Ledové slunce (Destiel)

66. kapitola

Pomalu obtahoval konečkem prstu vytetovanou kapku krve. Inkoust byl jasně ohraničený, červená byla opravdu krvavě rudá a černá byla intenzivní jako bezhvězdná noc. Muselo to být nové tetování.

"Jak je tohle staré?"

"Hmm?" zahučel Castiel a trochu zvedl ruku na jejímž nadloktí Dean ležel a podíval se na tetování. "Necelé tři roky."

"Myslel jsem si to," prohlásil, spokojený, že odhadl, že je to nové tetování. "Proč sis ho nechal udělat?"

"Proč? Víš, přece, co znamená. Už jsem ti to říkal..." V hlase mu zaznělo mírné, ale zcela jistě netrpělivé podráždění.

Dean protočil oči, i když to nemohl Alfa vidět, protože k němu ležel a právě proto, že to nemohl vidět, se převalil na břicho a zvedl se na loktech, aby se na Castiela výmluvně podíval.

"Ví co znamená, ale ptám se, proč sis ho nechal udělat před třemi roky. Chci říct... nebylo to k milníku, protože šedesát dva není milník. Šedesát nebo šedesát pět, to jsou milníky ke kterým si necháš udělat tetování. Tak proč zrovna před třemi roky?"

Castiel potáhl z cigarety a zatímco pomalu vyfukoval kouř směrem ke stropu, pohled stále upřený do Deanových očí, si poklepal na jednu z hvězd na své hrudi.

"Povýšení sem do New Yorku. Už jsem nemohl dělat svou starou práci."

Dean se přisunul blíž a zvědavě se podíval na hvězdy. Jo, i ty byly jasně černé a inkoust byl stejně jasně ohraničený a do značné míry kontrastující s většinou linek kříže - některé byly trochu rozpité, ale jiné byly naopak stejně ostře černé a dokonalé, jako hvězdy - a taky s nárameníky, které sice nebyly tak poznamenané časem, jako kříž, ale bylo na nich vidět, že už mají něco za sebou. Sklouzl po složitém ornamentu očima a pokračoval dál, kolem hustých, tmavých chlupů čnějících z Castielova podpaží po vnitřní straně horní poloviny jeho paže až narazil na...

"To jsou včely!" vykřikla překvapeně a se smíchem zároveň.

Jeho drsný, Alfa mafiánský boss měl kousek od podpaží vytetované dvě roztomilé včely sedící na medové plástvi. Nebylo to žádné malinké, rozmazané tetování, co si nechá člověk udělat jako vtip, když je ožralý tak, že ani nevidí. Bylo to detailně propracované tetování s tykadly a klouby na nožkách a vším.

"Mám rád včely," konstatoval Alfa, jakoby to objasňovalo všechno.

"Jasně, že máš!" zasmál se Dean. Samozřejmě, že Cas musel mít rád něco divného. To by nebyl on, kdyby neměl.

"Jsou to fascinující tvorové. Jsou organizované, efektivní, důležité..."

"... a jsou to všechno holky, Casi. Doslova žádné péro v dohledu," nepomohl si pomoct a dodal s pobaveným úsměvem a zahýbal při tom významně obočím.

Alfa vyfoukl kouř zároveň s tím, co protočil oči, ale jeho koutky také zacukaly v úsměvu a vypadal uvolněně a spokojeně. Pobavený úsměv na Deanově tváři se změnil ve spokojený, protože jeho Omega zálibně zavrněla nad tím, že Case pobavil, a pak klesl tváří přímo na tetování včel. V nose ho zaštípala sladké vůně pečených višní, pravda trochu s náznakem potu, ale co? Potom, co se dva dny nekoupal a sex gymnastice, asi taky nevoněl jenom jako rozkvetlá jablečná alej.

Castielova ruka se zvedla a ovinula se mu kolem zad, takže na rameni přes látku trička, které měl stále na sobě, ucítil kroužící palec, a zároveň s tím Alfa naposledy potáhl a uhasil cigaretu v popelníku, které měl u své pravice. Nahnul se na stranu a připoutal tak Deanovo pozornost k nepříliš nápadnému tetování na levém boku. Bylo to ruské písmo, což nebylo až tak zvláštní, protože Castiel měl na břiše celý sloupec ruských písmen. Tohle ale byla tři slova, za dvěma z nich byli čtyři číslice a za jedním bylo osm číslic, po čtyřech oddělených pomlčkou. Každé to slovo vypadalo jako napsané jiným písmem a dohromady s těmi číslicemi... vypadalo to jako data narození - a úmrtí - jaká se dávala do učebnici třeba pod obrázky slavných osobností.