Ledové slunce (Destiel)

61. kapitola

Golem za nimi zaklapl dveře limuzíny, které je oddělily nejen o sychravého podzimního počasí, ale hlavně od zvědavých očí. Dean naprosto na nic nečekal. Nechal se vést zoufalou touhou své Omegy být blízko svého Alfy. Pustil popruh batohu, takže mu sklouzl z ramene na zem, chytl Castiela za klopy saka a se zavrčením si ho přitáhl k sobě.

Alfa mu odpověděl stejným vrčením, v očích mu probleskla rudá, a než zabořil prsty do Deanových vlasů a přisál se k jeho dychtivě pootevřeným ústům, tak se v jeho ústech zaleskl zlatý tesák.

Dean ho pevně objal kolem zad a zatímco se zabořil do pohodlného polstrování limuzíny, si svého Alfu přitáhl na sebe. Nechal se jím obklopil. Přikrýt teplým, silným tělem a intenzivní vůní plnou pečených višní a pižma. A užíval si i pachuť cigaret a chuť piva alespoň tak dlouho, dokud mu vydržel dech. Pak polibek přerušil, ale jen proto, aby přejel rty po silné čelisti poseté strništěm a zabořil nos do Castielovy pachové žlázy, které tak omamně voněla.

Náhle se ozvalo decentní odkašlání.

Dean se prudce odtáhl od Alfy a instinktivně vycenil zuby směrem ke zdroji toho zatraceně rušivého zvuku. V opačném rohu limuzíny seděl cizí chlap, kterého si předtím vůbec nevšiml, a teď, když mu ukázal tesáky a zavrčel na něj, okamžitě zvedl ruce dlaněmi vzhůru a nechal hlavu klesnout, aby trochu ukázal krk. Deana to sice uklidnilo, ale přesto... kdo to sakra byl? Nevypadal jako žádný z Castielových mužů. Nebyl to prostě ten typ. Byl malý, pravděpodobně menší než Dean, docela štíhlý, kudrnatý, v drahém obleku a s rukama, které na první pohled nikdy nezkusily tvrdou práci a celkově budil dojem, že je... Omega. Jak mu ta myšlenka proběhla hlavou, tak se jeho Omega okamžitě naježila. Jiný Omega neměl vedle jeho Alfy co dělat! To byla jediná myšlenka, kterou jeho Omega měla. Když ale nasál vzduch, necítil ani náznak omega pachu, jenom chemickou vůni tropického ovoce, která se svou intenzitou rovnala pachu, který táhl z Pyotra.

U levého ucha se mu ozval Castielův povzdech a ve stejnou chvíli se Alfa opřel do sedadla, ale nechal svou ruku ovinutou kolem Deanových ramen.

"Deane... to je pan Shurley, můj právník. Shurley...to je Dean Jankovič Winchester, můj Omega Druh."

"Je mi velkou ctí vás konečně poznat, Omego Winchestere," pozdravil ho přesně tím tónem, který si u drahého právníka představoval, a natáhl se přes limuzínu, aby si mohli potřást rukou.

"Jo, taky vás rád poznávám..." řekl neutrálně a koutkem oka zkontroloval Alfu ve snaze zjistit, jak moc 'dobrá Omega' má být, ale nedostal žádné velké vodítko. Rozhodl se tedy mluvit s právníkem zdvořile, ale jako rovný s rovným. "Hádám, že vám asi vděčím za to, že jsem se dostal zpátky k mému Alfovi? Takže díky."

"Udělal jsem jen to, za co mi můj klient platí," odpověděl právník zdvořile a zase se opřel do sedadla, načež se obrátil ke Castielovi. "Musím vám připomenout, že na registraci svého Omegy máte dva dny. Můžu požádat o prodloužení, pokud chcete, ale jde to maximálně o pět dní."

"Ne, dva dny stačí."

"Dobře," přikývl. "Poptal jsem se vám po těch obchodech, jak jste po mě chtěl. Seznam jsem vám poslal na email."

Alfa sáhl do kapsy a vytáhl si jeden ze svých mobilů. Nahlédl mu přes ruku a rychle zjistit, že je to ten, který byl v angličtině. Castiel si na něm otevřel obyčejný gmail s pár nepřečtenými zprávami včetně jedné, kterou otevřel a která obsahovala jednoduchý seznam přímo v těle emailu v podobě odkazů. Žádný z nich nevyzkoušel, naopak mobil strčil zpátky do kapsy a obrátil se na Shurleyho.

"Nic víc od vás pro dnešek nechci. Můžete se vrátit do kanceláře. Uvidíme se zítra," řekl právníkovi, načež natáhl ruku k interkomu a stiskl tlačítko pro hovor s řidičem: "Stoy zdes', Golem. Shurli khochet vyyti."