Ledové slunce (Destiel)

54. kapitola

Užil si v komoře ještě jednu noc a celý další den, než konečně zarachotil v zámku klíč. Obrnil se před dalším ponižováním a připravil na roli poslušné Omegy, protože chtěl dostat šanci uskutečnit jejich plán. Jaké ho čekalo překvapení, když ho Alfa sráč jen vytáhl za obojek ven, zavrčel na ně a dostrkal ho nahoru, do pokoje, který Dean sdílel s Angelem a zamknul ho tam. Samotného. Kde byl jeho spolubydlící Dean nevěděl, ale za krátko potom, co ho Uzel zavřel, slyšel, že se všichni vrací do svých pokojů. Čekal, že Angelo přijde taky, ale nepřišel. Dean nemusel přemýšlet moc dlouho, aby mu bylo jasné, kde zrovna druhý Omega chlapec je.

Posadil se na zem ke dveřím a pečlivě naslouchal zvukům domu. Trvalo to nekonečně dlouho, než všechen ruch na dostatečně dlouho ustal a dům se ponořil do ticha. Chvíli rozvažoval, že by ještě počkal, než se Angelo vrátí, ale nakonec se rozhodl pustit se do plánu tak jako tak. Chtěl z tohohle zatraceného místa pryč. Dnes byla příležitost a jestli druhý Omega udrží Alfovu pozornost... no, nebylo nic, co by s tím mohl Dean dělat a koneckonců, Angelo nebyl jeho přítel. Nebyl dokonce ani jeho spojenec. Nemohl se postarat o všechny, bez ohledu na to, že mu tichý Omega hlásek v jeho hlavě našeptával, že by měl.

Potlačil ho, vstal a sáhl do kapsy pro svůj hřebík.

Zasunul ho do zámku společně s kouskem drátu, který se Charlie podařilo ukořistit a prostrčit mu ho dnes před večeří pod dveřmi komory, a pustil se do práce. Chtělo to pár pohybů, opatrných a přesně vyměřených, aby zámek cvakl, jak západka zapadla do dveří.

Pomalu otevřel, aby dveře nevrzaly a vyhlédl na chodbu. Zvláště dobrý pozor dával, jestli pod některými dveřmi neuvidí světlo, ale ne. Ve všech místnostech byla tma.

Potichu přešel ke dveřím Charlieina pokoj a odemkl je stejně, jako ty svoje a potom do pokoje strčil hlavu.

Vypadal úplně stejně, jako ten jeho a Angelův. Strohý a i ve tmě prozářené jen světly z ulice poznal, že v něm nejsou žádné barvy. Byly tam i stejně rozložené postele. V jedné ležela malá postava Sybbil a v druhé o něco větší postava zrzavé Omegy.

"Pst! Pst! Charlie!" zašeptal do tichého pokoje.

Charlie se okamžitě posadila a upřela na něj bdělé oči, načež kývla a vstala z postele. Malá Omega v druhé posteli vydala chraplavý zvuk, jak jí v krku přeskočily hleny, ale podle pravidelného, trochu sípavého dýchání stále spala.

Charlie za sebou opatrně zavřela dveře a pak se oba obezřetně vydali dolů po schodech. Chtěl jít první, ale zrzavá Omega ho zastavila, zakroutila hlavou a zvedl prst, a začala opatrně sestupovat a pečlivě volila, kam šlápne. Došlo mu to hned. Věděla, který schod kde vrže. Sledoval přesně její stopy a tak se jim podařilo dostat se neslyšně až do přízemí.

Krátce se podíval na vchodové dveře. Všechny petlice byly zavřené a několik jich bylo zajištěných visacím zámkem. S ubohým nářadím, které měl, by to mohlo trvat i několik minut, než se dostanou ven. Alespoň že dveře od pracovny měly jednoduchý zámek, který mu zabral sotva třicet vteřin.

Charlie se kolem něj protáhla, jen co se mu podařilo pootevřít dveře a zamířila rovnou ke stolu, na kterém ležel zavřený laptop.

"Tak se pojďme podívat, jaké tajemství mi zjevíš," zabroukala zrzka a otevřela počítače.

Dean rychlým pohledem k zavřeným dveřím zkontroloval, že světlo z počítače nejspíš nebude vidět na chodbě, a pak se vydal na malý průzkum. Jeho cílem bylo zkusit najít, kde tu má Evans schované věci, které jim sebral. Byl by v nich Casův křížek. Ten musel získat zpět. Chtěl ho zpět. Byl... byl hloupým symbolem, že patří Castielovi a tak ho prostě chtěl mít zase na krku.