Ledové slunce (Destiel)

53. kapitola

"Říkal jste, že je to otázka dní a teď tvrdíte, že to může trvat měsíce?!" zeptal se Castiel a stěží při tom udržel svého Alfu, aby se nedostal napovrch a nezakousl se Shurleymu do krku. Racionálně věděl, že zabít tohohle malého židáka by ničemu neprospělo. Nezajistil by tím, že dostane svého Omegu zpět. Také by musel hledat nového důvěryhodného právníka a navíc nějak vysvětlit, proč tak veřejně známá osoba, která je s ním spojená, někam ze dne na den zmizela. Ne, zabít Shurleyho by nepřineslo nic dobré, ale zlámat mu pár prstů nebo vytrhat pár zubů... Jeho Alfa souhlasně zamručel. Bolest uměla lidi velice dobře motivovat.

"Ano, to jsem říkal, Alfo, ale to bylo dřív, než se situace tak dramaticky zkomplikovala," odpověděl mu právník. "Musíte pochopit, že teď je na Omegu Winchester uvaleno ochranné opatření, protože je považován za nezletilou oběť trestného činu. Dokud nebude vyšetřování oficiálně postoupeno k soudu, odloženo nebo jinak ukončeno, není pravděpodobné, že by soudce souhlasil s Alfa péčí. Zejména pokud byste o ni zažádal vy," zdůraznil způsobem, který se Castielovi nelíbil. Zvláště ten tón.

"Ještě před pár dny jsem pro vás byl ideální kandidát."

"To bylo předtím, než jste ho ubytoval ve svém bytě, dal mu přístup k vašim kontům a ukazoval se s ním na veřejnosti. Za takových podmínek je jen otázka času, kdy se stanete oficiálně podezřelým. Už teď jste, podle mých zdrojů hlavní zájmová osoba..."

Přimhouřenýma očima sjel právníka, který se nejen tvářil, ale mluvil s naprostou suverenitou. Jakoby to nebyl Castiel, kterému vděčil za všechno, co teď měl. Za dům na dobré adrese, hedvábné košile a boty na míru, za drahá sportovní auta a za všechny možnosti nabízené životem, který mu Castiel dal. Malému židovskému červovi až příliš narostl hřebínek. Možná si i myslel, že jsou si s Castielem rovni. Bylo načase mu připomenout jeho místo.

Pomalu odložil hořící cigaretu do popelníku a vstal.

Postřehl, jak se Yuri zvedl z pohovky a Boris položil skleničku s colou a začal se blížit podél baru jejich směrem. Nevěnoval jim ale příliš pozornosti, jen pomalu, kontrolujíc každý svůj pohyb, předstoupil před Shurleyho a upřel na něj pohled.

"Naznačujete snad, že je to má vina?" zeptal se a tentokrát už trochu vycenil zuby.

Právníkův výraz, do té chvíle jen trochu ostražitý, se rychle změnil. K ostražitosti se přidala nejistota a počínající strach. Shurley trochu cukl hlavou, jakoby odolával nutkání sklonit hlavu a ukázat krk, ale pak tomu nutkání podlehl, nechal klesnout ramena a naklonil hlavu na stranu, odhalujíce kousek hrdla s tepající žílou skrytou za perfektně naškrobeným límečkem.

Castielův Alfa souhlasně zavrčel a bleskl z koutku jeho mysli zuby v potěšeném úsměvu. Tohle se mu líbilo mnohem víc. Když se tahle malá, divně smrdící Omega sklonila přesně tak, jak to měli udělat všechny Omegy, ale i Bety a Alfové, kteří Castielovi patřili.

"Ne, ovšemže ne, Alfo," řekl rychle právník, hlavu pořád skloněnou, ale očima při každém druhém slově zabloudil ke Castielovi a vždy na pár sekund nechal jejich pohledy o sebe zavadit. "Ale jsem váš právník. Platíte si za moje služby a moje rady. Nemůžu ovlivnit, co se stane, když se rozhodnete, že se mými radami nebudete řídit."

"Da, da. Chápu vás, Shurley," protáhl s lehkostí, skoro až zavrněním, položil jednu ruku Shurleymu na rameno a druhou mu začal upravovat kravatu. V první chvíli sice malý žid strnul, ale když získal dojem, že mu od Castiela nic nehrozí, uvolnil se a ve skutečnosti i zvedl pohled a vyloudil na rtech si cosi jako ulehčený úsměv. Castiel mu opětoval jak pohled tak úsměv, který nechal přejít do zavrčení a vycenil zuby přesně ve stejnou chvíli, kdy chytl kravatu i druhou rukou a prudce stáhl. Uzel se Shurleymu zakousl do krku.