Ledové slunce (Destiel)

19. kapitola

Oplatil Lise objetí a s tichým zavrněním vdechl její vůni. Přitiskla se k němu o něco víc a kromě toho, že její vůně mdle zesládla, také cítil, že se o něco víc usmívá. Jak je její úsměv jemný a krásný viděl hned vzápětí, když se odtáhla.

"Uvidíme se zítra, Deane. Teď musím běžet, máma na mě čeká," řekl měkce, načež se postavila na špičky a vtiskla mu rychlou pusu na tvář, než se ještě jednou zasmála, červeň na tváři, a pak se rozběhla pryč.

"Jo. Zítra. Těším," zavolal za ní a zůstal stát, dokud nezmizela v bráně ohrazující školní pozemky.

Chvíli mu ještě vydržel úsměv na tváři, ale pak pomalu sklouzl a kolem žaludku a v páteři pocítil zvláštní nepohodlí. Včerejší odpoledne si vážně užil a pak si s Lisou ještě skoro do jedné ráno povídali přes chat, ale... něco nebylo v pořádku. Jindy by byl úplně nadšení z toho, že se konečně někam pohnuli, ale cosi... cosi scházelo jeho Omeze a vzpíralo se jeho instinktům. Asi to bylo prostě tím, že bez ohledu na to, jak dobře to s Lisou šlo, jak krásné voněla a vypadala, nemohlo z toho nic být. Ne, když už byl pevně, byť ne úplně dobrovolně, svázaný s Castielem.

A když už byl u Alfy... jeho včerejší téměř mlčení ho znervozňovalo a nutilo jeho Omegu se cítit divně, opuštěně a trochu kňourat. Nebylo to jako tehdy, kdy se Alfa náhle a zcela odmlčel a Deana kvůli tomu popadl úzkostný strach. Castiel nepřestal komunikovat úplně. Zůstal potichu jen pár hodin, ale nakonec se ozval ještě předtím, než opustili hernu.

S myšlenkou na svého Alfu vylovil mobil z kapsy a otevřel si jejich konverzaci. První zpráva po delším mlčení byla ze včerejší půl šesté večer

Castiel: Užíváš si odpoledne s přáteli, Omego?

Dean: jasně 🙃

Dean: vyhrál jsem🍟

Dean: dívej

Následovala fotka napůl snědeného talíře hranolek, kterou Castielovi poslala Po fotce bylo celých třicet minut ticho, než přišla jednoslovná odpověď:

Castiel: Gratuluji.

Bylo poslání fotky jídla tak hloupé, že to Alfu znechutilo? Ne, nemohlo být. Už to několikrát udělal. Poprvé snídani, pak jídlo ve školní jídelně a nakonec asi před třemi dny poslal fotku jídla z bistra, kde pracoval. Přesto se mu zdála Alfova strohá odpověď nějaká podrážděná. A s postupujícím večerem se to nijak nezlepšilo.

Krátce na to co dorazili se Samem do motelu a zrovna si objednávali pizzu, přišla od Alfy další zpráva ve které se ptal, kde Dean je. Jakoby to snad nevěděl. Vždyť se nedala přehlédnout stará Toyota, která už čekala kousek od vjezdu na motelové parkoviště, když k němu docházeli od autobusové zastávky. A když pak při jídle projevil zájem říct Castielovi, jak si odpoledne užil, zpražil ho Alfa stručným sdělením, že je v Blue Sky a pracuje. A nakonec dnes ráno se jen zeptal, jestli Dean vyráží do školy. To bylo všechno.

Možná měl Alfa nějaké problémy ve své zločinecké živnosti. Dean si nějak tak matně uvědomoval, že v novinách psali o policejních raziích do drogových doupat a vyšetřování původu Crimsonu, který se na území města objevil.

Mohlo jít o Castielovy obchody? O jeho drogy zabavené při policejním vyšetřování? Jo, to asi bylo možné. Pokud si správně pamatoval, mluvilo se o celých kilech drog. Bylo to pro Alfu hodně nebo ne? A kdyby se ho na to zeptal, odpověděl by? Slíbil, že o obecných věcech kolem jeho zločineckých aktivit bude upřímný, ale tohle vypadalo dost konkrétně.

Vyrušil ho známí závan santalového dřeva a olivového oleje.

Zvedl pohled od mobilu k Samovi.

"Ani jsem si tě nevšiml... připraven vyrazit?" zeptal se a přehlédl přes Sammyho rameno k jeho kamarádům, kteří už mířili k bráně.