Syn nikoho z kdovíkde

Hořící řeka

V údolí se válela mlha. Obyvatelé malé vesničky v srdci Górských hor si jí však nevšímali. Měli vztek a v tom jim nikdo nedokázal zabránit. Muži i ženy křičeli a zvedali ze země kamení. Vzadu v davu stál i kovářův syn a skláněl se pro kámen.

Hněv davu se upíral k mladé ženě, ještě dívce, které po špinavém obličeji stékaly slzy. Byla těhotná a takovou hanbu si její počestná vesnice nehodlala nechat líbit. To, že viník stojí mezi nimi, nikoho nezajímalo. Nikoho nezajímalo, čím si dívka prošla. Nezajímala je celá, chtěli jen její krev.

Hozený kámen ji zasáhl do ramene a srazil k zemi. Vykřikla, ale ihned vstala a utíkala dál.

Před ní se z mlhy vynořilo několik mužů s pochodněmi a kameny. Cestu měla odříznutou, ale nevzdávala se. Rozběhla se k lesu. V cestě jí stála řeka, jejíž proud byl sice líný, ale dno zrádné. Neměla však na výběr. Skočila do rozbouřené vody a prodírala se jím dál a dál. Kamení ji zasahovalo do zad, ramen, rukou i do hlavy. Byla teď snadný cíl, ale vzdát se nehodlala. Byla už skoro na druhém břehu, zbývaly jí tak dva kroky, když se pod ní smekl kámen a ona ztratila rovnováhu. Dav zajásal.

Radost však netrvala dlouho. Dívka totiž nespadla. Stála nakloněná nad hladinu tak, že si proud už hrál s jejími vlasy, ale řeka ji neuchvátila. Její loket svírala ruka v kožené rukavici a pomalu ji táhla na břehu.

Vesničané znejistěli.

Mlha se protrhala natolik, že spatřili zmáčenou dívku, jak se opírá o strom a oddechuje. Vedle ní byl k větvi za ohlávku přivázaný poník. Malé zvíře s krátkou hřívou, pro nezkušenou, ale drobnou jezdkyni tak akorát. Muži začali křičet. Ta malá poběhlice někde ukradla koně a připravila se na útěk. To jí nesmělo projít! Několik se jich vrhlo do řeky za ní. Vzduchem proletěla další salva kamení.

Břink

Několik kamenů se odrazilo od něčeho kovového. Dav v hrůze sledoval, jak se z mlhy vynořil obrovitý černý kůň, na němž seděl jezdec s černotou místo tváře. V jedné ruce držel dlouhý, nebezpečně ostrý meč.

„Nechte ji být!" zaskuhral tichý, syčivý hlas. Všichni se zarazili. Utíkající dívka toho využila a vydrápala se na poníka. Roztřesenými prsty začala zápasit s uzlem na provaze.

To její bývalé sousedy zase probralo k životu. Muži už byli skoro u druhého břehu, když tajemný jezdec náhle zvedl ruku.

Naud fabinc ios. Tichá sykavá slova šeptaná do větru zněla jako by přišla z jiného světa. Prsty rukavice se rozevřely a na hladině pod nimi náhle vybuchlo jasné světlo. Muži zděšeně zírali na jasný oheň, který prskal přímo na vodní hladině, a s křikem se drali zpátky.

Dívka mezitím zmizela. Ona i poník byli pryč. To však už nikoho nezajímalo. Všichni utíkali zpátky do vesnice, aby se od přízraku a jeho magie dostali co nejdál.