Ledové slunce (Destiel)

45. kapitola

Původně jsem váhala, jestli kapitolu napsat, ale nakonec jsem ji nejen napsala, dokonce jsem si psaní užila a rozrostla se do nebývalých rozměrů. :-D Je tam pár věcí, které jsem neplánovala napsat, ale do celkového kontinua povídky zapadají, tak je to v pohodě.

...

Ať byly růžové pilulky cokoliv, zdálo se, že začaly působit, ještě než dojeli na dohled k cukrárně. Beta se stala ještě přítulnější, než předtím. Doslova se po Alfovi Gabrielovi pnula jako liána, vrněla a chichotala se a její panenky byly jak talíře. Dean si chvíli říkal, jestli vůbec bude schopná vystoupit z limuzíny, ale kupodivu ano. Nejen to, dokázala si obléct černý krátký kožich a vzít malou zlatou kabelku, do té doby zastrčenou někde mezi sedadly. A neměla ani velký problém s chůzí na vysokých podpatcích, ačkoliv se celou krátkou cestu ke vchodu opírala o Alfu Gabriela.

Dean šel po boku Castielovi, jeho ruku kolem ramen, a co chvíli se otáčel na Sammyho, který šel asi krok za nimi. Tichý a nenápadný, jako vždycky, i když hlavu držel zvednutou a ramena rovná a bradu měl předsazenou v odhodlání, které dával najevo i celý zbytek cesty limuzínou. A dokázal si udržet hrdost a klid, dokonce i když se ho Gabriel se smíchem zeptal, jestli už 'to' rozchodil a Dean za to na něj byl pyšný, i když byl radši, kdyby nejstarší z Alfů držel hubu.

Celé jejich procesí uzavírala trojice mužů jdoucí za nimi v diskrétní vzdálenosti. Dva z nich byli Castielovi Betové, ale třetího nepoznával. Byl výšky jeho Alfy, měl krátké hnědé vlasy, ostrou bradu a typicky netečný výraz. Neviděl na něm žádná tetování, ale ta mohla být snadno skrytá pod šedou mikinou s kapucí přes kterou měl ještě oblečenou koženou bundu. Určitě ale byl členem Bratvy, nejspíš jeden z Gabrielových mužů, protože kráčel ve společnosti Zrzka a pana Obočí, jakoby k nim automaticky patřil.

Alfa Gabriel otevřel dveře a podržel je Sharon. Když Beta prošla, předal dveře Castielovi, který je pro změnu podržel pro Deana, což bylo hloupé, a pak i pro Sama, který vešel samozřejmě jako poslední. Snažil se mít svého bratra pořád alespoň v koutku oka, proto, když mu Cas opět hodil ruku kolem ramen v majetnickém gestu a mírným tlakem ho nasměroval k obslužnému pultu, byl už nejstarší Alfa u zmrzlin a společně s chichotající se Betou vybírali, co si dají. Po cestě za nimi se Dean rozhlédl a nasál směsici sladkých vůní čerstvě upečeného těsta a krémů a o něco méně výrazných vůní zmrzliny a samozřejmě obvyklého lidského pachu. Hlavně Bety, jedna nebo dvě Omegy a přinejmenším jeden Alfa, kterého poznal nejen po čichu ale i od pohledu. Seděl u stolu pro čtyři na dlouhé polstrované lavici, které se táhla podél zadní stěny a měl s sebou dvě štěňata mladší deseti let, která jedla zmrzlinu z velkých podlouhlých misek.

Alfa se štěňaty jim věnoval ostražitý pohled a nebyl jediný, kdo zvedl hlavu od mobilu nebo tabletu, případně od jídla. Dean se ani nedivil. Byly tři hodiny odpoledne, bylo tu docela dost malých dětí s rodiči a všichni vypadali jako normální, slušní lidé, zatímco oni... noo, přehlédnout Alfu Castiela nebylo snadné. Vyzařoval auru dominance s nádechem nebezpečí a dělo se tak s naprostou lehkostí, aniž by se o to musel snažit. Prostě jen vešel způsobem, jako by mu všechno kolem patřilo. A jeho starší bratr, navzdory své výšce, budil úplně stejný dojem a navíc byl hlučný a vedl s sebou Betu tak krásnou, že by mohla z fleku jít fotit pro nějaký modní časopis. To, že s nimi do cukrárny vešla ještě dvojice Alfových mužů, zatímco ten Gabrielův zůstal stát za prosklenou výlohou hned u dveří, jim na nenápadnosti taky nepřidalo.

"... Nejraději mám sušenkovou, ale mám chuť i na pistáciovou. A podívej..." přitiskla Sharon dlouhý nehet s perfektní manikúrou a tenkým zlatým proužkem na sklo pultu se zmrzlinami, "Mají vanilku s pepřem," nadšení prostupovalo její hlubokým, melodickým hlasem a dokonce se odrazilo i na její vůni, která se překvapivě prosadila i pod Alfa pachem patřícím Gabrielovi, který ji zezadu objímal kolem boků a tiskl se na její zadek, zatímco ona se skláněla ke zmrzlinovému pultu tak blízko, že měla obličej skoro přitištěný na sklo. "Ochutnáme ji, Gabe?" zeptala se a narovnala, takže se ocitl přímo v jeho náruči. Alfa Gabriel jí okamžitě přesunul ruce kolem pasu a zamručel, nos zabořený do vlasů na jejím zátylku. Byl proti ní tak malý, že se dokonce musel trochu zvednout na špičky, aby to mohl udělat. Beta se zasmála, bradu nechala pod jeho dotekem klesnout na prsa a hlavu naklonila tak, že mu nabídla svůj krk.