Ledové slunce (Destiel)

43. kapitola

S touto kapitolou nejsem spokojená. Je takříkajíc o ničem. Vím s jistotou, že jsem v ní chtěla něco vyjádřit, ale někde uprostřed mi došla veškerá energie, protože jsem se propadla do depresivní epizody ve které se potácím ještě teď. Nevím, jak se mě bude dlouho držet. Možná budu zítra zase v pohodě, možná i týdny. S dalším psaním vůbec nevím, protože nejsem schopná napsat souvislí odstavec děje.

...

"Deane..."

Zvuk hlasu ho trochu překvapil. Prudce otevřel oči a jeho ruka vystřelila mezi polštáře, ale ve chvíli, kdy se dotkl zahřáté pažby, mu došlo, kde je a kdo se nad ním sklání. Castiel. Jeho Alfa. Povolil stisk kolem drsné umělé hmoty, vydechl a jeho koutky se zvedly v úsměvu.

"Alfo... Casi..." zamumlal, bez přemýšlení ovinul paže kolem Castielova krku a přitáhl si ho k sobě pro polibek.

Alfa se velmi ochotně nechal stáhnout do Deanovy náruče, jednu ruku položil na jeho bok a druhou mu opřel vedle hlavy, a oplácel polibek se stejně línou energií, s jakou mu ho Dean nabídl. Chutnal po kávě a jeho obvyklé strniště bylo o něco delší, takže trochu víc lechtalo citlivou kůži Deanova rtu. Ne, že by na tom záleželo, jen si toho všiml.

"Ahoj, Deane," zabroukal Castiel, když se jejich pomalý polibek rozpadl, a přesunul ruku z boku na jeho tvář.

Usmál se v odpověď a prohrábl rozcuchané tmavé vlasy. Při pohledu na Casovu tvář, na jeho temně modré oči plné tepla a hluboké vrásky uvolnění kolem úst a očí, cítil v hrudi příval tepla doplněný o spokojené předení jeho vnitřní Omegy. A hlavou mu proběhla myšlenka, jak je hezké, že první, co po ránu vidí, je právě tvář jeho Alfy. Taková směšně romantická sračka, ale stejně si ten pocit užil. To teplo, klid a blízkost štěstím nasládlé vůně pečených višní.

"Jsi vzhůru?" položil Castiel divnou otázku.

Dean zamrkal a tak nějak opožděně mu došlo, že mu spokojeně poklesla víčka. Musel vypadat, jako že je napůl ve spánku. Rychle zamrkal, aby mu hned vzápětí přišla Alfova otázka ještě směšnější, než předtím, protože si naplno uvědomil příznačný tlak ve slabinách a trochu nepříjemné tření deky na citlivé špičce jeho napůl tvrdého penisu.

"Záleží... které mojí části se zeptáš," zabroukal vesele a zahýbal obočím.

"Ach... opravdu?" Pozvedl pobaveně obočí a pak samozřejmě bez jakýchkoliv okolků prostě zanořil ruku pod deku a sevřel Deanovo napůl tvrdé péro. "Štěstí pro mě..." okomentoval to tak směšně vážně, že se Deanovi z pusy vydral další tichý smích. Alfa nad tím jen znovu trochu pozvedl obočí, než bez zaváhání odhodil deku a okamžik na to už měl hlavu mezi Deanovýma nohama.

Nestačil nic víc, než překvapeně zalapat po dechu, když mu ptáka objalo horké teplo a první sten zadusil do vlastní dlaně, než se mu podařilo nahmatat nějaký polštář a přitisknout si ho na obličej. Věděl, že bude zatraceně hlasitý, protože byl vždycky, když Cas rozehrál svou hru plnou jazyka, pevného sevření rtů a to příjemného savého pocitu, a nechtěl, aby ho někdo slyšel. Sevřel povlečení mezi zuby a užíval si rychlou, intenzivní jízdu, až do jejího příjemného konce, který ho nechal uvolněným a ještě spokojenějším, než byl předtím.

S povzdechem rozhodil ruce a zadíval se na strop, zatímco se jeho zrychlený dech pomalu uklidňoval. Výhled mu zastínila Castielova mírně se usmívající tvář. Dean se donutil rozhýbat, pustil polštáře a znovu zabořil prsty do Alfových vlasů a prohrábl mu je.

"Ahoj..."
"Ahoj ještě jednou," odpověděl Cas, koutky nepatrně cukající v pobaveném, ale teplém úsměvu.

Nevěděl, kolik je hodin a moc se to nedalo poznat, protože venku bylo zataženo a mrholilo. Stejně mu to bylo jedno. Cítil se dobře a chtěl si ten pocit ještě chvíli uchovat a... zároveň ho v mozku zasvrbilo takové nutkání, které nedokázal přesně pojmenovat. Určitě to pocházelo od jeho Omegy, která byla neklidná a spokojená zároveň, a prostupovalo to jeho tělem, jak neexistující mravenci a nutilo jeho ruce se hýbat. Něco dělat... Nebyl si jistý co by měl dělat, takže své ruce zaměstnal tím nejbližším, co bylo; polštáři za jeho hlavou. Přitáhl je níž, napůl poslepu, a nervózními pohyby urovnal, aby utvořil pohodlný a měkký val, na který mohl svého Alfu mírným tlakem do ramene, donutit lehnout.