Ledové slunce (Destiel)

1. kapitola

Autor: Lanevra
Hlavní postavy (páry): Castiel, Dean Winchester, Sam Winchester (Castiel/Dean)
Stručný děj: Dean má hroznou noc. Nejdřív Sammy onemocní, pak se potká s příšerně stereotypním Alfou a všechno to skončí přepadením a dvěma mrtvými lupiči. Není to nejhorší noc jeho života, ale do TOP 10 nemá daleko. Nejhorší na tom všem je, že je to teprve začátek.
Varování: Omegaverse, rape/non-con
Poznámka: Základní premisa je převzata z povídky Authority ( https://archiveofourown.org/works/33377944/chapters/82903669 ), kterou vřele doporučuji přečíst.

....

Otevřel oči a hned si uvědomil, co ho probudilo. Po jeho pravici, z bratrovy postele, se ozýval silný, skoro dusivý kašel. Zvedl se na lokti a zhluboka nasál vzduch. Cítil nemoc a hořký pach malého, nešťastného alfy.
"Hej, kámo. Je ti špatně?" zeptal se potichu, hlas protkaný obavou.

Se zašustěním se Sammy v posteli pomalu obrátil čelem k Deanovi. Ve světlech neonů a města, které si razily cestu škvírou mezi zataženými závěsy, byla bratrova tvář bledá a jeho výraz byl nešťastný. Dean nepotřeboval slyšet sípavý nádech, po kterém si Sam přiložil pěst před pusu a znovu do ní zakašlal, aby se rychle zvedl ze své postele a posadili na okraj Samovy.

"Ukaž se mi..." nechal vyznít do ztracena, když odhrnoval Samovi z obličeje dlouhé vlasy a pak nechal svou ruku na chvíli položenou na jeho čele. "Ty úplně hoříš, štěně."

"Špatně se mi dýchá," zamručel Sam chraplavě, s náznakem zlosti v hlase a přes jeho nemocnou vůni prosáhl pach rozčileného alfy. V posledních pár týdnech byl Sammy víc a víc cítit jako alfa a méně, jako štěně, které Dean celé ty roky vychovával. Vypadalo to, že jeho bratříček začínal dospívat, i když... teď byl zrovna jen zimou se třesoucí uzlíček nemoci.

"Jo, asi si něco chytil. Musíme tě udržet v teple." Poplácal ho po ruce a natáhl se ke svojí posteli, aby z ní vzal deku, kterou pak přehodil přes Sama a pečlivě mu ji vytáhl až pod bradu. "Dám ti něco na horečku," dodal a zvedl se, aby se kouknul do jejich věcí.

Většinu tašek měli ještě nevybalených, protože se ubytovali teprve před pěti dny. Den na to přišel táta domů rozrušený, dal Deanovi peníze na hotel tak na tři týdny dopředu a řekl, že se pár dní nevrátí. Dean počkal ještě další den, kdyby si to táta rozmyslel, jak se to už párkrát stalo, ale když se jejich Alfa opravdu nevrátil, udělal to co vždycky; zmapoval oblast, aby zjistil, kde by si tu mohl obstarat nějaké peníze, a pak je oba přihlásil do školy. Usadil je, ale... některé tašky nechal nevybalené, protože trochu doufal, že odjedou co nejdřív.

New York se mu nelíbil. Neměl rád velká města.

S povzdechem otevřel plátěný vak, který sloužil jako lékárnička a začal se v něm přehrabovat. Rukou mu prošly obvazy, šití, několik druhů silných léků na bolest, celé role jednorázových skalpelů a spoustu dalších věcí, včetně léků na kocovinu a antacid, které táta užíval ve velkém, až nakonec... na úplném dně byla lahvička aspirinu, ve které chrastila poslední pilulka. Jedna Sammymu stačila možná tak čtyři, pět hodin. Pak by se horečka zase vrátila. A protože bylo těsně po půlnoci, do rána by mu bylo zase stejně špatně, jako teď.

Zatracená práce.
Deanovi se nechtělo jít ven v noci, ne ve čtvrti, kterou ještě dost dobře neznal, ale neměl na výběr. Musel někde sehnat něco na snížení horečky a taky na ten hrozný kašel, který se od Sama ozýval. A instantní polívky. Mnohem víc, než kolik jich měli, protože to tak týden bude to jediné, co Sammy dokáže sníst, bez ohledu na to, že Dean musel zítra do školy a jeho bratr zvládl právě akorát to vysypat sáček do misky a zalít vodou z konvice.