Ledové slunce (Destiel)

22. kapitola

Slezl ze záchodové mísy, na kterou si sedl s nohama pod sebou, aby se vyhnul kontrole při zvonění. Naštěstí se málokdo obtěžoval opravdu se podívat do kabinek, zda se tam někdo neschovává, a většinou se jen sklonili, aby zkontrolovali jestli nejsou vidět něčí boty. Jako kdyby každé pětileté dítě nenapadlo vylézt na záchodovou mísu.

Vyšel ven, opřel se o umyvadlo a podíval se na sebe do zrcadla.

Nevypadal špatně, vlastně líp jak kdy jindy a měl dojem, že taky něco přibral. Asi vším tím jídlem, co ho jím Alfa nepřímo krmil. Připadal si ale unaveně, protože víkend byl vyčerpávající. Ne snad proto, že by se něco stalo, to ne, ale cítil se uvězněně. Podobně jako v těch prvních dnech, když Castiela ještě neznal.

Určitě za to mohl fakt, že mu byli Alfovi muži v patách a už ne tím nenápadným způsobem, jako předtím. Jejich auto se vrátilo na parkoviště a i když nebylo vidět přímo z jejich pokoji, tak si ho samozřejmě všiml. To by samo o sobě bylo na prd, protože je těžko mohl přehlédnout Sammy. Horší ale bylo, že když se v sobotu odpoledne vydal na nákup, Alfovi muži mu doslova zastoupili cestu s prohlášením, že šéf zakázal, aby Dean někam chodil. To byla naprostá hovadina. Přece mu nemohl zakázat jít na nákup a jen ho držet v jejich hotelovém pokoji. To prostě nemohl... až na to, že samozřejmě mohl a dva ozbrojení Betové - Krysí ksicht civilním jménem Yuri a Řidič, který se jmenoval Boris, jak se později dozvěděl - kteří mu stáli v cestě, toho byli dobrou připomínkou.

Chvíli se s nimi hádal, párkrát je poslal do prdele a vrčel na ně, ale byli neústupní. Dosáhl jediného, že se Boris spojil s někým - předpokládal že s Pyotrem, protože z prvního setkání se zdálo, že bude v Bratvě někde nad Betami, kteří Deana hlídali - a ten jim pak nazpět poslal rozkaz od samotného Castiela; bylo mu milostivě dovoleno jít si nakoupit. Za pečlivého a velmi blízkého doprovodu obou Betů.

Odvezli ho daleko, do hodně fajnového supermarketu v obchodní čtvrti, kde si připadal jako naprostý debil mezi všemi těmi lidmi oblečenými do luxusních sak a značkových hadrů. A kde samozřejmě hned přilákali pozornost.

Beta ve stejnokroji ochranky si jich všiml okamžitě. A nejen, že je nějakou dobu sledoval, dokonce došel tak daleko, že se přišel zeptat, co jsou zač a byl krajně nedůvěřivý, i když Dean předvedl svůj nejlepší úsměv neškodného Omegy, který jenom nakupuje. Vyřešil to Boris, který Deana suverénně označil za Omegu patřícího bohatému Mannhatenskému finančníkovi a sebe s Yurim za jeho soukromou ochranku. Buď byl na něco takového sekuriťák zvyklý nebo ho to tak překvapilo, že se omluvil a raději jim po zbytek nakupování dal pokoj.

Nákup byl kurevsky drahý, ale protože ho vzali zrovna sem, neměl na výběr než použít kreditkou. Než ji ale stačil skutečně použít, Krysák vytáhl vlastní kartou a Boris zase vyhodil z místa u konce pásu nějakou Omega dívku jen o pár let starší než Dean a ujal se sám nandavání zboží do tašek. A přestože zářil za pokladnou nápis, který zákazníkům vyslověně zakazoval sundavat si namarkovaný zboží z pásu, neměl nikdo sebemenší námitky. Lidé si je jen všechny tři měřili pohledy, která byly nedůvěřivé, pohrdavé, naštvané a popravdě i trochu bojácné.

Jo, Boris s Yurim rozhodně uměli budit takový dojem, že jim nikdo nechtěl vlézt do cesty.

Nakonec Betové odnosili všechny tašky do auta, odvezli ho zpět a pak mu tašky zase nanosili skoro až ke dveří motelu, jakoby byl nějaké zatracená slabá Omega, co potřebuje, aby se o něj postaraly. A zároveň jim ani nestál za víc než pár slov, čistě informativních a velmi zdvořilých, zejména na Krysákovy poměry. Dean nemusel být genius, aby mu došlo, že se k němu bojí chovat přátelsky ze strachu, co by jim mohl Alfa udělat. To, že nechal zmlátit a zastřelit Alfu z herny, se muselo roznést.