Ledové slunce (Destiel)

52. kapitola

Snídaně byla miska s teplou kaší, plus porce Alfových keců. Tentokrát o nějakých změnách ve fungování dopravy ve městě, které znamenaly rušení parkovacích míst. Mělo to zlepšit bezpečnost na ulicích. Uzlík tomu říkal "neoliberální výmysly" a řadil to hned vedle příliš velkých svobod pro Omegy. Deana z poslouchání jeho nabubřelého proslovu skoro přešla chuť. A zároveň si všiml, že malá Sybill svojí kaši opravdu nedojedla a obecně nevypadala moc dobře. Obličej měla bledý, ale tváře trochu zarudlé, oči vodnaté a rty suché. Deanovi s jeho zkušenostmi bylo na první pohled jasné, že na ni leze nějaké nemoc, ale Uzel si toho buď nevšiml nebo mu to bylo jedno.

Deanovi ale ne. Jasně, že ho sral Angelův postoj, ale sakra by se musel hanbou propadnout, kdyby jen tak přehlížel nemocné štěně jen metr od něj. Bohužel nebylo moc, co by s tím mohl dělat a tak udělal alespoň to málo, že když měla utírat nádobí, vzal to za ní a pak, když se přesunuli do učebny se posadil vedle ní a hlídal ji.

Evans se tentokrát ani neobtěžoval předstírat, že je bude něco vyučovat. Zatáhnul žaluzije, postavil na stůl promítačku a pak na tabuli ze svého laptopu pustil nějaké staré fotky a oskenované zažloutlé dokumenty. A začal vykládat o historii své rodiny a jejich domu. Pasoval svou rodinu mezi velké newyorské rody a tvrdil, že byl on i jeho předci intrikami připraveni o majetek. Dean si nebyl ani jistý, jestli nějaké zakladatelské newyorské rody existují, natožpak jestli mezi ně Evansovi mohli patřit a bylo mu to úplně jedno. Přestal Uzlíka poslouchat asi tak pět minut potom, co jeho proslov začal a věnoval pozornost jen malé Sybill, která vypadala, že se sotva drží v sedě na židli. Většina ostatních Omeg se na ni snažila ani nedívat, až na Charlie, které těkala pohledem od tabule k Sybill a k Deanovi a pak zase zpět.

Když je Uzlohlav konečně nechal jít vařit oběd, tak se chování ostatních Omeg trochu změnilo a Penny malé Sybill uvařila čaj, zatímco Savannah za ní ovedla všechnu práci, takže si mohla v klidu sednout ke stolu. Nejlepší by bylo, aby si zalezla do postele pod teplou peřinu, ale to asi nepřipadalo v úvahu.

Oběd se skládal z brambor a hromádky hrášku, zatímco Evans si poručil další steak. A tak jako den předtím i tentokrát jedli Omegy v tichosti a Uzel kázal o poslušnosti a dobrém vychování. Tyhle jeho sračky Deana zajímali ještě méně, než jeho rodinná historie a jediné, čemu věnoval pozornost bylo štěně sedící naproti němu, které mělo problém do sebe dostat jídlo. Sybill jedla doslova hrášek po hrášku a s každým soustem vypadala bledší a bledší a polykala způsobem, který moc dobře znal.

Co přijde věděl o chvilku dřív, než Sybill udělal obličej a naklonila se na stranu právě včas, aby vyhodila obsah svého žaludku na zem místo přímo do talíře.

Uzlák zmlkl uprostřed věty, všechny Omegy strnuli a místnost se ponořila do hrobového ticha.

Pak zaskřípala židle, jak se Evans zvedl a Dean se okamžitě napnul, protože vzduch rozřízla vlna vztekle hořkého grepu. Kupodivu ale Uzel ani nezavrčel, jen se pomalu vydal podél stolu. Pozvolna se přibližoval ke štěněčí Omeze a, zatímco všichni ostatní skláněli hlavy, odhalovali krky a snažili se vypadat co nejmenší, Dean sledoval Alfu ostražitým pohledem a velmi pevně svíral příborový nůž. Byl tupí, ale kdyby se jím trefil do oka, mohlo to stačit...

Evans stanul nad Sybill, která se choulila do sebe, ruce přitištěné na očích a bezhlesně vzlykala. Byl to zvuk štěněte v úzkých, který dráždil Deanovu Omegu tak moc, že běhala v kruhu a kňučela a jediné co chtěl, bylo zvednout se a běžet ohroženému štěněti na pomoc. A její pach, který přímo volal o pomoc, byl silný i přesto jaké chemické sračky do ní nejspíš také narval. Když takhle reagoval on sám, a to se uměl se svou Omegou dobře vypořádat, tak pro ostatní to muselo být daleko větší utrpení. Přesto se nezdálo, že by kterékoliv jiná Omega v místnosti chtěla přispěchat Sybill na pomoc. Jako kdyby jejich instinkty byli otupělé pobytem tady nebo těmi zatracenými supresivi nebo strachem.