Ledové slunce (Destiel)

77. kapitola

Uvolněně vydechl kouř a opřel se o pohodlné polstrování široké pohovky, zatímco zpod přimhouřených víček sledoval Erika, jak houpe zadkem kolem tyče. Svaly na lýtkách se mu napínaly, jeho stehna a svalnatá hruď se mírně leskly flitry, které měl natřené na kůži společně s čokoládově vonícím olejem a na jeho pažích hrály provazce silných svalů napínajících se při každém svůdném prohnutí v zádech. Erik byl jeho nejoblíbenější striptér. Měl tělo Adonise, tvář anděla, oči modré jako letní nebe a blond vlasy. A jeho kůže byla téměř bez poskvrnky. Žádné pihy ani jizvy...

Jeho Alfa nespokojeně zamručel cosi o tom, že by se měl vrátit ke svému Omegovi, což Castielovi smylo z tváře spokojený úsměv a přinesl mu to nepříjemný pocit neuspokojení z pohledu na Erikovo tělo. Bylo až příliš dokonalé. Příliš se podobalo soše, zatímco Dean... Dean byl nádherný, byl to ten nejkrásnější muž, jakého kdy viděl, ale nebyl dokonalý. Nejen jeho tvář, ale i ramena a ruce zdobily souhvězdí světlých pih, které se rozzářily pokaždé, když se Dean začervenal. Na kolenou měl několik malých jizev od pádů a další měl také na dlaních a na loktech. A způsob, jakým se Omega hýbal, hlavně to, jak nikdy nemohl zůstat v klidu sedět, vyzařovalo jakousi surovou energii, která Erikovi prostě chyběla. Jeho tanec byl perfektní, ladný a svůdný. Nic jako Dean...

Zatracená Omega! Měl ho pořád plnou hlavu. Neustále musel přemýšlet o tom, jestli to, co dnes udělal a co řekl, bylo správné rozhodnutí. Ne, Dean nemohl vyváznout bez trestu, protože jeho chování bylo nejen nebezpečné, ale také neuctivé a mohlo snadno vést k tomu, že by Castiel ztratil respekt, kdyby v tom Omega pokračoval. Kdo by chtěl přijímat rozkazy od Alfy, který ani nedokáže zkrotit svou Omegu. Možná bylo ale příliš tvrdé chtít Deana i doma vnutit do role spořádané Omegy. Castiel to ani nechtěl. Nikdy si s takovými Omegami nevěděl rady a nechtěl, aby se jim jeho Omega podobal, ale copak měl jinou možnost? Nechtěl toho po Deanovi mnoho. Chtěl jeho důvěru. Chtěl, aby byl prvním, za kým Dean jde, když potřebuje pomoct a chvíli si zdálo, že tomu tak opravdu je. Když se Dean střetl s Alastairem, byl to Castiel, u kterého hledal útočiště a pomoc, ale tentokrát ne. Proč to tak bylo? Co se změnilo? Proč mu Omega přestal důvěřovat?

Možná za to mohlo to, co se stalo v Sun Hill. Možná měl Dean dojem, že nechal tu ubohou napodobeninu Alfy uniknout, ale to bylo jenom zdání. Evans byl v rukou nejen samotných členů Bratrstva, ale i jejich spojenců a zažíval přesně to, co si zasloužil. Ale to Dean nemohl přímo vidět. Poskytnout mu důkaz, že ta lidská špína, které se ho dovolila dotknout, ukrutně trpí, možná bylo to, co by Omegu zase přesvědčilo o tom, že ho Castiel ochrání. Ano, to vypadalo jako dobrý nápad.

"Nebavíš se, Alfo?" přerušil jeho myšlenky sladký Erikův hlas.

Zvedl k němu pohled a uvědomil si, že úplně přestal věnovat pozornost jeho tanci a nějak se stalo, že vyndal z kapsy Deanovu kartu od bytu a zamyšleně ji obracel v prstech. Strčil ji tedy zpátky a sjel Erika pohledem. Měl by přestat neustále přemýšlet o Deanovi a zkusit se trochu uvolnit. Gabriel sice říkal, že bez ohledu na to, jak se uvolní, pořád se chová, jakoby měl v zadku zaraženou železnou tyč a asi na tom bylo trochu pravdy, ale i on uměl vypustit páru. K dalším jednáním s Albánci totiž potřeboval mít čistou hlavu, nezatíženou myšlenkami na jednoho nejmenovaného Omegu.

Sáhl po polštáři a hodi ho na zem mezi kotníky.

"Pojď sem, kotenok."

Beta bez zaváhání sestoupil z malého, nízkého podia a klekl si na připravený polštář. Pak zvedl ke Castielovi tvář ozdobenou ochotným úsměvem a když pak Castiel zabořil ruku do jeho vlasů, sklonil hlavu a nechal ho, aby mu čechrar jemně kudrnanou, zlatou kštici. A jeho slabá Beta vůně, trochu podobná vanilkovému pudinku, se naplnila spokojeností. Erik sice tancoval, kouřil péra a nastavoval zadek pro peníze, ale rozhodně se mu to líbilo a užíval si každou minutu, kterou kdy společně strávili.