Ledové slunce (Destiel)

4. kapitola

Přičichl si sám k sobě a nakrčil nos. Myl nádobí teprve druhý večer a už měl dojem, že se zápach přepáleného tuku, kuřecího masa, cibulových kroužků, dezinfekce a hektolitrů levného mycího prostředku vsákl nejen do jeho šatů a vlasů, ale přímo do jeho kůže. A k tomu jeho vlastní pot. A ne ten 'dobrý' druh, co jen umocňoval jeho feromony. Tohle byl skutečný, smrdutý pot, který mu dělal mokré koláče v podpaží.

Stěží pod vším tím smradem rozpoznal svůj vlastní pach.

Ne, že by si stěžoval.

Byl zvyklý pracovat na různě pochybných místech, jako třeba tohle bistro s nočním provozem, kde byli ochotni zaměstnat nezletilého Omegu čistě jen proto, že nikdo jiný by tam po nocích makat nechtěl. Plat byl... no, zatím stačil, dokud měli peníze od táty. Napůl doufal, že vypadnou z N.Y. dřív, než by mohli peníze dojít a napůl se už teď poohlížel po lepší práci nebo po nějakém dalším výdělku, kdyby to bylo třeba. Pokud by nenašel druhou práci, vždycky se mohl vydat provětrat pár kapes, zahrát pár falešných kulečníkových her nebo se postavit na zastávku a předstírat, že potřebuje drobné na autobus nebo něco k jídlu. Bylo až k nevíře, kolik lidí mu rádo přispělo pár dolary, když správně sklopil oči, nastavil krk a nechal svou vůní rozlynout se do okolí. Být malá, vyděšená, zranitelná Omega dělalo divy.

"Jdu vyhodit smetí," oznámil jen tak mimochodem, když hodil přes rameno první dva velké pytle, které bylo potřeba vynést.

"Chceš pomoct, hezoune?" zeptal se Bill od smažení hranolek.

"Dobrý. Mám to..." odmítl a usmál se na vysokého Beta.

Bill byl fajn chlap. Dean se sice naježil, když mu poprvé řekl hezounku, ale rychle zjistil, že tak Bill říká všem a navíc je věčně tak zkouřený, že obracení burgerů a smažení hranolek bylo vrcholem fyzické aktivity, kterou zvládl. Jo a vypotácet se jednou za hodinu k popelnicím, aby si párkrát potáhl z jointa.

Zadní dveře za ním hladce zapadlya Dean okamžitě frustrovaně zasténal.

Boční uličku sdíleli se sousední čínskou restauraci. Oba podniky tam měli své kontejnery a někdo z té číny nechával jejich kontejner pořád otevřený. Včera tu byl vyhodit smetí třikrát a víko bylo otevřené. Dneska poprvé a... ano, zase bylo víko dokořán. Otevřené kontejnery lákaly potkany a velké množství potkanů v zadní uličce znamenalo, že se můžou snadno dostat až do kuchyně.

Odnesl odpadky do jejich kontejneru a pak přistoupil k vedlejšímu. Nebylo divu, že bylo víko otevřené, když všechny pytle byli ledabyle hozené v přední části, takže bránili zavření a k tomu byl plná nezmačkaných krabic, které zbytečně zabíraly prostor.

Naštvaně začal vytahovat krabice ven, aby je mohl pořádně zmáčknout. Nebyla to sice jeho práce, ale poslední co chtěl bylo, přijít o těch pár dolarů co vydělával, jen proto, že by se bistro, ve kterém pracoval, naplnilo hlodavci.

Na rohu uličky zastavilo auto.

To by nebylo nic zvláštního. Lidé tu zastavovali pořád, aby si zaběhli pro jídlo sebou a protože se blížila teprve desátá, bylo ještě pořád dost zákazníků. Divné bylo, že to byla dodávka. Velká, bílá s logem nějakého květinářství. Možná se zaměstnanec vracel z poslední rozvážky a stavil se se služebním autem pro jídlo. Jo, to bylo možné, ale...

Dean přestal mačkat krabice a zadíval se na auto.

Z dodávky nikdo dlouho nevystupoval, načež se otevřelo okýnko a z místa spolujezdce se vyklonil chlap. Měl na sobě šusťákovou bundu s vysoko vykasaným rukávem odhalujícím jeho holé předloktí, takže i na dálku bylo vidět husté tetování, které se mu po něm táhlo. A díval se přímo na Deana.