Ledové slunce (Destiel)

57. kapitola

Potom, co domluvil se Samem, musel nejspíš usnout, protože ho vzbudilo až klepání na dveře. Byl to Alfa s tím, že Dean nepřišel na večeři - bezděčně v něm hrklo, zatnul prsty do prostěradla a obezřetně hypnotizoval dveře připravený, že Alfa vtrhne dovnitř, aby ho za takovou 'neúctu' a porušení pravidel potrestal - a že mu přinesl jídlo a nechá ho za dveřmi.

Alfovo chování Deana překvapilo a tak jen jednoduše poděkoval. Pak dlouze poslouchal, dokud si nebyl jistý, že je Alfa pryč a teprve pak se ztěžka zvedl z postele a odemkl dveře za kterými opravdu našel tác s jídlem. Vzal si ho dovnitř a po krátké inspekci a váhání se pustil do toho, co mu Alfa donesl. Byla to rajčatová polévka z konzervy, pečené kuře a brambory. Nic přepychového, ale bylo to teplé, byl toho dostatek a nemusel to ani vařit a to se taky počítalo.

Když dojedl, trochu váhal, co udělat, ale nakonec se rozhodl vzít tác a odnést ho do kuchyně. Ne, že by Alfovi nějak důvěřoval, ale uklidit si po sobě špinavé nádobí bylo prostě normální. A tak s tácem v rukách vyšel spoza stěny a zastavil se při pohledu na překvapivě normální, domáckou scénu, které se odvíjela před jeho očima.

Timmy seděl u televize ve které běžel nějaký akční animák, asi japonský, který Dean neznal. Malý Beta byl do něj úplně ponořený a bylo jasně vidět, že vůbec nevnímá co se děje kolem něj. Nevšiml si Deana a nevěnoval pozornost ani Alfovi, který společně s druhým Betou seděl v kuchyni a k Deanově překvapení hráli karty.

Alfa a druhý Beta kluk, Bart, k němu od hry zvedli hlavy a sledovali ho, jak pomalu šel s tácem do kuchyně a položil nádobí do plného dřezu. Cítil dva pohledy v zádech, které ho znervozňovalo, a zároveň hypnotizoval špinavé nádoby. Kromě jeho vlastní misky od polívky, tam žádné jiná nebyla. Proč dostal polívku navíc? Očekávalo se od něj, že nádobí umeje? Měl by to nabídnout? A co sakra s tácem?

"Kam mám uklidit tác?" zeptal se aniž by se točil.

"Dej ho do košíku vedle linky," odpověděl mu Alfa naprosto klidně.

Dean po něm vrhl rychlý pohled, než se podíval na měkký košík nebo spíš takovou tašku bez uší upletenou z proutí. Jo, dobře, to by šlo a nevypadalo to ani jako nějaký test jeho obratnosti a schopnosti a ochoty poslouchat i debilní rozkazy. Strčil tedy tác do košíku a obrátil se, aby Alfovi čelil.

Alfa ho sledoval klidným pohledem, zatímco Bart už mu přestal věnovat pozornost a mžoural do svých karet.

"Mám umýt nádobí?" zeptal se.

"Dneska má službu Timmy. Až mu skončí seriál, umeje to," informoval ho Alfa; znamenalo to, že se od Deana nečekalo, aby uklízel a vařit? "Jestli chceš, sedni si a zahraj si s námi."

Upřímně si nebyl jistý, jestli to byl jen návrh nebo druh rozkazu, ale po krátkém zaváhání se rozhodl, že to bude brát spíš jako rozkaz a protože po něm Alfa nechtěl nic divného, nebezpečného nebo vykouřit ptáka, tak se posadil ke stolu. Pomalu a opatrně, protože modřiny boleli a hlava na tom taky nebyla nejlíp. A podíval se na několik vyložených karet.

"Takže... co to je?" zeptal se a myslel samozřejmě co hrají za hru.

"Způsob, jak nás Sonny mučí," odpověděl mu místo toho Bart. "Když tu máš Deana, nemůžu jít k sobě a pokecat s Abem?"

"Ne," odpověděl mu Alfa jednoduše. "Teď je hodina, kdy trávíme spolu. Jednu denně zvládneš, štěně. A začni rozdávat," dodal a položil svoje karty na stůl.

Bart si odfrkl a shrábl Alfovi karty, než se obrátil k Deanovi, a zatímco karty míchal, řekl:

"Hrajeme Crazy Eights. Znáš to?"