Ledové slunce (Destiel)

8. kapitola - C

"Museli začít pracovat."

"Heh?"

"V půlce osmnáctého století vyjmula Jekatěrina Veliká všechny Omegy z nevolnictví a zakázala jim fyzickou práci. A také pro ně otevřela několik desítek škol na celém území carské Rusi. Omegám z bohatých rodin to pomohlo získat vzdělání na státní náklady, ale ty z chudých rodin? Stali se břemenem. Jediný užitek z nich rodina měla, když je prodala za věno nějakému Alfovi. Taková byla praxe až do revoluce. Po ní, když se Alfové dostali do tak špatného společenského postaveni, zůstalo spoustu Omeg bez prostředků. Uvržených do chudoby. Museli začít pracovat a starat se o sebe na vlastní pěst." Oklepal si z rukou drobky a sáhl do kapsy saka, odkud vytáhl krabičku cigaret a zlatý zapalovač. "Byly to pro všechny tvrdé časy, ale paradoxně taky doba, kdy udělalo Rusko první kroky k rovnoprávnosti Omeg. Bolševici se o to postarali," dokončil, cvakl zapalovačem a připálil si.

Deanovi oči sami sklouzly k rudě zařícímu konci cigarety a pak k růžovým rtům, které objaly filtr, když Alfa zhluboka potáhl. Podivně fascinovaný sledoval, jak Alfa vytáhl cigaretu a pak nechal oblak kouře uniknout z úst. Na malý okamžik byl vidět nejen zlatý tesák a bílé zuby, ale také světle růžový vnitřek jeho úst a špička rudého jazyka vlhká slinami. Všechno, o čem se bavili, bylo snadno zapomenuto při tomhle pohledu, který by neváhal nazvat zatraceně žhavým, kdyby ho vzápětí nezavalil oblak štiplavě páchnoucího kouře.

Nakrčil nos nad zápachem, který byl stejně známí jako nevítaný.

"Šest minut," řekl úplně automaticky.

"Hmm?" zahučel Alfa tázavě, oči přimhouřené ve zmatku.

"Říká se, že každá vykouřená cigareta zkrátí člověku život o šest minut," vysvětlil. "Kdysi jsem to někde četl, když... jednu dobu jsem se snažil tátu přimět přestat kouřit. Nepovedlo se, ale alespoň už nezapaluje jednu o druhou. Myslím, že hodně pomohlo, když jsem mu řekl, že s každou cigaretou s náma bude o šest minut kratší dobu."

Alfa se sice vyloženě nezamračil, ale jeho i jinak plochý výraz se stal ještě o něco netečnějším, když znovu potáhl z cigarety.

"Hádám, že se nemusím ptát, jestli si dáš..." řekl a pozvedl při tom krabičku.

Dean se zamračil.

"Ne, díky. Rakovinu plic si odpustím. A navíc to musí chutnat jako hovno," řekl nahlas to, co si myslel pokaždé, když viděl a hlavně cítil někoho kouřit.

"Není to tak špatné," odvětil Alfa a natáhl se, aby oklepal popel do popelníku vedle džbánu s vodou a... zvonku? "Člověk si rychle zvykne. Kouřím už třicet let. Byl jsem dokonce mladší než ty, když jsem začal."

Ne, rozhodně nechápal, jak si může někdo třicet let ničit plíce a také čich. Zase nemohl říct, že by to neznal, protože jejich Alfa kouřil zhruba stejně dlouho.

"Víš, že ti kouření ničí čich?"

"To byl tak trochu důvod, proč jsem začal," odpověděl záhadnou poznámkou. Který Alfa, nebo Omega, když už na to přijde, by si chtěl dobrovolně znecitlivět nos? Nemít Dean svůj čich, tak by byl prostě v prdeli. Nepoznal by nic, třeba to, že je Alfa právě teď, s cigaretou v ruce, uvolněný a spokojený ještě o malý kousek víc, než předtím. Nebo že kdyby nebyl kouř tak štiplavý, tak by se nějakým zvláštním způsobem hodil k vůni pečených višní a hořkých mandlí. Jakoby beztak už byl součástí pižmové aury kolem Alfy.

"Ale tebe cítím dokonale," dodal Alfa do krátkého ticha, přičemž si skoro až sugestivně olízl spodní ret.

Dean se zaměřil na špičku jeho jazyka klouzající po rozpraskané kůži a...