Ledové slunce (Destiel)

11. kapitola - C

Jestli se nebál do teď, tak ve chvíli kdy došli k Mercedesu a Golem jim otevřel zadní dveře, strach pocítil. Kupodivu se ani tak nebál toho, že ho Alfa bere k sobě... i když, člověče, jo i z toho měl uzlíky nervozity ve střevech... jako mnohem víc toho, jak silný vliv na něj měl. A také toho, že si pokaždé dovolil zapomenout, že tohle není žádné randění, ale spíše... obchod. Jeho a Sammyho život a pár hezkých chvilek výměnou za nastavení zadku.

Jednoduché a prosté.

Posunul se až k okýnku a opřel do těch zatraceně pohodlných, měkkých sedaček, které... ale no tak! Copak opravdu potřeboval, aby teplo z vyhřívání začalo rozmrazovat jeho studený zadek, když si ani nevšiml, že mu promrzl. Na druhou stranu to bylo vážně příjemné. S povzdechem se do toho příjemného tepla ponořil a dokonce na okamžik zavřel oči, které rychle otevřel až ve chvíli, kdy vedle sebe pocítil pohyb.

Alfa se k němu naklonil.

Trochu se napnul a očekával, že mu Castiel zaboří nos do krku, jako to udělal na molu, ale on se kupodivu sklonil pro tašku ležící u jeho nohou.

"Mám pro tebe dárek," řekl, když mu pokládal sáček na klín.

Už podle loga tušil, co bude uvnitř a nemýlil se. Nejnovější iPhone. Podle označení ne ten úplně nejdražší na trhu. Naštěstí. Nepochyboval, že by Alfa měl i na ten, ale Dean by ho stejně nemohl používat, protože by ho nedokázal schovat před Sammem a spolužáky. A neuměl byl ani odpovědět na všetečné otázky typu, kde na něj vzal, když bydlí v levném motelu a chodí pracovat do ošklivého bistra. Pořád to ale byl něco, co by dostal do ruky jen tehdy, kdyby to omylem vytáhl z něčí kapsy místo peněženky.

"Ten v horní krabičce je pro tebe. Druhý je pro tvého bratra."

Do prdele. Koupil dva? Jak si asi myslel, že Samovi vysvětlí, že mu domů přinesl zbrusu nový iPhone ještě zalepený v krabičce? Moment, vlastně ne, krabička už byla rozlepená a když ji otevřel a telefon zapnul, zjistil, že už je připravený k použití.

"Máš tam všechny kontakty na mě, včetně adres kde se nejčastěji zdržuji. Také naší chatovací aplikaci. Řeku," dodal, což evidentně bylo jméno aplikace a podle toho, jak Alfa pozvedl obočí asi chtěl, aby si ji Dean našel. Najít ji nebylo těžké, vzhledem k tomu, že byla jedna ze dvou nových aplikací na mobilu a i kdyby to nestačilo, neumělá ikonka čehosi jako kroucená řeka na zeleném pozadí vyprávěla svůj vlastní příběh. Když na ní klepl, otevřel se mu jednoduchý chat, se kterým si evidentně po grafické stránce nikdo nedal moc práce. Jediné zajímavé na celé aplikaci bylo, jak ji Alfa dokázal narvat do iPhonu, které byly notoricky známé tím, že nesnášely nelicencované aplikace.

"Bez obav mi můžeš posílat zprávy, fotografii i videa s jakýmkoliv obsahem. Vše se odesílá kódovaně a z mobilu se to maže při zavření aplikace anebo jednou za dvanáct hodin. Ta druhá," poukázal na druhou aplikaci, "je autodestrukce."

Dean k němu zvedl nevěřícný pohled. Vážně? Autodestrukce?

"Když ji aktivuješ, přemaže veškerý obsah v mobilu nerelevantními daty a pak přetíží baterii. Raděj v tu chvíli neměj mobil v ruce. Pořádně to kope. Já ho pak obvykle ještě rozšlapu," napůl poradil a trochu se při tom zamračil. "Nedůvěřuji počítačům. A jistota je jistota."

"Dobře, Alfo, budu si to pamatovat," řekl jednoduše, protože co taky jinýho říct? A opatrně vrátil iPhone zpátky do krabičky. Poslední co chtěl bylo upustit ho na podlahu a rozflákat přímo před Alfovýma očima.

"Nelíbí se ti?" zeptal se Castiel s trochou znepokojení v hlase a jeho koláčová vůně se naplnila náznakem nejistoty. A když k němu Dean obrátil pohled, měl zamračený výraz. "Je to prý něco, co bys chtěl."