Ledové slunce (Destiel)

58. kapitola

Uhasil cigaretu v posledním volném místečku v popelníku, opřel se a přes tenký pramínek stoupající ze stále trochu doutnající cigarety se podíval na Vladka, který byl v družném rozhovoru s Pyotrem. Vladkovy dlouhé šedé vlasy a hustá brada visící na kulatém obličeji byly v přímém kontrastu s Pyotrovými nejen vyholenými tvářemi, ale taky hlavou a tím, že starý Beta za posledních pár týdnů viditelně zhubl. Také pil a kouřil mnohem méně, než dřív. Něco se na něm změnilo. Castiel si toho všiml už dřív, ale až teď se na to dokázal víc soustředit. Konečně věděl, jak se má jeho Omega a přestože ho chtěl mít zpět ještě víc, než předtím, fotky, které mu zprostředkovali jeho vlastní muži, ho dokázaly uklidnit. Dean byl na nich zachycený, jak vodí na zastávku autobuse malého černošského chlapce a jak chodí do stejné školy s blond klukem svého věku. Vypadal mnohem lépe, než v tu osudnou noc na pohotovosti, kam ho odvezla sanitka přímo ze Sun Hillu.

Sevřel čelisti, aby potlačil vrčení.

Jen ten název... poetické Solnechny kholm... jméno, které mělo asociovat něco krásného, jeden z pravých Hospodinových darů, bylo jméno doupěte toho lidského odpadu. Byl to odporný suchiy vyrodok, který si nezasloužil nic menšího, než se zaživa rozložit v sudu s louhem. Nejen za to, že se opovážil dotknout Castielova majetku, ale i za to, že byl tak nechutné prase. Třináct byla hranice, kterou byl ještě ochoten tolerovat, ale tahle zkažená napodobenina člověka se dotkla i skutečných štěňat.

Znal černý trh jako každý, věděl, co nebo lépe řečeno kdo, je tam na prodej a za jakým účelem a nepletl se do obchodů jiných. Ale sám měl určité hranice a prodej štěňat na sex bylo daleko za těmito hranicemi, bez ohledu na to, jak výdělečné to bylo. A toto přesvědčení s ním sdíleli nejen jeho muži, ale i jeho bratři. Přinejmenším Michael s Gabrielem a Rafaelem. Pokud šlo o Lucifera... Nevybral si svou přezdívku náhodou. Byl schopen čehokoliv, včetně zrazení Bratrstva a byl to jen Michael a ocelové mříže vězeňské cely, které ho drželi na uzdě.

Nikdo tedy neprotestoval, když projevil přání ztrestat Evanse za to, co si dovolil k Deanovi i za to, jaký byl, a bylo snadné sehnat pomoc spojenců. Problém byl, že policie měla náskok. Velmi pečlivě Evanse hlídali. Jeho zranění, ta která mu, jak si byl Castiel jist, způsobil Dean - poznával jeho poněkud unáhlený rukopis nejen v Evansových zranění, ale i ve vypálení útulku, ale i tak na něj za to byl hrdý - nebyla tak vážná, aby musel trávit čas na marodce a proto ho okamžitě strčili do díry. To znamenalo dvacet tři hodin o samotě v malé místnosti na uzavřeném oddělení, kam mohl jenom omezený počet strážných a jen jeden z nich byl na výplatní listině Bratrstva a ten měl zrovna čtrnáctidenní dovolenou. Dostat se v tuhle chvíli k tomu odpornému zvířeti, které mělo tu drzost vztáhnout ruku na jeho Omegu, bylo nemožné a to frustrovalo nejen Castielova Alfu, který byl silně rozladěný a vrčel mu téměř nepřetržitě do ucha. Ale i jeho samotného.

Potřeboval vidět téct krev.

"... je dost jisté, že tam budou mít další dodávku. V tomhle je ten třasořitka z doků spolehlivý," řekl Vladko a upil.

Musel být trpělivý pokud šlo o Evanse, ale možná by si mohl spravit náladu tím, že trochu podráždí Albánce. Malá záškodnická akce, která je připraví o pár set tisíc, posere jim týdny plánování a vnese spory mezi ně a jejich obchodní partnery, nikdy nebyla na škodu. A byla by to pěkná odplata za tu ukradenou dodávku drog minulý týden, která sice měla menší cenu, než zboží v kontejneru, o kterém Vladko mluvil, ale... vždy bylo třeba počítat s permutacemi trhu a nějakým tím úrokem.

"Dokázali bychom se k albánské dodávce dostat, aniž by o tom věděli?" zeptal se.

Vladko se opřel do své židle a prohrábl si vousy, přičemž vydal trochu zamyšlené a trochu spokojené zavrnění, které bylo ještě podpořené sladkou vůní vanilky. Jako vždycky se okamžitě naladil na vlnu provokování Balkánců.