Ledové slunce (Destiel)

72. kapitola

Přivolaní policisté byly dvě Beta ženy. Jedna byla o dost starší, než ta druhá. Afroameričanka, které už začínaly vlasy na skráních bělet a s hodně vrásčitou tváří. Možná nebyla až tak stará, ale staře rozhodně vypadala. Druhá byla Hispánka na které byly nejzajímavější její dlouhé vlasy spletené do copu, který měla zamotaný do drdolu trčícího pod čepicí.

Ta starší byla rozhodně ve službě dýl, protože to byla ona, kdo se nejdřív zeptal na jména a co se stalo. Kupodivu prozatím nepožadovala identifikaci pomocí otisků ani žádné doklady. To v Deanovi vzbuzovalo naději, že to bude chtít řešit domluvou a prostě ho jen vyvede z obchodu a nic víc.

Prodavač vysvětlil, že mu byl Dean podezřelý hned, jak vešel do obchodu a že ho ani nepřekvapilo, když mu jedna z pravidelných zákaznic řekla, že ho viděla, jak si něco strká do kapsy. Nezmínil se, která zákaznice to byla, ale Deanovi to bylo jasné. Byla to ta Alfa mrcha, kdo taky jiný.

Potom předal policistce Alfovu kreditku a vyslovil podezření, že nepatří Deanovi, což... jo, nepatřila a jo, technicky se to nesmělo. Určitě to bylo porušení smluvních podmínek, možná i nějakého paragrafu, nakládat s kreditkou jiného člověka, ale sakra kdo to nikdy neudělal? Přesto se k němu policistka obrátila, jakoby spáchal něco strašného.

"Je zřejmé, že to není vaše karta."

"Ne, není. Nikdy jsem netvrdil, že je, ale neukradl jsem ji, jak si tenhle šašek," kývl hlavou k prodavači, který se okamžitě uraženě nafoukl, jak nějaká stará žába, "myslí... madam," řekl skutečně zdvořile. Ne, neměl policajty rád, ale tyhle dvě nevypadaly, že by si zasloužily, aby na ně byl hrubý. "Patří mému Alfovi," zdůraznil svá slova tím, že se dotkl obojku. Byl to trochu risk, ale čip měl vzadu, krytý límcem bundy a dokud mu nevezmou otisky, podle kterých jistě poznají, že je Omega v péči nějakého Alfy, tak obojek znamenal jen to, že se o něj nějaký Alfa stará. A navíc ten obojek byl ta nejluxusnější a nejdražší věc, kterou na sobě měl, hned po košili, kterou si půjčil od Case. Třeba tím dokáže, že má na kreditku právo, protože jeho Alfa je bohatý a poslal ho sem nakoupit.

"On mi ji půjčil, abych si šel nakoupit. Vím, že půjčovat kreditku není úplně košer, ale kdo to nedělá? Jestli chcete, dám vám číslo a můžete mu zavolat. On vám potvrdí, kdo jsem a že jsem mu kreditku nevzal."

"Začneme ověřením totožnosti. Policistko Rodríguezová, ujměte se toho," vyzvala svou kolegyni a Dean už věděl, že je v prdeli. Teď mu vezmou otisky a hned budou vědět kdo doopravdy je a jaká je jeho situace.

"Budu potřebovat nějaké dokumenty a pak vaše otisky," vyzvala ho mladší z policistek a odepnula od pasu přenosný skener prstů.

Dean se nadechl k vymýšlení nějaké výmluvy. Mohl by přinejmenším zdržovat, svoje otisky odmítnout dát a tak podobně. Tím by se sice dostal do vazby, ale poskytlo by mu to nějaký čas a do té doby by to možná Alfa vyřešil. Ve chvíli, kdy už měl sesumírovanou verzy o tom, že si řidičák zapomněl doma a že braní otisků porušuje jeho ústavní právo na soukromí, se ozvalo zaklepání na dveře.

Beta prodavač otevřel a do místnosti vešla mladá Omega, kterou Dean předtím zahlédl přerovnávat nějaké pásky na pultíku vedle pokladny. Byla drobná, štíhlá, ale se širokými boky a velkýma prsama, tak jak by Omega měla být, a tím správným plachým úsměvem, který Dean nikdy přirozeně mít nebude.

"Omlouvám se, že ruším, pane, ale mám na telefonu," pozvedla telefon, který držela v ruce, "Alfu Novaka, který chce mluvit s vedoucím obchodu."

"Vezmu si ho, můžete jít," přijal Beta prodavač telefon, načež kývl na policistky. "Omluvte mě na chvíli," řekl a přesto, že by se zdálo vhodnější jít pryč, si telefon se samolibým, leč diskrétním úsměvem, položil k uchu.