Ledové slunce (Destiel)

69. kapitola

Nahodil si tašku na rameno a obrátila se na Alfu, který si právě zapínal hodinky a tvářil se jako vždy neutrálně, přičemž nevěnoval žádnou zjevnou pozornost hlídači, který mu popisoval cestu do kanceláře ředitelky školy.

"... a pak je to doprava a skoro na konec chodby. Má ceduli na dveřích. Najdete to snadno, Alfo," řekl hlídač úslužně - normálně takový nebyl, pokřikoval, nadával a popoháněl každého, kdo procházel rámem - a trochu pozvedl misku na které ležely Castielovy prsteny.

"Dobře. Děkuji," poděkoval, nicméně ani tak nevěnoval hlídači víc, než jeden pohled úkosem, a začal si natahovat prsteny.

Dean byl už po cestě do školy připravený Alfu klidnit, protože si myslel, že bude podrážděný z toho, že musí sundat všechny šperky a vyndat věci z kapes a projít bezpečnostním rámem, ale kupodivu nebyl. Byl cítit jen mírnou nevoli a bez protestu udělal, o co ho hlídač požádal.

"Tak pojď, Deane," vyzval ho Cas a vyrazil chodbou pryč.

Hlídač si Deana prohlédl od hlavy až k patě a zamračil se. Jako obvykle mu Dean věnoval zářivý úsměv, neboť mu bylo u prdele, co si o něm nějaký obtloustlý Beta s velkou egem a malou mocí myslí, a připojil se po bok svého Alfy.

Bylo dopoledne a hodina. Chodby byly víceméně prázdné a těch pár studentů, kteří nebyli z nějakého důvodu na hodině, se chovalo poměrně tiše. Rozhodně tišeji, než o přestávkách. A vzduch byl čistší, protože od přestávky stačil projít klimatizací, přesto Castiel nakrčil nos a semkl rty. Dean začichal, ale necítil nic, co by mělo způsobit takovou reakci, jen běžné školní pachy od směsice feromonů, přes smrad zpocených nohou a ještě zpocenějších Alfa sportovců, až po pachy ze školního občerstvení.

Šli mlčky. Chodbou, po schodech, další chodbou a zase chodbou, až ke dveřím na kterých bylo napsáno "Ředitelna" a pod tím jméno ředitelky "Ebony Phillipsová". Alfa zaklepal a po výzvě, aby vstoupili, otevřel dveře.

Vypadalo to tam podobně, jako u zástupce ředitele, jen sekretářka nebyla postarší Beta v brýlích, ale tak třicetiletá Omega s drobnou, jemnou a na správných místech obdařenou postavou, přesně jak by měly Omegy vypadat, a s vůní papáji a křenu, která byla jasně podbarvená aromatem těhotenství, i když se ho Omega snažila trochu skrýt pod volnou halenkou.

Alfa se zarazil ve více než zdvořilé vzdálenosti od stolu, zpoza kterého k němu Omega zvedla rychlý pohled, než nechala oči bloudit kdesi na úrovni Castielových prsou, přesně jak by Omega měla, a postavila se.

"Alfa Novak. Jdu za ředitelkou Phillipsovou," řekl Cas a trochu natočil hlavu na stranu, jako by nechtěl mít s Omega sekretářkou nic společného a jeho pach nabral nahořký podtón, který zkroutil nos nejen Deanovi stojícímu vedle něj, ale i Omega sekretářce. Její reakce byla předvídatelná; naklonila hlavu na stranu, odhalující krk, a její vůně ještě zesládla uklidňujícími Omega feromony, což, jak se zdálo, mělo na Alfu překvapivě opačný účinek. Rty se mu trochu zvedl, zlatý tesák se zableskl a z hrdla se mu ozvalo rozmrzelé zamručení.

Omega sekretářka k němu prudce zvedla pohled, ne úplně vyděšený nebo něco, ale trochu zmatený, a pak rychle shlédla do papírů na svém stole.

"Jistě, Alfo. Ředitelka Phillipsová vás už očekává," řekla úslužně, hlas tichý a celkově zněla poddajně, a udělala pohyb, jakoby chtěla obejít stůl a otevřít jim.

Castiel zvedl ruku.

"Ohlásím se sám," odmítl a byl u dveří ředitelny dřív, než stačila sekretářka udělat první krok.