Ledové slunce (Destiel)

75. kapitola

Dostat se nepozorovaně ze školy a pak i kolem Castielových mužů opravdu nebylo těžké. Tak to bylo vždycky. Bez ohledu na bezpečnostní opatření, nějaká cesta ven se vždycky našla a když nenašla, tak si ji žáci udělali. Pak jen oklikou kolem celého bloku, aby nemuseli procházet kolem oprýskané Toyoty stojící naproti školnímu vchodu a hotovo.

Po cestě napsal Sonnymu a řekl mu, že má problém a jestli by se mohli vidět. Alfa ho nasměroval do želeřáství, kde pracoval. Najít správný autobus byla hračka a nechat se navigací dovést až ke vchodu taky a tak tu stáli před dveřmi železářství a Dean se snažil přes výlohu nahlédnout dovnitř a najít Sonnyho.

"Proč jsme zrovna tady?" zeptal se Sammy.

"Pracuje tu jeden... můj známý," řekl neurčitě a zamračil se. Doufal, že nebudou muset dovnitř, ale zdá se, že nebude na výběr. "Pojď," vyzval bratra a otevřel dveře.

Zamířil k pultu, za kterým žena zrovna doplňovala zásoby hřebíků. Na první pohled ji okamžitě tipoval na Betu, protože... no, nebyla zrovna nic, jako drobná a hezky stavěná Omega. Naopak byla vysoká jako Dean, svalnatá, ale s kulatým břichem vykukujícím nad pasem kalhot a díky krátkému sestřihu by si ji klidně někdo mohl splést s mužem, kdyby zároveň neměla taky prsa a nebyla nalíčená.

"Ehm, dobrý den... madam," oslovil ji.

Prodavačka po něm vrhl pohled přes rameno, stejný pak věnovala také Samovi.

"Zdravím," řekla hrubým skoro by řekl vykouřeným a vychlastaným hlasem, pak obrátila hlavu a pohled kapsy do útrob obchodu a zavolala: "Sonny! Máš tady dva ty tvoje kluky!"

Jen okamžik na to se spoza jednoho z regál vynořil Sonny. Dean mu věnoval rychlý pohled, načež se otočil k Sammovi.

"Chvíli tu počkej, jo..."

Víc neřekl a rychle se vydal za Alfou. Když byl dostatečně blízko zachytil závan ochranné Alfa vůně, proudící v souzvuku se Sonnyho příjemnou vůní ibišku a čaje. Navzdory svým obvyklým předsevzetím nepodřizovat se Alfům, sklonil hlavu a prokázal Sonnymu patřičnou úctu, což Alfa ocenil souhlasným zamručením, které přešlo do slov:

"Deane... rád tě vidím," řekl a nabídl Deanovi ruku.

Přijal ji a stiskl.

"Jo, já tebe taky. Nevadí, že jsem přišel?"

"Ne, Deane. Říkal jsem, že jsem tu pro tebe, když budeš mít problém," ujistil ho Alfa a pustil jeho ruku, zatímco pohledem zabloudil za Deanovo rameno. "Takže... Co se stalo?"

"Jo... no, než ti to řeknu, musíš slíbit, že nebudeš volat sociálku ani policii... chci říct, nestalo se nic, co by se nedalo snadno napravit, ale když do toho zamotáš úřady..."

"To ti nemůžu slíbit. Můžu ti ale slíbit, že pokud říkáš pravdu a ten problém se dá vyřešit jinak, než s úřady a nikomu tím neublížíme... tak ano, můžeme to vyřešit bez péče o děti a policie."

Dean se mírně zamračil. Nebyl to přesně ten slib, ve který doufal, ale na druhou stranu; Sammy opravdu neudělal nic, co by se nedalo vyřešit pouhým vrácením věcí a peněz, že?

"Jde o Sammyho. Utekl od svých pěstounů. Taky jim ukradl nějaké věci a koupil za jejich peníze dva lístky do Philly... ale to není problém. Ty věci ještě neprodal a peníze za lístky jim vrátím... jde o to, že... " odmlčel se a ohlédl přes rameno na svého bratra, který stál blízko dveří a zamračeně sledoval, jak si povídá s dospělým Alfou. "Nechce už se tam vrátit a nejen proto, že chce být radši se mnou, ale... on..." Promnul si zátylek. Tohle byla zatraceně ošemetná věc. "V poslední době není takový, jako dřív, dobře? Myslel jsem, že je to kvůli tomu, že táta odešel a kvůli Castielovi a všem těm problémům se sociálkou a Sun Hill, ale je v tom víc. Začíná se chovat... jako Alfa. Vrčí, rozkazuje mi, pořád vzdoruje... Do prdele, zrovna před hodinou na mě zařval a tím myslím opravdový Alfa řev. Dokonce to ani nechtěl udělat a na mě to stejně nemělo vliv... Ani nevím proč..." Znovu se odmlčel. Technicky vzato, Alfa řev by měl vyděsit každého, dokonce i Bety, ale jeho se to sotva dotklo.