Ledové slunce (Destiel)

67. kapitola

Obchod s obojky měl dvě výlohy, v každá z nich byl třípatrový, čtyřboký otáčející se prosklený stojan, kde byly vystavené obojky. A množství fotografií spojených řetězy zlaté barvy a visících od stropu. Na fotografiích byly Omegy, drobné, roztomilé, s jemnými rysy a prostě vším, co ke správné Omeze patří, včetně obojku na krku. A všechny měly ty prázdné výrazy profesionálních modelek. Mezi visícími fotografiemi a zlatě namalovaným písmem hlasajícím Noble Collars - Dean nad tím jménem protočil oči - se dalo dohlédnout dovnitř do obchodu. Vídal takové obchody, ale nikdy neměl zájem se podívat blíž a neměl ho ani teď.

Znovu, bezděčně, sáhl ke krku a zamračil se.

Při pohledu do výlohy si ani tak nevzpomněl na tvrdý obojek, který nasadil ten parchant jemu, ale na tenký růžový obojek pro favorita, který nosil Angel. Protože všechny obojky na stojanu se právě podobaly takovému obojku. Obojku pro trofejní Omegu. Byly tenké, zdobené různými přezkami, korálky, vlysy v kůži, některé byly z větší části z řetízků, s perlami, celé kovové... Hodně to vypadalo spíš jako šperky, ale ten základní tvar a smysl obojku tam byl pořád.

Alfa se natáhl ke zvonku vedle dveří. Dean to vzal jako signál, aby mu přistoupil po bok a donutil se uvolnit, hezky ramena dolů, hlavu trochu skloněnou a pohled upřený spíš na bradu každého, kdo by jim přišel otevřít. Správná, spořádaná Omega, jak se od něj očekávalo. Věděl, že to musí hrát a uměl to hrát, ale bylo tak v přímém rozporu s tím, jak uvolněně se vedle Case mohl chovat ještě před pár minutami, když byli v autě.

Dveře klaply a do tváře mu foukl teplý vzduch s náznakem ozonu z čističek vzduchu a Alfa pachu složeného z vůně sena sušícího se na slunci a hroznů vína.

Dean nechal hlavu poslušně napůl skloněnou, ale letmý pohled nahoru si neodpustil. Alfa, který jim přišel otevřít, měl na sobě tmavé modrý, pruhovaný oblek, růžovou košili a na krku měl místo kravaty uvázaný modrý šátek a do uzlu na šátku měl zapíchnutou jehlu s kotvou. Byl stejně vysoký jako Cas, měl tmavé vlasy, hladce oholenou tvář a trochu protáhlé oči. Na rtech měl profesionální úsměv obchodníka odhodlaného prodat, ale jeho vůně byla kupodivu opravdu potěšená a sladká radost ještě zesílila, když uviděl Castiela.

"Alfa Novak, předpokládám," řekl formálním, leč vlídným tónem, a i když samozřejmě pozvedl bradu a nafoukl hruď v póze, nebylo v jeho postoji nic agresivního. Jen typický pozdrav mezi Alfami, který mu Castiel samozřejmě oplatil, ale ani on nebyl cítit vztekem nebo jen nevolí. Ne tak, jako když se setkal se Sonnym nebo tím Alfa detektivem.

"Ano," přitakal Cas. "Alfa Castiel postačí a to je můj Omega, Dean," představil je oba a položil při tom ruku Deanovi na zátylek.

"Alfa Liam Park." Ustoupil a pokynul jim do obchodu. "Prosím.. račte..."

Nechal Case jít jako prvního, protože tak se to slušelo a patřilo od dobře vychované Omegy, a pak se postavil po jeho bok, ale znovu, neodpustil si udělat rychlou obhlídku místa, kde se ocitl.

Kromě dveří ven, tu byly dveře do zázemí obchodu, které byli jak to bývalo za naprosto obyčejným proskleným pultem. Byly tu i rozestavěné známé prosklené stojany, ve kterých byly obojky naaranžované na torzech, jaké se používaly pro náhrdelníky. Vzduch byl krásně čistý, takže se v něm daly dobře číst pachy všech přítomných, až na drobnou ženu stojící vedle pultu. Určitě měla korejský původ, jako Alfa prodavač, také krásné dlouhé tmavé vlasy visící jí podél sklopené tváře a na krku pevný, zlatý obojek. Jistě to byla Omega, ale její vůně byla zakrytá silnými blokátory.

"Vítejte v Noble Collars," řekl Alfa prodavač a ve zdvořile decentím gestu pokynul rukou na všechny strany, jakoby snad bylo nutné zdůrazňovat, kde jsou. "Má pýcha a radost, kterou mi už desátým rokem pomáhají budovat ti nejlepší umělci v oboru tvorby obojků a nejkvalitnější zhotovitelé. Moje zboží je jedno z nejlepších, které můžete ve městě najít, ale to vy jistě sám víte od Alfy, který nás doporučil..."