Ledové slunce (Destiel)

49. kapitola

Diana nakrčila nos. Něco neskutečně smrdělo. Zamračeně rozšroubovala mléko a přičichla k němu. Ne, odsud ten zápach nepocházel, mléko vonělo čerstvě a bylo téměř plné a že na stanici plné nezůstalo dlouho. To znamenalo, že zase někdo nechal zapomenutý oběd někde vzadu v lednici.

S povzdechem odložila lahev na kuchyňskou linku, vrátila se k ledničce a začala v ní přerovnávat věci. Nemusela hledat moc dlouho, než její ruka dopadla na změklé něco zabalené v igelitovém sáčku a strčené úplně vzadu za všemi ostatními krabičkami a sáčky. Vytáhla ho a znechuceně se ušklíbla. Držela v ruce něco, co byl původně krásný a naditý sendvič se šunkou, sýrem, salátem, rajčaty a okurkami, pečlivě a s láskou zabalený do sáčku na kterém byla nálepka plná srdíček a jméno...

"Ale no tak, Bruci. Už zase?!" postěžovala si nahlas, i když byla v kuchyňce sama, a šla hodit sendvič do odpadkového koše.

Po cestě zpátky ke svému hrnku s kávou uvažovala, jak málo si Bruce váží svého Omega manžela, který pro něj den co den připravoval domácí svačinu i oběd a alespoň jednou týdně se pro něj stavoval v práci, aby si zašli na jídlo někam ven. A to byli svoji už deset let. Měl takové štěstí. Nebyl jako ostatní detektivové, kterým se manželství obvykle rozpadlo po pěti, šesti letech, protože jejich partnerky nebo partneři nesnesli nestálou pracovní dobu a následky, které na policisty měla práce zejména v jejich oddělení.

Náhle ji kolem pasu chytili dvě silné ruce a do ucha jí zaznělo Alfa zavrčení.

Lekla se tak, že málem srazila stále otevřenou láhev mléka z linky.

"Petere!" vykřikla tlumeně; rychle si uvědomila kdo to je, ač Beta poznala Peterovi silnou Alfa vůni plnou hlubokých tónů jeřabinové marmelády s náznaky dehtu, které zesílily, když byl Peter ve stresu. "Co to děláš?" zeptala se a odklonila od nosu, rejdícího jí po krku. "Někdo by mohl přijít a vidět nás..."

Vztahy na jednom oddělení nebyly zakázané, ale museli se hlásit a rozhodně by pak s Peterem nemohli pracovat společně.

"Hrrrmmm..." protáhl Peter do hlubokého zavrnění vibrující hrudníkem, který měl přitištěný na Dianiných zádech, a sevřel ji v majetnickém stisku. "Nemůžu se nabažit tvojí vůně. Chtěl bych se v ní vykoupat."

"A pak by mě na tobě kapitán cítil," podotkl a tentokrát učinila mohem intenzivnější pokus vyvléknout se z jeho objetí.

Peter si povzdechl a pustil ji.

"Něco pro tebe mám," řekl a sáhl do kapsy odkud vytáhl menší krabičku na šperky. Byla černá, kožené, se zlatě namalovanou hvězdou na víčku, ale bez jména klenotnictví. "Nechal jsem to vyrobit speciálně pro tebe."

Diana si od něj krabičku vzala a otevřela ji. Úsměv jí okamžitě zvedl koutky. Na fialovém sametovém polštářku ležel stříbrný přívěsek, jaký opravdu nikdy neviděla. Trochu připomínal košík s květinami. Vyndala ho z krabičky, přejela několikrát palcem po hladkém kovu a nakonec si nechala prověsit řetízek mezi prsty, aby mohla přívěsek zvednout proti světlu a pokochat se tím, jak se leskne.

"Je nádherný," řekla a obrátila úsměv ke svému Alfovi. "Zapneš mi ho..."

Pater na její žádost zareagoval spokojeným zamručením a do jeho vůně pronikl náznak něčeho sladkého, co jí vždy připomínalo javorový sirup, ale nedokázala to přesně určit. Na Betu měla sice citlivý čich, který jí pomáhal dělat její práci, ale stále nedosahoval síly Alfa nebo Omega čichu. Byla ale ráda i za to málo, co měla.

Alfa jí vzal přívěsek z ruky a pohybem obočí naznačil, že chce, aby se otočila. Obrátila se k němu tedy zády a odhrnula si vlasy z krku, aby měl dobrý přístup k zapínání. Přívěsek byl studený, když se dotkl její kůže, ale teplý polibek, který jí Peter vtiskl na holý krk kousek nad zapínáním, které právě zapnul, ten pocit dokonale vynahradil. S povzdechem se opřela o jeho široký hrudník.