Moji zachránci ze Shutoku (KnB)

Kapitola 72 - CO TEĎ?

Nevěřícně jsem zírala na nahé Shintarovo tělo ležící vedle mě.Ležel na břiše,jednu ruku pod polštářem,druhou položenou podél těla.Spal tvrdě.Nejspíš na alkohol nebyl moc zvyklý a navíc ten sex byl vyčerpávající.S myšlenkou na uplynulou noc jsem se oběma rukama plácla do tváří,abych zahnala rozpaky a stud. Bože,co jsem to udělala?!Posadila jsem se a objala si nohy rukama. Opřela jsem si hlavu o kolena a zhluboka dýchala, abych se aspoň trochu uklidnila. Otočila jsem hlavu na Shintara. Deka mu byla jen k pasu, takže mi vystavoval na odiv široká záda a vypracované paže.Je nahý? Toužila jsem se ho dotknout, aspoň jedním prstem, ale pořád jsem si myslela, že by se proměnil v mlhu a zmizel by. Dvěma prsty jsem nadzvedla deku a podívala se pod ni. Jo, je nahý. Jeho dokonalý zadek bych poznala všude.Pustila jsem ji a zase si objala nohy. Pak mi došlo,že už je ráno a zmateně se podívala na hodinky, které jsem měla na nočním stolku. Ježíši,dneska ráno odlétám! Odhodila jsem deku stranou a slezla urychleně z postele. Zachvěla jsem se zimou. Košili jsem měla rozepnutou, zbyly na ní pouze dva knoflíčky!Budu na ni muset přišít nové, až dorazím domů.Odhodila jsem ji na kufr a pospíchala do koupelny. Ignorovala jsem,jak jsem dole vlhká a jak bych si nejraději dala další kolo a pustila si sprchu. Studenou sprchu. Opřela jsem se rukou o dlaždičky a stála pod proudem vody jako solný sloup. Zavřela jsem oči a snažila se nevnímat ledovou vodu. Až když jsem se začala klepat, jsem sprchu vypla a vyšla ven. Vyčistila jsem si zuby a učesala si mokré vlasy do culíku. To se u mě za ta léta nezměnilo,i když mi kolegyně v práci říkaly,že s culíkem stále vypadám jako studentka. Navíc jsem teď neměla čas si je foukat. Sbalila jsem svou drogerii a vrátila se do pokoje.Shintaro stále spal, jako když ho do vody hodí. Oblékla jsem si svůj kostýmek, naházela jsem těch svých pár věcí do kufru a potichu ho zapnula. Oči mi opět zabloudily k posteli. Co teď?Mám ho vzbudit a rozloučit se s ním? A co mu řeknu?Promiň,minulá noc byl okamžik slabosti a nemyslelo mi to? Vracím se do Tokia, užij si život v Bostonu? Postavila jsem kufr ke vchodovým dveřím a přešla k posteli. Dřepla jsem si na bobek a prohlédla si Shintarovu tvář.Ve spánku vypadal tak mírumilovně a mladě.Nejistě jsem zvedla ruku a chtěla ho pohladit. Těsně před jeho pokožkou jsem se ale zastavila. Dost jsem váhala. Mám nebo nemám? Nakonec jsem rukou zajela do jeho zelených vlasů,hodně zlehka a pomalu mu pročísla pramínky prstama. Shintaro se trochu pohnul, ale oči neotevřel.Na chvíli se mi zastavilo srdce. Pustila jsem ho a narovnala se.

„Sbohem,lásko." Zašeptala jsem sama pro sebe. Popadla kufr a potichu vyšla z hotelového pokoje. Sjela jsem výtahem dolů k recepci a odhlásila se. Jen jsem zalhala, že je na pokoji ještě můj přítel.

„Mimochodem,neptal se v noci na číslo mého pokoje? Vysoký, zelené vlasy, brýle, oblek..." Zjišťovala jsem. Slečna na recepci se na mě zmateně podívala a nesouhlasně zavrtěla hlavou.

„Ne.Podle popisu tu byl takový mladý muž,ale šel rovnou k výtahům a na číslo vašeho pokoje se neptal." Vysvětlovala mi.

„Aha...Dobře.Děkuji vám. Na shledanou." Rozloučila jsem se s ní.

„Nashledanou a děkujeme za vaši návštěvu!"Řekla recepční s úsměvem a já opustila hotel. Zavolala jsem si taxíka, který mě dovezl k hlavnímu vchodu do letiště,nechala se odbavit a nastoupila do letadla. Za dlouhých 14 hodin jsem dorazila do Tokia.

-----------------------------------------------------------------

Celá rozlámaná jsem odemkla dveře od našeho bytu a vstoupila dovnitř.Nikdo nebyl doma. Hodila jsem kufr na svou postel a všechno z něj vytáhla. Oblečení jsem hodila do pračky včetně Shintarovy košile a zbytek poklidila. Lehla jsem si na postel a zírala do stropu.Zítra musím zase do práce. Aspoň,že nemám přednášku.Asi bych se nebyla schopná soustředit.Skoro jsem začala zabírat, když jsem zaslechla zarachotit klíče v zámku. Chodbou se rozlehly dva mužské hlasy plné radosti. Mimoděk jsem se usmála a vstala z postele. V domácím tričku a kraťasech jsem se došourala do obýváku, kde stál Gin a Haru. Oběma se rozzářily obličeje,jakmile mě spatřili.