Ledové slunce (Destiel)

23. kapitola - A

Vyhlédl z okna kuchyňky ven na parkoviště ozářené zapadajícím sluncem a pouličními lampami a samozřejmě nic neviděl. Auto s Alfovými muži nebylo vidět z žádného okna jejich pokoje, ale kdyby vyšel ven, jistě by ho zahlédl stát na okraji parkoviště. Naštěstí Sammy moc často ven nechodil. Jak by se ho jindy snažil dostat z domu - chápete, čerstvý vzduch, kamarádi, trochu pohybu a všechny tyhle zdravé sračky - teď byl šťastný, že jeho malý bratr nemá rád pobyt na čerstvém vzduchu a nenašel si žádné kamarády.

Zatáhl závěsy a obrátil se na Sammyho, který seděl u stolu, jednou rukou psal a druhou něco dělal na počítači. Střídavě se díval na svou práci a na obrazovku a soustředěně se mračil. Byl prostě v plném studijním módu, ze kterého ho nemohlo nic vytrhnout. Dean ho chvíli sledoval, než se odvrátil, přešel k ledničce a vytáhl si chlazené pivko, se kterým se posadil ke stolu vedle Sama.

Otevřel zátku a trochu se napil.

Ve skutečnosti ani neměl na pivo chuť. Hořklo mu v puse a tak nějak sevřelo krk a žaludek, jakoby měl i ten jeden doušek každou chvíli vyhodit do záchodu. Stejně tak neměl chuť a náladu pít něco jiného, jíst nebo dělat cokoliv, co by v tomhle zatraceném malém pokojit dělat mohl. Nedokázal se na nic soustředit, ani na milované béčkové horory, svou hudbu... do prdele, neměl náladu ani koukat na prsaté japonky a honit si při tom. Chtěl... chtěl jít ven. Kamkoliv. Klidně ukrást někde nějaké kolo a prostě jezdit dokola kolem bloku, jenže ani to nemohl.

Alfa Castiel zakázal, aby opouštěl motelový pokoj, jen se mu samozřejmě svůj zákaz neobtěžoval sdělit osobně nebo alespoň přes chat. Zjistil, že má dál zaracha podle toho, že se včera večer, po té hloupé hádce v Panence, pokusil zajít si do baru na pivko a šipky a jen co vystrčil nos ze dveří, už z Toyoty na okraji parkoviště vylezl Yuri. Jen to málo stačilo, aby mu to došlo a zase se vrátil do pokoje. Pochyboval, že dneska to bude o moc lepší.

Chytl za odchlípenou etiketu na lahvi a zatáhl. Papír se samozřejmě trhal, protože byl promočený od oroseného piva, ale to ho nezastavilo v tom, aby se pokusil etiketu celou sloupat. Potřeboval do něčeho vložit svou nervózní energii a svou touhu sebrat se a běžet za Castielem, jako ubohá potřebná Omega, kterou nebyl a nechtěl být. Ty sračky nebyly jeho vina. To Alfa se choval jako sráč. Alfa lhal a podváděl. Alfa ho skoro zmlátil. Castiel mohl za všechno... až na tu drobnost, že to nebyla pravda.

Pořád mu neodpustil, co udělal Lisiným rodičům a tak i Lise, ale když měl čas si to nechat všechno rozležet v hlavě, musel uznat, že chápe Alfův bod. Pokud ho mafiánské filmy něco naučili, tak to, že velký Alfa šéf... mocný Don... musel mít respekt. A musel si respekt vydobít a udržet tak, že je nekompromisní a někdy krutý. Kvůli respektu zabil Alfu z herny a i když mohl nechat Lisu naživu, nemohl jí nechat odejít bez trestu, jinak by respekt ztratil. Stejně tak mu došlo, že vztekající se Omega, která na něj vrčí na veřejnosti, je něco, co Alfův respekt rozhodně podkopává. Takže jo, udělal chybu, když vletěl do Panenky a byl vůči Alfovi drzý přímo před jeho muži. Byl to špatný, špatný nápad a teď to věděl.

Zvedl lahev, ta za sebou zanechala vlhké kolečko. Přesunul ji o kousek dál a udělal další kolečko. A další.

Měl si svůj vztek a výčitky nechat - jak to Jacob řekl? - za práh domu. Tedy ne, že by s Castielem měli nějaký domov nebo někdy mít mohli, ale chápal pointu. Na veřejnosti by se měl k Alfovi chovat s co největším respektem a pokorou, prostě být dobře vychovaná, submisivní Omega, která se hezky usmívá a na všechno přikyvuje. V soukromí potom... v soukromí by mohl být sám sebou. Tedy tím, za co ho všichni označovali a na čem si zakládal a co se vlastně Alfovi líbilo; drzý, nevychovaný potížista, který má do správného Omegy sakra daleko.