Ledové slunce (Destiel)

13. kapitola

Castiel: Mám tě dnes vyzvednout autem nebo se projdeme?

Na otázkách nebylo vůbec nic divného a tak nebyl důvod váhat s odpovědí, ale po včerejším malém záchvatu omega hysterie, kdy se ztrapnil množstvím zpráv, byl Dean opatrný, jak dneska Alfovi odpovídal. Snažil se, aby jeho SMSky zněly... normálně.

Sám ani nevěděl, co se to včera stalo. Jasně, už si u Castiela zvykl na určitý rytmus. Alfa mu odpovídal vždy před odchodem do školy a pak až odpoledne, ale zato si vydržel povídat klidně do tří ráno a nikdy se nezapomněl rozloučit s tím, že si jde lehnout. Proto bylo trochu divné, že po osmé večer nedostával od Alfy celé hodiny odpovědi na své občasné výlevy frustrace nad prací v bistru.

Hned mu došlo, že asi nechce být rušený a tak si zapnul režim letadlo nebo tak něco. A zatímco roznášel jídlo mezi stoly, uvažoval o tom, co asi Alfa dělá. Nejdřív ho napadla pořádně divoká párty v Blue Sky, což byla myšlenka, které donutila jeho Omegu zuřivě vrčet při představě krásných Omeg, které tam musely s Alfou být. Ani nevěděl, proč si je tam představil. A proč ho tak rozčilovaly. Tuhle vizi tedy raději potlačil, aby se nemusel zabývat pocitem, který se až příliš podobal žárlivosti, a upnul se na něco jiného.

A, kamaráde, tehdy teprve přišly problémy.

Nejdřív to byly vtipné představy Alfy, jak zasedá v zakouřené místnosti s dalšími mafiánskými bossy a plánuje převzetí města. Všichni na sobě měli drahé obleky a v rukach tlusté doutníky, přesně jako ve starych gangsterskych filmech.

Pak se jeho myšlenky stočili k něčemu víc uvěřitelnému a představil si Alfu v tom samém starém přístavním skladišti, kam ho nechal přivést, jak někoho řeže motorovou pilou nebo mu zabodává párátka pod nehty. Ale nakonec... nakonec si představil Alfu samotného, jak leží mrtvý. Mrtvý a zrazený svými lidmi, zastřelený policií nebo zabitý nějakým jiným mafiánem.

Mohlo to být hloupě zábavné a mělo být. Měl to s pohrdavým odfrknutím odsunou stranou jako nesmysl. Jenže instinkty se mu najednou zbláznily a jeho Omega zpanikařila jako snad ještě nikdy. Úplně ji slyšel výt stále dokola mrtvý, mrtvý, mrtvý, jakoby tu před ním Castiel ležel bez života v tratolišti krve.

Nakonec se mu ten pocit podařilo zaplašit, zatlačit Omegu dozadu a uklidnit se, protože rozhodně nehodlal být nějaká hysterka, která se zhroutí uprostřed směny jen kvůli špatným myšlenkám. Když mu ale Bill nabídl čouda, tak pro tentokrát neodmítl a vychutnal si příjemnou otupělost, postupující jeho mozkem. Cítil se díky tomu mnohem klidnější, ale jen do chvíle, než mu mobil zavibroval v kapse a oznámil, že zprávy byly konečně doručeny.

Bez jediného zaváhání vytočil Alfovo číslo a když mu to Castiel opravdu zvedl, tak vlastně nevěděl, co by měl říct. Jen se cítil jako hlupák nebo úchyl funící do telefonu. Alespoň, že slyšet jeho hlas a ujištění, že je všechno v pořádku, Deanovi vnitřní Omegu konečně opravdu uklidnilo.

Měl za to hloupé chování na sebe vztek a jako vždycky nesnášel nesmyslnou Omega biologii, která tohle všechno způsobila. To kvůli ní příliš často zapomínal, že on a Castiel... že to není skutečné.

Dean: autem

Dean: 😜

Naťukal konečně odpověď, samozřejmě patřičně povznesenou, aby si Alfa nemyslel, že je pořád ta stupidně potřebná Omega jako včera. Asi by se mu to líbilo. Kterému Alfovi neimponovalo, když na něm nějaká Omega visí, ale Dean mu to nehodlal přiznat. To by si radši sám usekl pravou ruku.

Castil: Dobře. Budu v šest u vjezdu na parkoviště.

Dean: 👍

Koukl na čas. Bylo teprve půl páté. Akorát tak čas, aby ještě stihl pro Sammyho ohřát pizzu a dohlídnout, aby ji řádně snědl, než se bude muset jít připravit. Potřeboval se před randem oholil. Vousy mu sice rostly tenké a pomalu (a bude tomu tak vždycky, protože byl Omega), ale dnes ráno už vypadal, jakoby si něčím umazal bradu a horní ret.