Moji zachránci ze Shutoku (KnB)

Kapitola 65 - VZPOMÍNÁŠ SI NA MŮJ PRVNÍ DÁREK K NAROZENINÁM?

O 4 měsíce později

V kapse mi zavibroval mobil. Vytáhla jsem ho a zkontrolovala SMS, která mi dorazila. Čekám v kavárně. Sama pro sebe jsem se pousmála.

„Watanabe, soustřeďte se nebo překročíte potřebnou teplotu." Pokáral mě profesor. Uklidila jsem si mobil zpět do laboratorního pláště a naznačila malou úklonu.

„Omlouvám se, pane profesore." Hodina laborek byla pro mě vždycky nekonečná.Ještě, že tahle už je poslední. Zamíchala jsem roztok, který postupně měnil barvu.

„Že by Shintaro?" Zeptal se mě můj společník na pokusy, Maeno Haru. Loupla jsem po něm očkem.

„Musíš to říkat tónem, jako bys i to samotné jméno chtěl sníst?" Rýpla jsem si do něj. Haru se rozzářil.

„Snědl bych to jméno, i jeho vlastníka." Odpověděl a mlaskl přitom. Pobaveně jsem si odfrkla.

„Smůla hochu. Shintaro je víc dominantní, než bys tušil. Asi by u vás došlo k malé rozepři, kdybyste byli spolu." Zaútočila jsem na jeho malou fantazii. Haru si povzdechl.

„Sakra."

„Hehe, jo. Díky pro mě. Kdyby změnil názor, dám ti vědět." Chlácholila jsem ho. Haru si prohrábl své platinové blond vlasy, které mu už tak trčely do všech stran, a podíval se na mě svýma světlýma, tyrkysově zelenýma očima, ze kterých jsem kolikrát nemohla spustit ty svoje. Měly prostě neskutečnou barvu.

„Jojo. Dobře pro tebe." Řekl potichu. Pokračovali jsme v experimentu, dokud profesor neukončil hodinu. Hodila jsem plášť do brašny a vyšla ven.

„Tak zítra na parazitologii, Haru." Rozloučila jsem se se svým spolužákem a zamávala mu.

„Jasně, pozdravuj." Vyšla jsem z budovy a namířila si to do školní kavárny, která byla věčně narvaná k prasknutí. Ani dnešek nebyl vyjímkou. Shintaro seděl u stolu pro dva a popíjel čaj. Nebyl moc kávový typ, zato já potřebovala svou denní dávku. Došla jsem k němu.

„Ahoj."

„Ahoj." Sklonila jsem se k němu a rychle ho políbila. Odhodila jsem tašku na židli.

„Skočím si pro kafe. Hned jsem zpátky." Oznámila jsem. Shintaro se ale hned zvedl.

„Dojdu ti tam. Vanilkové latté?"

„Přesně tak. Díky, zlato." Shodila jsem brašnu na zem a posadila se. Měla jsem dnes pět přednášek a každá trvala hodinu a půl. Čtvrtek byl vůbec nejhorší den v týdnu. Ale už zbýval jen týden a půl a pak konečně zasloužený měsíc volna. Upřímně jsem myslela, že to na univerzitě bude horší, ale na střední na nás asi kladli schválně velké nároky, abychom pak na vysoké ze začátku úplně neplavali. S Shintarem jsme se vídali skoro ob den. Buď jsem měla přednášky až pozdě do večera nebo měl trénink a navíc můj byt byl na druhé straně Tokia než Shintarův dům a Shutoku střední. Pro jistotu jsem mu ale dala náhradní klíče od bytu, kdyby se chtěl kdykoliv stavit a ne jednou mě překvapil, když se u mě v noci ukázal. Byla jsem ráda, že sám od sebe vyhledává mou společnost. Chodili jsme spolu přes rok a půl. Před dvěma týdny jsme oslavili Shintarovy 18. narozeniny. Uspořádala jsem pro něho oslavu u sebe doma a pozvala všechny z Generace zázraků. Naštěstí všichni měli čas, takže si mohli dát na nedalekém hřišti pořádný zápas, i s Takaem, Yuyuou a kupodivu i Fujiwarou. Mimochodem Shintarova sestra, Shina, ho za poslední tři měsíce odkopla už asi třikrát, ale vždycky se nakonec dali dohromady. Evidentně bez sebe prostě nemohli být. Yuya se Yukiko taky držel zuby nehty, i když ta holka byla pořád jako z divokých vajec. Jednou se na party tak opila, že se vzbudila v cizím bytě v cizí posteli. Na chlapa, který ležel vedle ní si nepamatovala. Vyletěla z bytu jako blesk a padla Yuyovi k nohám, všechno mu vyklopila a omlouvala se mu celý týden. On se ale na ni nedokázal zlobit dlouho. A my se Shintarem? Náš vztah zatím neohrozila žádná velká krize. Sem tam se pohádáme kvůli hlouposti, třeba jakou značku mycího prostředku mám koupit, ale jinak jsme stvořeni jeden pro druhého. Už jsem si tím byla naprosto jistá. Nikdy nebudu chtít nikoho jiného než jeho. Miluju ho a chci s ním strávit zbytek života. Je to zvláštní, říkat takovou věc ve svých 19 letech,ale na svůj věk už jsme zažili docela dost věcí a jen tak nás něco nepřekvapí.