Ledové slunce (Destiel)

39. kapitola

Položil ruku na chladnou tyč zábradlí a upil ze svého piva, zatímco sledoval Sofii s Aaronem, jak právě přišli do Blue Sky a vydali se k baru. Od nich jeho pohled krátce sklouzl k Balthazarovi, který je srdečně vítal a pak Matthewi, který seděl u baru. Přišel do klubu po téměř pěti měsících a kupodivu se po Castielovi hned sháněl, což bylo trochu překvapivé vzhledem k tomu, jak se rozloučili. Matthew, který si tady v Blue Sky říkal svým druhým jménem; Will, býval pravidelným hostem alespoň pětkrát týdně a rychle si s Castielem padli do oka. A strávili v Matthewově bytě několik příjemných nocí plných šukání hraničícího s bojem. Matt byl ten typ Alfy, který se rád sklonil pro jiného Alfu, ale nehodlal se dát zadarmo a to se Castielovi líbilo. Po pár hezkých nocích se Castielovi ztratil z radaru a přestal chodit i do Blue Sky, protože se oženil s mladou Omega ženou. Teď to vypadalo, že by chtěl na jejich malou známost navázat a co mohl soudit z pohledu k baru, pořád by bylo o co stát, ale Castiel necítil téměř žádný zájem. Jeho Alfa byl až překvapivě nasycený celým dnem v Deanově společnosti, i když Omegu ani jednou neuvázal. Stačilo jen být v jeho přítomnosti. Dýchat jeho vůni, vychutnávat si setrvalý proud komentářů k několika dílům Hry o trůny, které spolu shlédli - i když tím Dean prozradil polovinu děje předem - a sledovat, jak se jeho zelené oči lesknou, když cení malé ostré tesáky ve veselém úsměvu a jak mu vystupují pihy na lících, když se směje nebo červená. Dean byl jako paprsek slunce nebo veselá hudba, která zněla jeho doupětem a dodával mu nádech domova.

Vzpomínky mu vyvolaly na tváři malý úsměv. Znovu se napil, když koutkem oka zachytil, že se dveře otevřely a vešla jedna ze servírek, vedouc za sebou Pyotra. To bylo nečekané. Teoreticky neměl Beta přístup, protože nebyl členem, ale v praxi sem nahoru za Castilem mohl přijít kterýkoliv z jeho Poručíků. Kromě Olega, který v Blue Sky trávil i několik odpolední v týdnu, sem mnoho jeho mužů nezavítalo a Pyotr nebyl výjimkou. A když do Blue Sky několikrát přišel, tak nikdy nepřinesl dobré zprávy. Castiel nečekal, že tomu je tentokrát jinak.

Vykročil svému Poručíkovi vstříc a položil mu volnou ruku na rameno, aby se s ním přivítal. Beta mu oplatil pozdrav tím, že mu sevřel horní část paže, kterou měl Castiel položenou na jeho rameni, trochu sklopil hlavu i pohled ve zdvořilém pokývnutí.

"Pyotre... příteli..."

"Šéfe..." kývl mohutný Beta na oplátku a zatvářil se nejistě.

"Do Blue Sky nechodíš nikdy jen tak. Co se stalo?"

"Nenesu dobré zprávy. Možná," krátce střelil pohledem k sedačkám, "bysme si měli sednout."

Mírně naklonil hlavu na stranu a přimhouřil oči, nasávaje Pyotrův pach, který byl ale tak překrytý silnou voňavkou, že nedokázal rozpoznat téměř nic. Jeho výraz byl ale vážný a trochu ustaraný. Jediná možnost jak zjistit, co mu chce, bylo si ho vyslechnout

"Dones ještě pivo," nařídil servírce jménem Crystal, než pokynul k pohovce a sám se na ni šel posadit.

Pyotr se posadil vedle něj.

"Jde o Alastaira a naše plány s ním?"

"Ne, tak docela," odpovětil Pyotr, převzal si od servírky sklenici piva, a spíš v ní jen tak smočil rty, než ji odložil na skleněný stolek. "Měl jsem hovor z Doupěte."

Castiel mírně pozvedl obočí. Doupě byla přezdívka pro mezonetový byt v lepší čtvrti, blízko srdce jejich území, obývaný dvojicí najatých hackerů, kteří pro ně dělali vše od aplikací, jako byla Řeka, přes vyhledávání informací o zájmových osobách a nabourávání se do policejních a federálních databází, až po ukrývání peněz. Nikdy se s nimi osobně nesetkal. Hlídat je byla Pyotrova práce a ten říkal, že ti dva stojí za všechny peníze, které do 'Doupěte' putovaly.