napsána. Několik rodů v ní bojuje o získání trůnu, ale nikdo z nich netuší, že praví nepřátelé nejsou ostatní rody, ale Bílí chodci za Zdí, vlastně taková oživlá armáda mrtvých a jejich král, který chce ovládnout svět a nastolit věčnou zimu. A zima se blíží! To všichni víme!" Midorima na mě zmateně hleděl. „Evo, zima už je asi měsíc. Je konec prosince. Jinak podle popisu je to asi pěkná blbost. Nesnáším fantasy. Všechno je tam vymyšlené a nesmyslné. Mám rád literaturu faktu a drama." Moje zamilovanost do Midorimy právě klesla na bod mrazu. Zvedla jsem ruku s osuškou a pyžamem a hodila to po něm. HEADSHOT! „Byla bych ráda, kdybys nehanil takový poklad jako ten, co máš právě v ruce. Suchar jako ty, který čte horoskopy a esoteriku, nedokáže ocenit krásu fantasy románů!" Naštvaně jsem se otočila na patě a vyšla zpět do bráchova pokoje. Mezitím jsem uslyšela zabouchnout dveře do koupelny. Tsss. Rozzlobeně jsem stáhla povlečení z polštáře a deky a vše hodila na podlahu. Povlékla jsem deku a polštář. Ještě prostěradlo. Škubla jsem s ním až moc silně. Něco se sesypalo na zem. Odhodila jsem staré prostěradlo na hromadu a koukla přes roh postele na zem. Všude se válely balíčky kondomů. Brácha měl pod prostěradlem tajnou skrýš! Povzdechla jsem si. Vůbec netuším, odkud přesně spadly! Zastrčila jsem čisté prostěradlo a klekla si na zem, abych posbírala, co jsem shodila. „Potřebuješ s něčím pomoct?" Ozvalo se od dveří a já se otočila za hlasem. Midorima si sušil vlasy, brýle měl zastrčené za tílko. Předpokládala jsem tedy, že úplně nevidí, co tu sbírám do trička. Odkašlala jsem si. „Ehm... ne, to je dobrý. Jen jsem něco rozsypala, tak to teď sbírám." Ještě, že mu nemusím nic vysvětlovat. Midorima přestal se sušením a nasadil si brýle. Neeee!! Pozdě. Už to poznal. Podíval se na mě. „Bože,Midorimo, nekoukej na mě tak, jako by to bylo všechno moje! Měnila jsem povlečení a tohle vypadlo z postele. Je to bráchy." Trochu jsem zrudla. Samozřejmě, že to nebylo poprvé, co jsem kondomy držela v ruce, ale před Midorimou jsem se i tak trochu zastyděla. „Chápu." Řekl jenom a sehnul se k zemi. Začal je sbírat se mnou. Celou dobu jsem se soustředila na zem. Když jsme se na zemi k sobě přisunuli blíž, oči mi od kondomů utekly k jeho vypracovaným rukám. To pyžamo byl špatný nápad, špatný! Midorima mi přihazoval do trička. Ve chvíli, kdy jsem si byla skoro jistá, že už nic nezbývá, jsem vše vysypala do bráchova nočního stolku. S hlavou upřenou na zem jsem prošla kolem Midorimy. „Jdu se taky vysprchovat." Dám si studenou, hodně studenou sprchu. Jak jsem si určila, tak jsem taky udělala. Vylezla jsem ze sprchy, skoro zmrzlá jako rampouch. Naházela co nejrychleji na sebe teplé růžovo-fialové pyžamo s límečkem a dlouhými rukávy a silné chlupaté ponožky. Nebyla jsem vůbec sexy a to byl účel! Vlasy jsem si opět nechala mokré. Všude jsem zhasla a vyrazila do svého pokoje. Dveře do bráchova pokoje byly otevřené, ale nikdo tam nebyl. Přešla jsem ke svému pokoji. Midorima se opíral o můj pracovní stůl a čekal na mě. Upravila jsem si automaticky mokré vlasy. Přistoupila jsem ke stolu a sedla si na židli. „Říkala jsem si, kde jsi." Začala jsem trochu nejistě. Vzala jsem odličovací tampóny, odlíčila zbytek malování a vyčistila si pleť. „Zítra si ráno skočím domů pro pár věcí. Potřebuješ něco v obchodě? Stavím se tam po cestě." Přemýšlela jsem, co všechno nám chybí. „No, vlastně jsem ani pořádně ještě nenakoupila. Budeme potřebovat pečivo, něco na něj, tím myslím šunku a sýr. A taky tu není mléko. Co snídáš ty? Rýži a něco k tomu?" Zeptala jsem se ho rovnou. Sundala jsem si čočky, popadla jsem hřeben a začala si kartáčovat vlasy. Byl to divný pocit být sledována při takové čistě holčičí chvíli. „Nejčastěji rýži nebo toasty. Ale sním všechno kromě..." „Já vím. Kromě kvašeného Natta." Usmála jsem se na něj a on na mě. Tílko měl kolem těla pěkně obemknuté. Rukama se opíral o hranu stolu, svaly a žíly naběhlé a vlasy měl ještě trochu mokré a rozcuchané. „Bože, ty mi dáváš." Zašeptala jsem potichu česky, aby mi nerozuměl. Vstala jsem ze židle a stoupla si před něj. „Myslím, že už půjdu spát. Ty bys taky měl jít do postele."... Midorima mlčel. „Tak dobrou noc, Midorimo." Naklonila jsem se k němu a jemně ho políbila na ústa. Ihned jsem se ale odtrhla, ignorujíc jeho zvednutou paži k mým vlasům a rychle jsem skočila do postele. Zavřela jsem pevně oči a čekala. „Dobrou noc." Ozvalo se tiše od stolu. Midorima zhasl světlo a odešel. Dveře mi nechal trochu pootevřené. Jak malému dítěti, napadlo mě.