Ledové slunce (Destiel)

59. kapitola

"... a má kartičky, které za něj mluví. Myslím, že je to super. Taky bych takové chtěl," brebentil Timmy nadšeně o svém kamarádovi ze školy.

Za těch pár dní, které u Alfy Sonnyho zatím strávil, se Dean dozvěděl, že Timmyho matka bylo alkoholička a feťačka a že malého Beta chlapce bila nejspíš už když byl batole. Ze života s ní - pokud se vůbec takové péči dalo říkat život - si odnesl zhojené zlomeniny a jizvy a také poškození mozku, kvůli kterému měl špatný zrak a koordinaci. Alfa řekl, že když k němu Timmy před necelým rokem přišel, neuměl pořádně mluvit a neudržel v ruce ani lžíci. Teď už konečně chodil do školy a i když měl odlehčený program a třikrát týdně chodil na hodinu navíc, aby dohnal, co jako dítě zmeškal, tak by na něm Dean téměř nic nepoznal. Jo, byl trochu nešikovný, věci mu padaly z rukou, pletl si strany, oblékání mu trvalo věčnost, ale byl doslova nadšený do všech domácích prací, které zvládal na jedničku. Jestli na tom byl opravdu tak špatně, pak Alfa Sonny odvedl skvělou práci. Ba co víc... udělal něco, o čem byl Dean přesvědčen, že Alfové prostě nezvládnou. Tedy... žádného ze svých Alfů si nedovedl představit, jak trpělivě učí malé štěně se najíst, jak mu pomáhají oblékat se, i když mu to nejde, nebo jak snáší, že něco rozbije.

Táta jednoduše očekával, že oba jeho synové zvládnou jeho rozkazy napoprvé a Castiel taky nebudil dojem, že by byl ochoten tolerovat hloupost nebo nešikovnost. Bobby... no, Bobby byl v tomhle asi víc v pohodě, ale ani on asi neměl takovou trpělivost, aby se staral o Timmyho.

"Ulož už ten mobil, Barte," řekl Alfa.

Beta si teatrálně povzdechl, ale strčil mobil do kapsy. Strávil na něm celou cestu do parku, zatímco Dean vedl za ruku Timmyho a snažil se sledovat nit jeho vyprávění o škole. Na rozdíl o staršího z Betů neměl kromě Sama a Case nikoho, komu by chtěl napsat nebo zavolat a protože se Samem mluvil před odchodem a poslal ho se učit a Castielovi ze Sonnyho mobilu psát nemohl, neměl na práci nic jiného, než se starat o Timmyho.

"Tak jo, synku, zopakujeme si pravidla," pronesl Alfa Sonny se vstřícným zavrněním směrem k Timmymu a trochu se k němu naklonil. "Jaká jsou?"

"Nesmím chodit ven z parku, mluvit s cizími lidmi a lézt na prolézačky pro větší děti."

"Správně. Máš mobil?"

"Jasně!" Sáhl do kapsy bundy a vytáhl velký mobil. Takový ten tlačítkový typ, který se dělal pro staré lidi a nejspíš i pro takové, jako byl Timmy, kteří nezvládali pracovat s malou dotykovou obrazovkou.

"Budu tě mít na očích, ale chci, abys sledoval čas a každou půl hodinu se mi přišel ukázat. Domluveno?" Nabídl mu ruku k potřesení.

"Domluveno," prohlásil Timmy rázně a stejně razantně Sonnymu potřásl rukou, než se trochu potácivě obrátil a rozeběhl se k prolézačkám.

Dean sledoval jeho vzdalující se záda a reflexní pásku na pravém předloktí a jeho Omega varovně zamručela. Jeho instinkty ho přiměly rychle zkontrolovat okolí, aby si byl jistý, že štěněti, které patří k jeho smečce - i když Sonnyho stěží považoval za svého Alfu - nehrozí žádné nebezpečí. Dětský park byl oddělený od zbytku parku mřížemi, lavičky byly obsypané lidmi, kteří vypadali jako rodiče užívající se neobvykle teplé podzimní odpoledne a sledující jedním okem své děti, prolézačky byly hezké a vypadaly bezpečně a Timmy se okamžitě dal do řeči s nějakým klukem svého věku. Všechno se zdálo být v pořádku.

Dovolil se tedy spustit štěně z očí a obrátil se k Alfovi a druhému Betovi, kteří společně rozkládali jejich piknik - nějaké sendviče, chipsy, sušenky, lahve s vodou a dvě termosky - jo, Sonny vlastnil zatracené termosky - s čajem.