Ledové slunce (Destiel)

9. kapitola

I když se za Deanem zavřely dveře už před několika minutami, jeho vůně byla ve vzduchu stále silná. Jabloňové květy a borovice a nasládlý pach vzrušené Omegy, který nutil jeho Alfu toužit po jediném; vyrazit za Deanem, strhnout ho pod sebe a pevně se zahryznout do jeho krásně vonícího krku, aby si ho plně nárokoval. Přivlastnil. Nikdy tuhle touhu s nikým necítil tak silně a většinou, když se jeho myšlenky na delší dobu než pár vteřin, stočily k potřebě někho ze svým milenců spářit, bylo to v okamžiku orgasmu a těsně po něm. Instinktivní potřeba zajistit, aby partner, kterého právě naplnil svým semenem, zůstal s ním, aby tak mohl dohlížet na své štěňata a chránit je. Ale vždy jeho racionální mozek dohnal myšlenky jeho Alfy doslova okamžitě.

Opřel se a trochu roztáhl nohy, aby ulevil napůl tvrdé erekci ve svých kalhotách.

To byla druhé věc. Vůně Omegy, zvláště vzrušené Omegy, ho dokázala přimět ztvrdnout, ale zároveň byla vždy nepříjemná. Ta dusivá sladkost pro něj byla příliš. Ale ne u Deana. Jeho sladký podtón byl jenom vzrušující a ne obtížný. Dokonce i když zabořil nos přímo do jeho krku, doslova přímo na žlázu jen chabě skrytou za dvě vrstvy látky, pořád to nebylo nic jiného, než opojné. A teplo jeho těla... způsob, jak se jeho svaly napínaly pod tričkem, když zhluboka oddechoval... to, jak se jeho krk vypnul, když ho v nabídce a pokoře ukázal... Působilo to na jeho Alfa instinkty silněji, než kterýkoliv Beta nebo dokonce Alfa, se kterým kdy byl. A že šukat s jiným Alfou dokázalo instinkty obou vybičovat způsobem, který se dal těžko popsat jinak, než jako živočišný.

Castiel si uvědomoval, že to, co právě teď cítí, je založené hlavně na tom, jak na sebe navzájem působí svými feromony. Ale také viděl tu vyšší vůli. Hospodinův záměr dát je dohromady na zbytek života. Vůně totiž byla to, co ho zadrželo, když krátce zvažoval, jestli Deana zabít, aby se zbavil svědka. Vůně ho přiměla najít způsob, jak ho moci nechat naživu bez ohledu na to, co věděl. Ano, byla to vůně, která ho k němu neodbytně táhla. Ale teprve Dean samotný, jeho drzá ústa a ostrý jazyk, inteligence jiskřící v zelených očích a jeho zuřivá věrnost a zjevná láska k malému bratrovi, bylo to co obdivoval a proč ho chtěl lépe poznat.

Pyotr přerušil jeho myšlenky zdvořilým odkašláním.

"Ulyana Leonidovna se ptá, jestli jste byl spokojený a jestli chcete ještě něco?"

"Ne, nic. A bylo to výborné. Jako vždy," odpověděl trochu roztržitě, aniž by se na Pyotra podíval, ale on si díval na něj, takže k němu zvedl pohled a zjistil, že na něj Beta shlíží s trochu pobaveným úsměvem.

Tázavě pozvedl obočí.

"Dělá jí starosti, že váš Omega nic nesnědl. Prý ho viděla z kuchyně a je jen kost a kůže."

Koutky mu zacukaly v úsměvu. Ulyana Leonidovna byla Omega velmi kyprých tvarů a každého muže, bez ohledu na sekundární pohlaví, považovala za příliš hubeného, pokud neměl blahobytný břich alespoň jako její manžel. Měl podezření, že jeho samotného považuje za zvlášť vyhublého, protože po něm vrhala starostlivé pohledy pokaždé, když odnášela jen trochu nedojedeného jídla, kterého mu beztak naložila o třetinu větší porci než ostatní. Z úcty ale mlčela.

"Řekni jí, že boršč je pro americké chutě moc... sytý," rozhodl se jí po Pyotrovi poslat malou, milosrdnou lež, protože říct, že její výborný boršč považuje Dean za zvratky, by jí nejspíš dovedlo k slzám. Předpokládal i doufal, že jí nikdo neřekne nic o propašovaných burgrech.

"Myslel jsem, že jí budete chtít něco takového vzkázat," odvětil Pyotr s úsměvem, když tu mu zapípal mobil. Rychle se na něj podíval, než se opět obrátil ke Castielovi. "Je doma, šéfe," informoval ho hned vzápětí a ukázal mu svůj mobil, na kterém byla fotografie Deana mířícího k recepci motelu. "Jo a chlapi psali, že měl nějaký problém s placením pokoje. S dovolením jsem to z vlastní iniciativy nechal vyřídit," dodal.