Ledové slunce (Destiel)

62. kapitola

Alfova ruka ležela Deanovi kolem ramen, prsty mu bezděčně kroužily po rameni a zároveň palcem druhé ruky něco vyťukával do mobilu a trochu se mračil. Dean se podíval na obrazovku. Byl to druhý mobil, ten ruský, a protože na obrazovce poznal design chatové aplikace Řeka, věděl, že Castiel nejspíš mluví z nějakým ze svých mužů. Nechtěl ho rušit, tak sáhl do kapsy, aby si vytáhl mobil a napsal Sammymu, kde je, jenže v tu chvíli limuzína zabočila a začala klesat do podzemního parkoviště a Cas okamžitě zvedl hlavu a vzápětí strčil mobil zpět do kapsy.

Dean nechal svůj mobil být, zvedl se z pohodlného pololehu, ve kterém byl schoulený pod Casovou rukou, a sáhl po svém batohu. Vytáhl si své věci na klín, přičemž nervózně sevřel popruh a vrhl pohled na Alfu, který sebral kravatu z podlahy a ledabyle si ji hodil kolem krku. Vypadal a choval se sebejistě a jeho vůně pečených višní s medem byla hustá a klidná. Evidentně mu nedělalo žádné starosti, že se Dean stěhuje do jeho doupěte.

Jo, kéž by o sobě mohl říct to samé.

Žít s Alfou v jeho bytě bylo něco jako splněný sen. Nejen v tom smyslu, že mohl být s Castielem, ale... kámo, bylo to luxusní newyorské apartmá pro boháče se všemi těmi sračkami, co k tomu patřily, jako skvělá klimatizace s čističkou vzduchu, podlahové vytápění, vířivka a trysky ve sprše, obrovské balkony, nerezová kuchyně, televize, že by se na ní dalo spát... hmm, možná tam byl centrální vysavač. Každý by chtěl v takovém bytě bydlet. Jenže právě to s sebou pro Deana přinášelo spoustu otázek.

Uměl se postarat o domácnost... no, více méně. Nebyl zrovna šéfkuchař a neluxoval každý den, taky se občas nakupilo nějaké špinavé oblečení, ale obecně vzato dokázal domácnost udržet v chodu. Ostatně, aby motelové pokoje, ubytovny a levné pronájmy, kde většinou žili, byl\ bezpečné i pro štěně, tak na nákupní seznam přidával taky pasti na myši a postřik proti švábům.

A o tom to právě bylo.

Dokázal navařit jídlo jen s rychlovarnou konvicí a mikrovlnkou, u které probíjí drát. Lepící páskou zvládl spravit všechno, od prokopnutých dveří, přes vrzající postel až po kapající odpad v koupelně. A v prádelně jedním zkušeným pohledem vybral pračku, které je nejčistší a u které je nejmenší pravděpodobnost, že vám sežere centy i prádlo. To všechno uměl, ale sakra nevěděl, co si má počít s bytem tak velkým, že by se do něj vešlo deset průměrných motelových pokojů. Jen vyluxovat mu zabere hodiny. A kde měl Alfa pračku? Nějak pochyboval, že má kancelářská budova prádelnu, ale možná některá z místností, které ještě neviděl, byla prádelna? Winchestere, ty pitomče! Drahá saka, která Alfa nosí, se neperou v pračce jako džíny z výprodeje. Taková se dávají čistit. A navíc, bohatí lidé si obvykle ani neuklízí, takže... chodila k Alfovi uklízečka? Jo, to bylo asi docela možné. To znamenalo žádný úklid, ale co jídlo? Byl v Castielově doupěti jen dvakrát a v obou případech byla lednička naplněná pivem a mraženými polotovary, což... vlastně bylo docela v pohodě. Strčit zmrzlou pizzu do trouby zvládla i cvičená opice.

Najednou se zarazil.

Sakra! O čem to vůbec uvažoval? Jo, věděl, že se bude muset o Case se Samem postarat, ostatně to dělal vždycky, ale teď uvažoval jak nějaká zatracená domácí Omega, která ve svém životě nědělá nic jiného, než že vaří, pere, uklízí, kolébá se po bytě s břichem plným štěňat a snaží se, aby doupět vypadalo co nejlíp. Nesnášel takový typ Omeg. Nechtěl se takovou Omegou stát. Tak proč přesně tak uvažoval a proč se jeho Omeze ty úvahy tak moc líbily?

"... Deane?" Alfův hlas, ale hlavně ruka, která mu sevřela koleno, přerušila proud jeho myšlenek.

"Co?" vyhrkl překvapeně a obrátil se na Case, který ho sledoval s mírně nakloněnou hlavou.