Syn nikoho z kdovíkde

Tamaron

Nákres jižní části Tamaronu s vyznačenými místy a body, které jsou, případně někdy v budoucnu budou, důležité. Kdyby někoho zajímalo umístění Tiarinovy bandy a Gabelina domu, tak první je západně od Haule, kus pod řekou a druhé severně od Iwodey. Bohužel se mi tam nevešlo všechno, to by přes nápisy nebylo vidět na nic jiného. Svobodná území berte trochu s rezervou, tam se to mění častěji, než počasí. Takhle alespoň vypadalo výchozí postavení, za časů Revoluce, kdy se z toho pomalu ale jistě začala stávat válečná zóna. Tohle rozdělení tak už sice neplatí, ale možná zase někdy bude. Tuším, že by to mohlo být příští úterý.

Co se týče čar:

· Černá přerušovaná označuje Iwodeyské panství pod správou lorda Marana.

· Fialová přerušovaná vymezuje svobodná území spadající pod vedlejší království.

· Růžová jsou pevné hranice

· Růžová přerušovaná ohraničuje svobodná panství (alespoň přibližně)

Cokoli pod dva tisíce metrů nechávám čistě na fantazii, nejsem google mapy a nechci se zbláznit. Výjimkou je západní předhůří, kde z logiky věci nemůže být prázdná plocha. 

Tamaronská mytologie nezná pojem zlý bůh. Božstva jsou vždy vnímána jako kladná, bez záporných vlastností. Žádný z nich není ve své podstatě zlý. Dokonce i sféry vlivu, které se zdají být záporné už z principu, například válka či svár, jsou vnímány z té lepší stránky. Jedná se o válku obrannou a čestnou a spravedlivý vztek. Špatné vlastnosti do světa roznáší pouze démoni a duchové, které jsou ovšem v konečném důsledku také z části božské podstaty. Obvykle se jedná o potomky bohů patnácté až dvacáté generace, kteří démonické potomky zplodili se zvířaty, lidmi, v několika případech dokonce se stromem či bleskem. Jak mohlo k něčemu takovému dojít opět přenechávám fantazii. 

Náboženství je jednotné. Všichni věřící spadají pod jedinou církev, která spravuje téměř všechny chrámy v zemi. Vznikají sice i kulty jednotlivých bohů a bohyň, ale ty zůstávají pod stálou kontrolou státní církve a to s pouze jedinou výjimkou.

A stejně jako staří Egypťané, i obyvatelé Tamaronu neznají míru. Počet bohů se pohybuje v desítkách až stovkách, většina je ovšem už téměř zapomenutá a uctívaná pouze lokálně. Většinou se jedná o tzv. podružné bůžky. Tradice některých z nich už udržuje dokonce jen pár jednotlivců.

Na vyšší úrovni se v pravidelném cyklu slaví svátky a obřady hlavních bohů. Ti drobnější jsou zařazeni pouze do kalendáře, jejich slavnosti bývají opět pouze lokální, obvykle spjaté s nějakým konkrétním místem. 

Dávám sem rodový strom bohů(samozřejmě v omezené míře), který obsahuje prvních osm generací. Pětačtyřicet bohů striktně rozdělených podle pohlaví tak, aby obě měla stejnoměrné zastoupení. Toho incestu kolem bohyně lásky si nevšímejte, nikdo není dokonalý, ani bohové, jak vám s radostí odsouhlasí jistý démon.

 Máte-li pocit, že je to spíš rodové křoví, ve kterém se špatně čte, tak vězte, že se kreslí ještě hůř. 

(Pro pořádek, to písmeno ve druhém řádku není dvojka, takhle ten font píše Q)