Ledové slunce (Destiel)

15. kapitola

"... a v tu chvíle se otočí a začne hrozně ječet. Aaaaa!" přidal Dean svůj křik do obecně hodně hlasitého ruchu lokálu a divoce zamával rukou. "Myslíš si, že... no, že tam bude ten rozpuštěný zombík, ale je to jen myš. Chápeš? Ječí kvůli myši! Obyčejné, mrňavé myši... z plastu!" dodal a začal se hihňat.

"Chápu. Je to vtipné, protože je ta myš umělá."

"Jasně, že je umělá. Je to béčkový horor a herečka se bála myší. Polenta... pointa je... ehm," zaváhal a podíval se na Castiela zmateně rozostřeným zrakem. "Kde jsem to... jo, jasně. Pointa je hlavně to, že vůbec neví, že ten slizouš na ni čeká za sprchovým závěsem a roztéká se do vany. Chápeš?"

"Chápu," přikývl podruhé a trochu toužebně se podíval k baru, vedle kterého byly dveře na záchody. "Musím si odskočit..."

"Je to úplně jako v Krvavých drápech tři. Tam zase na začátku je taková prsatá blond Omega..."

"Deane," přerušil ho a jistou lítostí vyprostil svou ruku zpod jeho. V návalu nadšení z rozhovoru o oblíbených hororech mu Dean už před nějakou dobou sevřel ruku a od té chvíle se drželi. Castiel přejížděl palcem po měkké a hladké kůži Deanových prstů a s upřímným odhodláním se snažil poslouchat, co mu Omega vypráví, i když to bylo z mnoha důvodů těžké. Zaprvé, Dean neuměl udržet pozornost ani za normálních okolností. Například jejich chat... občas Omegovy zprávy vypadaly spíš jako myšlenková koláž, než pokus o rozhovor a Castiel míval problém s ním držet krok. A čtyři sklenice piva a dvě bourbonu sice rozzářily jeho zelené oči a do tváří mu nahnaly červeň, která zvýraznila drobné pihy rozeseté po jeho obličeji, ale zrovna moc nedopomohly k tomu, aby se Dean dokázal lépe soustředit. Slova se z něj hrnula v nezastavitelném proudu plném odboček a smyček.

A zadruhé, nejen že si opravdu nutně potřeboval zapálit, hlavně se mu chtělo hrozně chcát a to už dobrých dvacet minut.

"Co?" Konečně se na něj Dean opravdu soustředěně podíval.

"Musím jít močit. A pak si dáme pauzu," dodal, když vstával, a zároveň s tím naznačil kouření cigarety.

"Jasně," přitakal, načež se zarazil a tvář se mu naplnila nejistotou, která prosákla i do jeho pachu. "Ehm... asi bys měl vědět, že zamykání tu moc nefunguje. Musíš trochu... víš, podržet dveře a pak jen..." Něco zmateného se snažil vyjádřit rukama.

"Deane... už jsem byl v mnohem horších podnicích, než je tenhle. Nic mě na záchodech nemůže překvapit, ani obsazená kuřdíra," ujistil ho se shovívavým úsměvem, než se sklonil a zabořil nos do zlatavé koruny vlasů.

Omega zavrněl. Byl to známý a přesto jiný zvuk než na který byl zvyklý od těch několika málo Alfů se kterými strávil víc, než jednu noc a kteří mu vrněním dokazovali svou poněkud nadbytečnou přízeň. Ve skutečnosti, obvykle když to některý z jeho známostí udělal nebo se jinak pokusil o cokoliv víc, než sex, vysloužil si okamžitou a jednosměrnou cestu pryč z Castielova života Ale tentokrát... s Deanem... Jeho vlastní vrnění se přidalo k Omegově a jeho vnitřní Alfa zatoužil po jediném; označit svého Omegu, který se svým vrněním a tím, jak sklonil hlavu, doslova dožadoval toho, být napachován a vlastněn.

Natáhl krk, naklonil hlavu a otřel se čelistí o Deanovu skloněnou hlavu. Jeho pach se okamžitě smísil s Omegovým v dokonalém kombinaci. Ještě naposledy zabořil nos do rozcuchaných vlasů, aby svou značku zkontroloval, a když on i jeho Alfa s uspokojením shledali, že je tam, kde má být a perfektně se hodí, tak se s povzdechem narovnal.

"Za chvíli jsem zpátky."

Rychle zamířil přes skoro plný bar a po cestě zkontroloval pohledem tři další Alfy, kteří v lokále byli. Jeden seděl daleko u baru a sledoval televizi, zatímco usrkával z lahve piva. Ten nepředstavoval velkou hrozbu. Zbylí dva byli mnohem blíže jeho Omegovi, ale jeden tam byl se svou Omegou a věnoval jí veškerou svou pozornost, kromě pár pohledů, které si s Castielem vyměnili. Zato ten poslední... byl blízko, u stejných stolů u zdi, byl sám a díval se jejich směrem téměř pokaždé, když ho zkontroloval. Díval se i teď. Sledoval, jak označil svého Omegu a měl tu drzost se usmát když kolem něj Castiel procházel a dokonce pozvednout sklenici piva v něčem jako přípitek.