Ledové slunce (Destiel)

17. kapitola

Vyprskl.

"Co to do prdele...?!" vykřikl a pak se mu jeho vlastní výkřik zabodl do uší, do očí, do hlavy, do břicha a do vlasů, a on jen procítěně zasténal a plácl si ruku na... mokrý obličej? Proč měl mokrý obličej? Proč bylo kolem tolik světla? Co mu umřelo v puse? Kde to vůbec byl? A kde měl tričko?

Na všechny tyto otázky měl možná odpověď jeho bratr, který stál nad ním s přísným výrazem a v ruce držel sklenici ze které ještě odkapávali kapky. Alespoň věděl odkud ta voda.

"Tak už si konečně vzhůru? Je skoro čtvrt na osm," řekl Sam zbytečně hlasitě.

"Pšššt, štěně. Ne tak nahlas," zamumlal přes na troud vysušené rty a natáhl se po rohu polštáře, aby si ho ohnul přes hlavu a trochu ztlumil hučení klimatizace a vzdálený ruch silnice. Jo a samozřejmě Sammyho otravný, mutující hlásek.

Malý Alfa procítěně zavrčel a strhl z něho deku.

"Musíš vstávat, blbče," řekl pevně, vlastně to skoro znělo jako pokus o rozkaz; Dean na něj spod polštáře hodil nevrlý pohled. "Víš vůbec, že jsi přitáhnul domů skoro ve dvě ráno ožralej jako dobytek?" zeptal se ostře a začal Deanovi brát i polštář. "Co jste to s tím tvým Alfou dělali?"

Alfou... Byl včera s...

Celého ho zaplavil studený pocit.

Do prdele.

Včera byl s Castielem. Pomalu si na to začínal vzpomínat. Hlavně tedy na to, jak přišli do toho pěkného sportbaru U Buldoka, dali si hamburger, pivo, bourbon, povídali si o muzice a filmech a pak... pak začaly být Deanovy vzpomínky rozmazané a kusé. Vybavoval si ocucávání za kontejnery, taky nějakou malou barovou rvačku a spoustu rozbitého skla, ale pak nic. Temno. Prázdno.

V puse měl odpornou chuť alkoholu a zvratků, takže tušil, že někdy během toho bílého místa, vyhodil obsah svého žaludku, ale to bylo asi tak všechno, čím si byl jistý. Nevěděl, co jiného dělal...

Srdce se mu rozbušilo a ledová tíha se usadila v žaludku.

"Bavili jsme se," odsekl na Samovu otázku a začal se zvedat.

Potřeboval jít do koupelny. Částečně proto, že si toužil vyčistit zuby a taky chtěl zkontrolovat některé věci. Jeho malý, hloupý bratr mu ale stál v cestě s rukama složenýma na prsou. Vypadal hodně jako jejich Alfa, když se chystal dát Deanovi kázání o jeho chování. V tuhle chvíli by ho nechtěl slyšet od táty, natožpak od svého pitomého bratra, takže Sama trochu neurvale odstrčil - malý Alfa napůl podrážděně zavrčel a napůl vydal překvapený zvuk - a rychle se vydal do koupelny.

Pečlivě za sebou zamkl, i když to dělal, jen když si chtěl vyhonit, opřel se o umyvadlo a podíval se na své nahé torzo.

Neměl na sobě žádné cucfleky ani kousance a i jeho pachové žlázy byly naprosto nedotčené. Dokonce ani nebyly zarudlé nebo zvětšené od toho, že by jim někdo v noci věnoval nějakou pozornost.

Když sjel pohledem dolů, zjistil, že má kalhoty na kolenou špinavé, jakoby někde klečel nebo byl všech čtyřech. Možná když zvracel, ačkoliv nevypadalo to jako špína a chcanky ze záchodu a navíc, záchod U Buldoka byl docela čistý.

Trochu stuhlými prsty začal rozepínat kalhoty. Neměl pocit, že by se v noci k jeho díře něco přiblížilo. Zadek ho nebolel ani se necítil použitě, jenže se zároveň celkově cítil rozlámaně a měl kocovinu.

Stáhl džíny společně s prádlem a podíval se.

Měl na sobě svoje nejlepší slipy. Ty černé, které schovával na příležitosti, kdy si byl naprosto jistý, že zaskóruje, což byl taky důvod, proč si je oblékl včera večer. Předpokládal, že se spolu vyspí a nechtěl si připadat trapně, až ho někdo jako Alfa Castiel svlékne a uvidí staré, vybledlé šedé prádlo, které normálně nosil. Jediná jejich nevýhoda... i když teď výhoda... byla, že na nich bylo všechno vidět. Hned si tedy všiml řídce bílého zaschlého povlaku svých vlastních šťáv a... naprosto nic dalšího tam nebylo. Nic, co by vypadalo jako sperma, ať už jeho nebo cizí. Žádná krev. Nic.