Ledové slunce (Destiel)

68. kapitola

To bylo tak neskutečně směšné, že musel pevně semknout rty, aby se nezasmál nahlas. Jeho Alfa, jeho silný, krvelačný mafiánský boss... tvrdý Rus se sibiřskými větry zmrzlým srdcem... chlap, kterého viděl zabíjet holýma ruka... jo, tak přesně ten stál u elektronického pořadníku, čelisti měl ztuhlé zlostí a už několik minut se snažil dobrat toho, pod jakým okýnkem si má nechat vytisknout pořadové číslo.

Bylo to vtipné, ale taky tu byly dva problémy. Ten menší byl, že se za nimi už udělala fronta několika nespokojenců. Ten větší byl, že kdyby se nespokojenci pokusili Castielovi něco říct, existovalo tu určité reálné riziko, že jim Alfa zláme ruce a to by nebylo dobré. Vůbec by to nebylo dobré. Přišli by policajti, následoval by soud, nějaké to vyrovnání... pak by pravděpodobně žalující strana zmizela ze světa včetně celé rodiny a tak podobně. Dean se rozhodl zasáhnout, než to dojde tak daleko.

"Alfo," řekl opatrně a přistoupil ke Casovi opatrně z boku.

"Kurva! Chertova byurokratiya! Yesli by vse chinovniki umerli i byli s"yedeny krysami! I pust' izobretatel' etoy adskoy mashiny tozhe umret, kak pyl'naya sobaka!"

"Ehm... co kdybych se na to zkusil podívat já?" zeptal se potichu.

Modré oči se ostře zaleskly zpod zamračeného obočí. Dean udělal to, co mu radily instinkty, a sklonil hlavu a trochu sklopil pohled, ale zároveň na Case vrhl uklidňující úsměv. Udělal se tak správně nevinným, aby si byl docela jistý, že to bude na Alfu fungovat a taky fungovalo.

"Pro mě za mě..." zavrčel na půl úst a když ustupoval od dotykové obrazovky, praštil do okraje automatu. Naštěstí to udělal jen jemně, kdyby použil svou Alfa sílu, až by se nebohý stroj válel po zemi, ale i tak se ozval dunivý zvuk.

Dean přistoupil k obrazovce, všechno jedním stisknutím resetoval a začal od začátku. Nejdřív oddělení pro záležitosti Alf a Omeg, potom Registrace páření a... jo, tady byl ten problém. Byla tam možnost registrovat páření a žádost o povolení k pářícímu obřadu a možnost registrace Dohody o budoucím páření, ale nic jako Ostatní tam nebylo. OK... Vrátil se zpátky k Oddělení pro záležitosti Alf a Omeg a ťukl na 'Ostatní'. Stroj potvrdil volbu a vylezl z něj papírek s pořadovým číslem.

Když se obrátil s papírkem výtězoslavně zvednutým v ruce, střetl se se zamračeným pohledem svého Alfy, takže ho nadšení trochu přešlo.

"Dal jsem prostě 'Ostatní' a uvidíme co z toho bude," odpověděl na nevyřčenou otázku a mírně pokrčil rameny.

Cas vypustil vzduch mezi sevřenými zuby, ale nic neřekl, jen se otočil na podpatku a vyrazil k sedačkám. Dean se vydal za ním, následujíc pach hořkých mandlí, který se z Case táhl, a podíval se při tom na jejich pořadové číslo. Bylo tam pouhých 212, dost malé číslo na to, že na cedulích se pohybovala pořadová čísla mezi 800 a 1000. To přinášelo jistou naději, že by tu nemuseli strávit zbytek dne.

"Sedni si," nařídil Alfa.

Sedl si a rozhlédl se kolem. Velká hala byla ze dvou třetin naplněná kójemi. Nad každou čněl do vzduchu sloup, na kterém byla tabulka se zářícím číslem podacího místa a pořadovým číslem klienta a několik obrazovek visících od stropu hlásalo pořadové číslo a číslem kóje. Od třetiny místnosti, kde byliy řady nepohodlných, leč polstrovaných - a propocených a možná i pomočených - sedaček byla část s kójemi oddělena bludištěm sloupků, mezi kterými byly natažené provazy. Jednou, když mu nebylo ani deset, byli s tátou na dopravním úřadu - Dean tam byl, aby hlídal Sammyho - a tam to vypadalo stejně. Od té doby se úřadům vyhýbali jak čert kříži.

Opřel se a podíval vedle sebe, kde seděla tak čtyřicetiletá Beta hispánka, která usilovně psala na mobilu, pak obrátil hlavu na druhou stranu a zjistil, že Castiel vedle něj stojí. Už nebylo žádné místo k sezení.