Ledové slunce (Destiel)

40 kapitola

Převalil se na břicho a zasténal do polštáře. Bezděčně pohnul boky proti druhému polštáři, který se mu dostal mezi nohy ani nevěděl jak. Do prdele s tím! Pták mu stál a zadek tekl a svíral se potřebou. Tohle nemohl zaspat, i když se ze všech sil snažil, protože měli zítra tu zatracenou písemku z matematiky. Musel to vzdát.

Neobtěžoval se obracet nebo si sundávat kalhoty, prostě je jen stáhl ke kolenům a zvedl boky dost vysoko, aby si jednou rukou mohl sevřít péro a druhou zabloudil ke svému zadku. Několikrát přejel prstem po své díře, rozmazávaje své šťávy po celou rozštěpu zadku, než pomalu vnořil ukazováček přímo dovnitř.

Polštář zadusil jeho další zasténání.

Tohle bylo ono. Tohle tak zatraceně moc potřeboval. Toužil po něčem v zadku, jako nikdy dřív. Zhoupl boky proti prstu a pak zpět do své ruky. A tak znovu a znovu. Houpal se a představoval si Case, jak klečí za ním, drží ho za boky a jeho velké Alfa péro mu klouže mezi stehy a horká hlava penisu se zadrhává za okraj jeho vlhké díry. Představoval si, že by to byl dobrý pocit, kdyby Casovo péro prorazilo těsný prstenec svalů a dostalo se dovnitř do těch míst, kam si nedosáhl prstem. Na jeho citlivé vnitřní stěny. Přemýšlel o tom, jak by ho ta široká, pevná délka roztáhla a jak horký by byl Alfův penis v jeho těle. Jak by klouzal dovnitř a ven...

"Do prdele... Alfo... Casi...!" zasténal do polštáře ve stejnou chvíli, kdy se jeho zadek sevřel a přes ruku se mu převalil teplý proud semene.

Orgasmus byl rychlý, mnohem rychlejší, než ten z Castielových rukou, a proto byl stejně rychle pryč. Dean se cítil uspokojený, více méně. Dost na to, aby si vytáhl prst ze zadku a natáhl se po hromadě kapesníků na nočním stolku, aby uklidil nepořádek. Rozhodně ale ne tak uspokojený, jako když měl Casovy rty kolem ptáka a byly to jeho prsty, které měl v zadku. A jeho Omega nespokojeně mručela, protože bylo přece nespravedlivé, že si musel vyhonit péro tak daleko od svého Alfy. A také se to zdálo jakoby... špatné. Jakoby svému Alfovi odepřel právo ho napumpovat štěňaty nebo nějaká podobná sračka, která se vynořila z nejhlubších bažin jeho Omega mozku. Prostě hloupost. Nepotřeboval Case k tomu, aby si udělal dobře a v žádném případě nepotřeboval jeho povolení, to jen... chtěl by ho tu mít.

Hodil kapesník na zem, natáhl si kalhoty, padl na záda a podíval se na strop, kde městské osvětlení, procházející přes záclony, malovalo divné obrazce.

Paráda... pomyslel si ironicky. Teď se cítil ještě probuzenější, než předtím.

Pootevřenými dveřmi ložnice k jeho ucho dolehlo šramocení v zámku vchodových dveří.

Ruka sahající pro zbrani bezpečně schované mezi polštáři, kterými bylo vystlané čelo postele, byla rychlejší, než myšlenka, že by ji měl vůbec vytáhnout. Sevřel pažbu a vyklouzl z postele. Tiše se připlížil ke dveřím, vždy pootevřeným tak, aby byla škvíra dost velká, aby se mohl podívat ven, ale ne tak velká, aby ho někdo venku mohl vidět. A vyhlédl ven.

Vchodové dveře se otevřely.

Světlo z chodby vrhlo na podlahu siluety tří lidí a byt naplnil hlasitý smích dvou žen a jednoho muže, který ale rozhodně nebyl Castiel. Z dálky tomu chlapovi neviděl dobře do obličeje, protože měl světlo v zádech, ale byl o dobrou stopu menší, než Deanův Alfa. Byl menší než Dean. Sakra, možná i menší než Sam.

Sam...

Rychle sklouzl pohledem k jeho dveřím. V šeru si nebyl jistý, jestli jsou pootevřené, jako ty jeho, ale bylo to dost pravděpodobné. Jeho malý bratr měl stejně lehké spaní, jako Dean a byl stejně tak dobře připravený. Měl vlastní zbraň pod polštářem, nůž hned vedle a k tomu výcvik, který ho učil zachovat klid, ozbrojit se a obhlédnout situaci. A Dean si byl jistý, že přesně to teď malý Alfa dělá, ačkoliv to neutišilo jeho vnitřní Omegu, která se zuřivě ježila a vrčela, připravená chránit své štěně.