Ledové slunce (Destiel)

26. kapitola

Castiela našel sedět u stolu, židli trochu natočenou na bok, aby si mohl pohodlně natáhnout nohy, v jedné ruce držel mobil a druhou si pohrával s krabičkou cigaret, ležící na stole hned vedle zapalovače, popelníku a druhého mobilu. Když se k němu Dean zezadu přiblížil, zvedl sice pohled od obrazovky, ale mobil neschoval a ani nevypadal znepokojeně. Proč byl tak v klidu došlo Deanovi hned, jak se opřel o opěradlo a nahlédl mu přes rameno. Obrazovka mobilu byla plná ruštiny. Mohl odhadnout jedině to, že si Alfa čte nějakou chatovou konverzaci.

"Chceš si objednat nějakou dovážku?" zeptal se Cas, odložil mobil na stůl, ovinul ruku kolem Deanových boků a přitáhl si ho k sobě.

Automaticky mu dal ruku kolem ramen a až pak se na krátký okamžik zarazil nad tím, jak domácké to celé bylo. Byli v kuchyni, která mohla být stejně tak dobře jich obou, Alfa ho objímal a ptal se na donášku pizzy nebo číny, jakoby to dělali stokrát předtím. V odezvě na to se jeho hloupé Omega instinkty vzedmuly a on pocítil taková ta nutkání, jako shromáždit všechno jídlo a nakrmit svého Alfu. Vždycky tuhle část své Omegy sice považoval za trochu hloupou a občas obtížnou, ale víceméně užitečnou. Mít přehled o tom, čím nakrmit Sammyho a většinou i tátu, byla zkrátka úloha, která mu v jejich malé smečce náležela a být Omegou mu v tomhle výjimečném případě spíš pomáhalo.

"Ne. Udělám ti svou specialitu. Říkám jí Deanova půlnoční svačinka."

Castiel překvapeně zvedl obě obočí.

"Budeš vařit?"

Vařením by to sice úplně nenazval, ale technicky vzato měl v plánu svého Alfu nakrmit něčím, co tak nějak vytvoří, takže to k vaření mělo blízko a rozhodně to dostatečně uspokojovalo jeho vnitřní Omegu.

"Jo, jasně," odvětil naprosto suverénně a vyprostil se z beztak povolujícího stisku Casovy paže.

Sebejistě se vydal do kuchyně, ale zároveň se pohyboval s úmyslnou opatrností, tak aby Case ničím zbytečně nedráždil. Ne ze strachu, ale z respektu. Přeci jen, tohle bylo Castielovo doupě a jeho věci a jak věděl každý, Alfové byli na svá doupata obzvlášť citliví. Ale když po chvíli Casovým směrem vrhl letmý pohled, vyčetl z jeho tváře jenom zvědavost a ten jeho neuvěřitelně intenzivní zájem. Žádnou podrážděnost nebo nespokojenost nad tím, že se pohybuje po jeho území se stejnou jistotou, jakoby bylo jeho vlastní.

Dodalo mu to pocit sebejistoty, takže se víc uvolnil a otevřel ledničku.

Okamžitě se ušklíbl.

Pohled na regály plné kartonů piv a dveře plné pivních lahví ho vlastně vůbec nepřekvapil. Kupodivu se mezi vším tím chlastem nacházelo taky několik lahví s různými druhy nakládané zeleniny (okurky, malé cibulky, kapary, papriky a něco, co vypadalo jako dýně), tlusté plátky sulcu v průhledné krabičce, věci jako kečup a pár další dochucovadel, a ve dveřích lednice bylo nacpané mléko. Fajn, to by se mohlo hodit. Vytáhl ho, rozšrouboval a zkušeně přičichl. Překvapivě vonělo čerstvě. Vzhledem k obsahu ledničky to ani nečekal.

Nechal si mlíko v ruce a otevřel mrazák, protože Cas mluvil o zmrzlině a to byla pro jeho specialitu nezbytná ingredience. V mrazáku bylo nějaké mražené jídlo a dvě balení zmrzliny. Jedno balení byla smetana s medem a druhé čokoláda. Jo, Castiel měl ve zmrzlinách stejně divoký vkus, jako v oblékání.

"Trochu jsem tu čekal vodku," podotkl vesele, když sahal po smetanové zmrzlině.

"Jen prase nechává vodku v mrazáku," zaznělo mu za zády klidně a pak následovalo cvaknutí zapalovače.

Vrhl přes rameno nesouhlasný pohled. Tohle byla třetí cigareta za... jak dlouho? Možná ani ne tři čtvrtě hodiny. Jasně, Deana samotného to neobtěžovalo, alespoň ne v tuhle chvíli, protože klimatizace tu byla skvělá a pach z cigaret byl jenom jemný podtón pod vší Alfovou vůní vsáknutou do věcí kolem. Trochu mu to vadilo v posteli, ale to se Cas alespoň snažil foukat ten nejhorší smrad stranou. Takže o to tu nešlo. Jen si myslel, že tolik cigár je už prostě moc.