Ledové slunce (Destiel)

35. kapitola

Položil krabičku kondomů na noční stolek. Odstoupil a rozhlédl se po místnosti. Postel nechal trochu rozházenou, jakoby z ní právě vstal, což taky udělal. Dal si rychlou sprchu, aby se zbavil nočního pachu úzkosti a pak si zalezl do postele s mobilem a balíčky lubrikantu, které koupil společně s kondomy. Chvíli váhal, jestli je vůbec použít. Nakonec jeden balíček otevřel, přičichl a ochutnal. Mělo to jen slabý, neurčitě umělý pach a trochu nasládlou chuť, o které si byl jistý, že se ztratí v kyselo-sladké chuti jeho vlastních šťáv. A bylo to o dost hustší, než co dokázal vyprodukovat jeho zadek. Za to byl vážně vděčný. Použil všechny balíčky a pokusil se strčit si mokré prsty do zadku tak hluboko, jak to jen šlo, zatímco sledoval porno se dvěma prsatejma Beta brunetkama. A když si byl jistý, že víc šukání a protahování vlastního zadku nezvládne, přesunul se k polotvrdému péru a vyhonil si ho, zanechávaje na posteli mokrou skvrnu a vůni vzrušeného a uspokojeného Omegy. Stejný pach se vznášel i ve vzduchu, i když ne tak silný, jako když se opravdu bavil, ale pochyboval, že Castiel pozná rozdíl. Nikdy nebyl v místnosti, ve které si Dean předtím užil svých pět minut slávy.

S výsledkem svého snažení byl tak spokojený, jak jen mu nervozita dovolovala. Pokoj nepáchl úzkostí, ale vzrušením. Oblékl se do čistých džín a trička (žádné slipy ani ponožky), mezi půlkama cítil mokro a jeho díra byla podivně volná a stahovala se v potřebě naplnění. Castiel najde přesně to, co chce každý Alfa; poddajného, vzrušeného, mokrého a uvolněného Omegu, připraveného na jeho péro a uzel.

Olízl si suché rty a pohledem opět sklouzl ke krabičce s kondomy. Stála tam vyzývavě ve společnosti lampy a mobilu. Možná až moc vyzývavě. Celou krabičkou jakoby naznačoval, že je připravený prošukat den a to rozhodně nebyl. Shrábl krabičku ze stolku, otevřel ji a vylovil jeden kondom v černém obalu. Promnul matný povrch, na dotek trochu připomínající samet, mezi prsty, než položil kondom na stolek a zbytek krabičky strčil do šuplíku.

Pootevřenými dveřmi ložnice uslyšel chrastění klíčů v zámku.

Srdce mu poskočilo a jeho první impulz byl sáhnout po zbrani, kterou měl v nočním stolku, než mu došlo, že to bude jenom Castiel. Alastairovi muži by neměli klíče, bez ohledu na to, že přes Plešouna s dýkou na hrudi by se asi nedostali.

Rychle si prohrábl vlasy, aby jim dal trochu tvar, upravil si košili na ramenou, takže nevypadal úplně rozházeně a posledním pohledem zkontroloval, že je všechno, jak má být. Hlavně, že jeho tašky jsou bezpečně nacpané ve skříni a nikde se neválí špinavé prádlo nebo něco takového. Nadechl se, zatlačil nervozitu a strach do pozadí a otevřel dveře své ložnice, takže se mu okamžitě naskytl pohled na Alfu, který za sebou zavíral dveře.

Castiel se obrátil od západky, kterou právě zacvakl na její místo, a jejich pohledy se střetly.
"Ahoj, Deane," pozdravil tím svým podmanivým hlasem, znějícím jako tekoucí whiskey, ať to kurva znamenalo cokoliv, a i přes vzdálenost, která je dělila Deanův nos zachytil vůni sladkého višňového koláče a Alfa vzrušení. Stačilo to, aby se mu krev rozeběhla tím správným směrem. Ponořil se do pocitů, které mu vůně a Castielova přítomnost přinášela, a bez pozdravu se vrhl vpřed. Pozdrav znamenalo mluvit a mluvit znamenalo přemýšlet a přemýšlení bylo to poslední, co chtěl v tuhle chvíli dělat, protože se bál, že by začal panikařit.

Naštěstí byl Castiel úplně na stejné vlně a dvěma dlouhými kroky mu vyšel vstříc. Střetli se někde uprostřed v hladovém, tvrdém polibku, plném zubů a jazyka a Castielových rukou, které bez meškání vklouzl do rozhalenky Deanovy košile.

Alfa se do něj opřel. Poddal se tomu a klopýtavě zacouval, dokud jeho záda nenarazila do stěny. Přejel rukama po Castielově hrudi až nahoru na ramena, pod látku jeho saka a začal mu ho stahovat z ramen. Alfa souhlasně zamručel a pustil jeho boky jen na tak dlouho, aby mu mohl stáhnout sako, a mezitím zabořil obličej do ohybu Deanova krku. Zvrátil hlavu na stranu, zabořil prsty do rozcuchaných hnědých vlasů a jen matně si uvědomoval zvuk pádu látky na zem, protože byl soustředěný jen na mokré rty, které mu zkoumaly kůži. A na Alfovo vzrušené a zároveň spokojené vrčení, které mu rozvibrorvávalo kůži na každém místě, kde se ho Castielova ústa dotkla.