Ledové slunce (Destiel)

36. kapitola

"Nasaď si tu kapuci," nařídil Sammymu, když zabočili od školní brány směrem k autu. Od rána foukal studený vítr tak moc, že se větrník, připevněný na jednom z oken, na které měl výhled z ložnice, točil jako šílený. Proto ráno na Sama skoro násilím nacpal svojí mikinu s kapucí.

"Jdeme jenom za roh," odsekl Sam.

Dean jen protočil oči a natáhl se, aby mu kapuci nasadil. Alfa před jeho rukou uhnul tak, že se předklonil, nechal Deana popojít krok, a pak do něj zezadu silou strčil. S nadávkou na rtech klopýt vpřed, vybalancoval to a rovnou se obrátil, aby Samovi šťouchnutí vrátil.

"Děvko!" zavrčel přes vyceněné zuby a strčil mu do prsou.

"Blbečku!" vrátil mu to Sam a strčil ho nazpět.

Na krátko se proměnili v chumel bijících dlaní, šťouchajících loktů, vrčení a cenění zubů, a rádoby pokusy jeden druhému podkopnout nohy, než se Deanovi podařilo Sama chytnout zezadu do volné kravaty, nacpat mu tu zatracenou kapuci na hlavu a stáhnout šňůrku. Půlka jeho přerostlých vlasů se mu podivně vyčuhovala z utažené kupuce. Sam je prudce odfoukl a vztekle na Deana zakoulel očima.

Uchechtl se a hodil mu ruku kolem ramen.

"Ztrapňuješ mě. A vypadám jak idiot," zamručel Sammy nespokojeně, pach trochu ostrý, ale ve skutečnosti se ani nepokusil dostat z Deanova sevření. Vlastně se o něj trochu víc opřel.

Dean se znovu pobaveně, ale i potěšeně ušklíbl a nenápadně, jen trochu mu otřel bradu o hlavu. Malý Alfa sice vydal další nespokojený pokus o zavrčení, ale ani tentokrát se nebránil.

"Máš dobrou náladu," zamumlal místo toho.

Jo, Dean měl dobrou náladu. Byly to tři dny, co s Casem měli ten důležitý a dospělácký rozhovor a od té doby bylo všechno super. Prostě jako předtím a možná ještě o chloupek lepší, protože teď žili v opravdu pěkném bytě, hrozba jménem Alastair už začala vybledávat, takže se Dean cítil mnohem bezpečněji. A Alfa začal sledovat poslední dvě serie Hry o trůny, prý aby se pak mohl konečně podívat na Rod draka. Když mu o tom Cas psal, musel si to pro jistotu přečíst dvakrát, protože jo, pořád byly věci, které mu přišly úplně v rozporu s tím, že Alfa budil dojem drsného ruského mafiána, ale na druhou stranu... když se nad tím zamyslel; co by vlastně měl dělat ve volném čase, než se dívat na filmy a seriály nebo číst nějakou knihu z té jeho obrovské knihovny? Normální život nebyl film. Žádný z ruských gangsterů, které zatím poznal, nemluvil o tom, že by rád seděli v temném rohu místnosti, v jedné ruce cigáro a v druhé vodku. Vadim byl velký fanoušek ruských telenovel z lékařského prostředí a ruského rapu, Jacob zase každou chvíli mluvil o baseballu, Zrzka viděl na mobilu sledovat hokej a Holohlavec hrál mobilní hry a žádné drsné střílečky, ale roztomile barevné plošinovky a logické hry, jako hledání předmětů nebo spojování ovoce (jo, snažil se to schovat, ale stejně.).

Jediné, co dobré nebylo, byly myšlenky na jejich Alfu. Měl by tátovi napsat nebo zanechat zprávu, že museli změnit místo pobytu a několikrát už měl mobil v ruce, ale nevěděl, co by mu měl přesně napsat. Byt, ve kterém teď žili, si zaručeně nemohli dovolit a dost těžko mohl tátovi říct, že za ně někdo platí a hlavně kdo a proč. Proto mobil vždycky zase odložil, rozhodnutý si to znovu a víc rozmyslet a snad i něco nakonec vymyslet. Třeba by se Castiel s tátou nakonec nechtěli vzájemně zabít. Jo, vztah Case a Sama nebyl růžový, ale zvládlo se to mnohem lépe, než Dean čekal.

"Nevím, o čem mluvíš. Pořád mám dobrou náladu," odpověděl zvesela.

Zabočili za další roh a jeho žaludek poklesl. Kromě další starší Toyoty, kterou ráno přijeli ke škole, poznal v řadě aut i Alfův Mercedes. Nebyl hned za Toyotou, protože tam nebylo místo, stál blíž ke škole a Dean z jeho přítomnosti neměl dobrý pocit. Naposledy, když se Alfa objevil před školou, dopadlo to špatně. Kurevsky špatně. Na všechno si až moc dobře vzpomínal... na mrtvého Alfu, na Lisu, na Castiela jak ho drží přišpendleného k sedadlu...