Ledové slunce (Destiel)

76. kapitola

Zahákl si hořící cigaretu za tesák a jeho prsty se rozběhly po balíku bankovek, které mu podal Ulyanin manžel. Spočítat si svůj podíl z Panenky byla dnešní poslední zastávka. Pak měl v plánu jít domů, zdřímnout si a zkusit strávit nějaký čas s Deanem.

Uvědomoval si, že to včera možná trochu přehnal. Rozčílilo ho, že se Omega zase zbytečně vystavil nebezpečí a dostal se do dalších problémů, ale když se uklidnil, musel uznat, že svůj podíl na tom měl i Balthazar. Řekl mu, aby se stavil za Deanem a nabídl mu nákupy nebo nějakou jinou zábavu. Neříkal nic o tom, že má vtrhnout přímo do bytu. Dal Betovi přístup a heslo jako jednomu z mála, protože věřil, že není hloupý a nevyužije svých výsad, když mu to vysloveně nenařídí nebo když to nebude nezbytné. Evidentně ale přesně tak hloupý byl. Vtloukl do něj trochu rozumu a společně s důstojností a nějakou tou krví mu vzal taky přístup do svého doupěte, což bylo něco, co chtěl dnes Omegovi zdůraznit. Dean si zasloužil vědět, že teď už je jejich doupě opravdu jen jejich. A pak ho hodlal ujistit, že to, čeho byl včera svědkem, už nikdy neuvidí. Z mnoha důvodů nebylo dobré, aby Omegu přivedl tak blízko obchodům, počínaje tím, že čím méně toho věděl a viděl, tím méně toho mohl říct. Ale taky proto, že viděl, jak hluboce se to Deana dotklo a ve skutečnosti nechtěl, aby z něj měl Omega strach a tak bylo lepší tuhle část svého života dál držet oddělenou.

"Zisky jsou v poslední době opravdu skvělé. Myslím, že nakonec ta publicita pomohla," ozval se Dmitry Sergeyevich zdvořile.

"Ano, nakonec ano," souhlasil, sám překvapený tím, jak se zvedla návštěvnost od doby, kdy do Panenky přišla nějaká kulinářská blogerka a požádala, jestli může natočit o podniku díl svého podcastu - za Castielových mladých let se tomu říkalo reportáž. Myšlenka, že by někdo natáčel o místě, kde se Bratrstvo schází, mu nepřišla jako nejlepší nápad, ale pak to zvážil a dospěl k názoru, že kdyby to přivedlo o něco víc Američanů, mohla by Panenka vypadat méně jako 'semeniště ruské mafie', jak ji v jedné zprávě nazval jeden z policajtů z jednotky boje s organizovaným zločinem.

"Šéfe..." oslovil ho Yuri.

Zvedl k němu pohled od bankovek a když Beta kývl ke dveřím, rovnou putoval pohledem skrze výlohu na dvě černá SUV, která právě zastavila na druhé straně ulice. Chvíli se nic nedělo a pak z auta vystoupilo postupně pět mužů. Jeden pohled na ně stačil, aby věděl, o koho jde. Byl to Sadik se svými chlapy, který sem přišel, aby jim přeprodal jejich vlastní zbraně, které Sadikův albánský gang ukradl přímo v přístavu. Očekával, že se něco takového stane. Byla to odplata za zničenou dodávku Omeg a zároveň si tím chtěli Albánci pokrýt své ztráty. Tohle byl přesně Sadikův styl.

"Jděte do kuchyně, Dmitry Sergeyevichi," nařídil Betovi, zatímco si strčil bankovky do kapsy a pak oklepal cigaretu do popelníku, stojícího na stole.

Koutkem oka zachytil, jak Ulyanin manžel rychle odspěchal dozadu do kuchyně za svou ženou.

Sadik dorazil ke dveřím, takže pokynul Borisovi, aby mu otevřel a mírným přikývnutím souhlasil s tím, aby se Golem zvedl od svého stolu a stoupl si ke dveřím, připravený je strážit, kdyby dovnitř chtěl vejít někdo další, než jen Sadik a maximálně dva jeho muži.

Boris podržel Sadikovi dveře, ten vešel a přinesl s sebou svůj Alfa pach. Štiplavá vůně zralých černých jeřabin s podtónem hub, který v kombinaci s ovocnou vůní vyzníval skoro plesnivě. Po jeho boku šel Florian Lamaj, zvaný 'Frankie'. Sadikova pravá ruka, která, jak Castiel z dobrého zdroje věděl, občas dělala věci, o kterých Sadik neměl potuchy. A jako další druhého Alfu doprovázal jeden z jeho mužů, který ale na rozdíl od Sadika a Frankieho zůstal stát blízko dveří, aby dohlížel na Borise a Golema.